Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
–
Do knihkupectví přichází kniha Tomáše Jadlovského nazvaná výstižně Otec na útěku. Nakladatelství Klika tak pokračuje ve svém dlouhodobém tématu rozvedených otců a jejich práva být s vlastním dítětem.
Autor je bývalý český diplomat. Otřesná zkušenost s nefunkční justicí a ohýbáním práva ho přivedla k útěku na Kavkaz, kde kvůli zatykači vydanému na přání bývalé manželky žije dodnes. Kniha popisuje jeho dlouhodobou, ale marnou snahu přimět pražskou soudkyni Hanu Vranou k činnosti. Neschopnost soudu cokoliv rozhodnout v případu jeho syna skončila nakonec nezákonným rozhodnutím justice španělské, bez ohledu na platné unijní právo.
Velkým kladem knihy je autentičnost vyprávění – včetně jmen a funkcí. Tak se dozvíme nejen konkrétní soudce, kteří ohýbali právo, ale i pracovníky sociálně právní ochrany dětí v podání ÚMPOD, kteří jako zástupci dítěte nehnuli prstem nebo mu přímo škodili. Je smutně symbolické, že k ohýbání práva došlo i u Ústavního soudu, kde se na něm podílela i mediálně aktivní soudkyně Kateřina Šimáčková (jinak známá svými teoriemi o ženském právu). Tomáš Jadlovský tak vlastním příkladem demonstruje, co se ve skutečnosti za feministickým pojetím práva skrývá – podvody, překrucování faktů a diskriminace mužů.
Příběh je vystavěn na dvojím metru českých institucí. Nad únosem dítěte matkou mávly rukou a stejný krok otce, který z čistě právního hlediska ani únosem nebyl, se stal spouštěčem pronásledování, trvajícím už roky. Kromě popisu nefunkční justice je kniha i napínavou detektivkou o tom, jak se autor skrýval s pětiletým Mirkem v cizí zemi, jak zmátl policii při odletu z Evropy a jak čelil snahám o odhalení ze strany feministických novinářů, předstírajících zájem o případ.
Tomáš Jadlovský popisuje i reálie života v Náhorním Karabachu a Arménii, regionu, kde našel aspoň kousek otcovského štěstí. Cestovatelská vášeň, hovory s místními, návštěva tajné policie, nástup syna do arménské školy nebo venkovská zabijačka – kniha přináší čtenářům zajímavé cestopisné a kulturní informace.
Vše je psáno strhujícím stylem, bez zbytečných kudrlinek a navíc doplněno fotodokumentací, z nichž nejvíc drásající je zachycení toho, jak byl mařen autorův kontakt se synem. To však bohužel nemělo žádnou odezvu u soudu a naopak matku povzbudilo, aby přitlačila na pilu. Příběh otcovské lásky a ženské nenávisti je tak doveden do krutého konce. Kromě notoricky profláklé justice ukázal i nezájem české diplomacie jakkoliv pomáhat vlastním občanům jen proto, že jsou muži.
Kniha může oslovit širší veřejnost od dospívajících po pamětníky. Zejména ji lze doporučit mladým mužům, aby věděli, do jakých rizik se v dnešní době pouští sňatkem a zakládáním rodiny. Odborně by mohla zaujmout lidskoprávní aktivisty, kteří přes setrvalou obranu práv žen a sexuálních menšin nevidí nebo spíše nechtějí vidět desítky let zažitou diskriminaci normálních mužů.
Příběh je zakončen ediční poznámkou nakladatelky a spisovatelky Věry Noskové, která potvrzuje, že nefunkční justice a rodová nerovnost není na škodu pouze mužům, ale i ženám.
Převzato z blogu Aleše Hodiny
18. 5. 2022 at 9:40
Vedle poučného dokumentu na you tube „Čekání na spravedlnost“ je i tato kniha zdrojem poučení a inspirací pro chápavé, jaké je systémové opakované selhávaní české justice a mizivá vymahatelnost práva. I v rodičovských sporech, které vadným soudním rozhodováním poškozují nevinné děti.
Odhodlaný otec Tomáš Jadlovský se úspěšně dokázal postavit soudní zvůli a tyranii, na potřebný čas zachránil vlastní dítě od manipulující matky a únoskyně. Byli přemoženi teprve až za použití španělského státního teroristického činu na území jiného suverénního státu. Právě svým odhodlaným činem pan Jadlovský vytvořil podmínky, že jeho syn o něm dobře ví a je téměř jisté, že v dospělém věku bude opět s vlastním milujícím otcem. Oba dva určitě uspějí a vyhrají proti justiční zvůli a agresivní matce.
18. 5. 2022 at 15:20
Milý pane Tomas.
Mám praxi v oblasti boje proti degeneraci a genocídě rozvodovostí a kradení dětí otcům a ve školách proti výchově jedním (slabším) pohlavím už více než 40let.
Se vším s panem Jadlovským i s vámi souhlasím. Až na jednu podstatnou věc:
Dovolím se zeptat, jak a na základě čeho jste přišel na to, že dítě po v rukou vítězné protirodinné justice a matky nad otcem, když po mnohaleté výchově proti otci a mužské společnosti dospěje v dospělosti, že bude mít normální vztah k otci, otcovství a rodině?
Podle mne a dalších odborníku za více než 40 let sledování vývoje množství dětí ukradených otcům, děti celý život neměly stejný vztah k otci, otcovství a rodině, jako děti z normálních rodin(to je rodin funkčních, ve kterých byl otec hlavou rodiny).
Především po 2.sv.válce šiřítelé teorie a praxe izolování dětí od otce řešili vzpírání se otců schizofrenickými bludy, že dítě, vicvičené proti otci, se po dovršení plnoletosti vrhne do náruče odcizeného otce a budou si rozumět.
Už Freud používal příklad na odhalení tohoto bludu syna krále Oidipa, který po „výchově“ matkou a ženskými organizacemi sice otce vyhledal, ale aby ho okradl a zabil.
Prosím vás, poučte se z minulosti i mojich poznatků a zjištění za posledních sto let novodobého úmyslného úpadku lidstva a nevěřte pohádkém,lžím a demagógiím analfabetek, nepřátel, novinářek a soudkyň, že „mužové, otcové, nechtějte styk s dítětem, ono po ve věku 18 let samo za vámi příjde a padne vám okolo krku“.
S pozdravem
Ing. L. Balvín(osobně). Zakladatel Hnuti za záchranu pohlaví a mozku před degenerací. Zakladatel, spoluzakladatel mužských a otcovských organizací, prosazovatel Dne otců, matek a rodiny, kojení a Ministerstev Rodiny atd po roku 1989 na území podvodem Západem rozvedeného Československa.
Ps: Doufám že i moje a přátel Českoslovenština Vás potěší 🙂
21. 5. 2022 at 10:42
Pane Balvíne, s Vašimi poznatky a souhlasím a Vaše zkušenosti jsou přesné. Dovolím si připomenout ovšem příběhy filmů z festivalu v Praze. A po přečtení knihy a při znalosti dalších faktů jsem stále pevně přesvědčen, že právě v případě pana Jadlovského díky jeho odvážnému činu a celkem dlouhé době podílu otcovské výchovy vlastního syna odstranil negativní vliv a minipulaci matky a syn se s ním rád shledá. A Mireček má nepochybně mnoho pozitivního ze svého otce.
21. 5. 2022 at 12:15
Doufám, že budete výjimka, která potvrzuje pravidlo.
To je, že jste v synovi zanechal nesmazatelnou stopu, kterou se z něj barbarskému režimu nepodaří vymazat.