Mgr. Pavlína Kysilková

5.2 Každodenní život se střídavou péčí

Po začátcích střídavé výchovy se přesunu do každodenního života respondentů. Kapitola je rozdělena na rodiče a děti. Následně rozeberu jejich vnímání každodenního života.

5.2.1 Rodiče o sobě

5.2.1.1 Prázdnota, odpočinek či čas pro osobní růst?

Střídává péče rodičům vytváří čas, který tráví bez svých dětí. Respondentům ve vzorku vznikl díky střídavé péči čas, který zaplňují vlastní aktivitou. Lze sledovat hlavní dvě aktivity – práci a osobní zájmy. Respondenti tento vzniklý prostor povětšinou zaplňují právě prací a budováním kariéry, kterou díky volnému času mohou více rozvinout.

,,…jak bych to řek, mám vždycky čtrnáct dní velmi intenzivní práce, když to tak řeknu nebo intenzivních čtrnáct dnů, kdy prostě tu dceru, se musím o ňu postarat.“ (Ota)

Respondenti ovšem nezaplňovali čas pouze prací. Díky vytvořenému času bez dítěte, se mohou daleko více zabývat osobními zájmy, na které dříve neměli čas.

,,Prostě jsem na ten týden si vždycky naplánovala nějaký činnosti, aktivity… No a stejně tak s koníčkama. že věci, co jsem třeba dlouho odkládala, nebo jsem si říkala, že to začnu dělat, až bude jako malá dospělá, nebo někdy za dlouho. Tak už jsem to prostě začla dělat.“ (Tamara)

Je ovšem zajímavé, že respondenti tento čas pro kariéru a osobní zájem nevnímají pozitivně, jak by se čekalo. Práci vnímají jako aktivitu, kterou mohou zaplnit prázdnotu, která po odchodu dítěte k druhému rodiči nastává. Na druhou stranu ale respondenti vnímají týden u druhého rodiče, jako možnost pracovat bez starostí o dítě a shánění si hlídání. Právě Petr zaplňuje čas, který má v týdnu bez dětí jak prací, tak koníčky. Pauzy bez dětí se snaží vždy vyplnit.

,,Ten život je úplně jinej a pak je úsek, kdy se snažíte věnovat práci, snažíte se věnovat nějakým svejm aktivitám… Člověk se snaží jakoby vyplňovat možná to prázdno, který tady vlastně ten týden je nějakou jinou aktivitou, to znamená prostě snaží se věnovat čemukoliv jinýmu.“ (Petr)

,,Když jsem ho měla a musela jsem být v práci a musela jsem vlastně skloubit práci třeba v noci, být do noci třeba někde jakoby na nějaký tý hostině nebo udělat nějakou svatbu a tady tyhle věci, tak to bylo pro mě horší jakoby, že jo musela jsem si zavolat někoho, kdo bude jakoby se starat o toho Jana, že vlastně ty dva dny, když jsem ho teda neměla, tak jsem se teda mohla věnovat tý práci a mohla jsem v uvozovkách být v klidu, že je teda o něj postaráno.“ (Soňa)

,,Musela sem si najít koníčky, zábavu…ne je potřeba furt něco dělat, abych se z té samoty nezbláznila.“ (Nina)

Stejně jako Soňa vnímá postavení střídavé péče k práci i Tamara, která vnímá pracovní nasazení jako výplň volného času bez závazků. Respondenttky si svůj čas rozdělují s dětmi a bez dětí. V týdnu, kdy mají děti, se naplno věnují jim – péči, výchově, zábavě s nimi, a v týdnu bez nich se věnují zase samy sobě a snaží se tak nemyslet na samotu a starost o dítě.

,,V práci jsem si to zařídila tak, že vždycky ten týden, kdy mám u sebe malou, tak nejsem tam na žádný přesčasy. Když naopak jsem bez malé, tak beru zase přesčasy za kolegy a zůstávám v práci dýl a nevadí mi to, protože vím, že mě doma stejně nikdo nečeká.“ (Tamara)

Z výzkumu vyplynulo, že střídavá péče může být i odpočinkem pro rodiče. Záleží samozřejmě na rozsahu střídavé péče, ale i na osobnosti rodiče. Pro některé může být týden bez dítěte vyčerpávající, jelikož neví, co se s dítětem děje. Jiní se snaží týden zaplnit svoji aktivitou a odpočinkem, aby se ve svém týdnu stal lepším a odpočatějším rodičem. Ota se zmiňuje o uvolnění své rodičovské role, kdy se čtrnáct dní naplno věnuje dceři a díky odpočinku, který má ve čtrnácti dnech, kdy je dcera u matky, má tak na aktivity s dcerou energii a čas. Cítí se daleko volněji a svobodněji. Stejně tak Marek vnímá více volnosti a může se věnovat i kamarádům a zrelaxovat s nimi.

,,…máme jakoby čtrnáct dní řekněme volno jo nebo takový jako, když to řeknu svobody nebo většího prostoru, což mně svým způsobem vyhovuje jo, je to takový jakoby oboje intenzivní, ale prostě obojí si můžu víc jakoby užít. Takže po určitý stránce mě to přineslo jistý, bych řekl takový uvolnění prostě.“ (Ota)

,,Když mám volno tak občas zajdeme na pivko s kamarádama, pokecat. Tak teď je to jakoby jednodušší prostě.“ (Marek)

I Petr se o možnosti odpočinku zmiňuje. I on si rozděluje čas na týden s dětmi a bez dětí. Snaží se v týdnu bez dětí věnovat práci, koníčkům a sobě.

,,je to velkej přínos a pro ty rodiče určitě to má taky velmi vysokej přínos v tom, že máte týden na to, abyste si odpočla, abyste načerpala zase trošičku síly, věnovala se třeba té práci a zase pak za ten týden můžete být o to kvalitnější rodič… Jak říkám, to si v podstatě člověk může odpočinout, může se jim potom víc věnovat ze strany toho rodiče.“ (Petr)

Zároveň Petr zmiňuje právě problém výhradní péče, kdy je matka na všechno sama, bez tohoto vytvořeného prostoru, který vzniká díky střídavé péči.

,,Když to řeknu blbě, utahaná matka, která těch dětí má plný zuby, a bude se je snažit usadit někde k televizi nebo prostě se jich nějakým způsobem v uvozovkách zbavit, aby měla aspoň chvíli klid a mohla si dat to kafé, ale člověk přece jenom za ten týden je schopný dobit ty baterky a má náladu na výlety, má náladu na prostě nějaký společný aktivity a myslím si, že pro ty děcka je to daleko přínosnější tady tohle.“ (Petr)

Nina se snaží ze samostatného týdnu, který ji vzniknul, vytěžit co nejvíce. Zmiňuje se o velkém přínosu pro ni jako pro matku. Tím že ji vznikl volný čas, který si velice užívá. Odpočívá, pečuje o sebe a chystá se na týden, kdy bude mít děti zase u sebe. Bude tak o ně moci stoprocentně pečovat. Stejně tak jako ostatní respondenti se totiž snaží oddělovat týdny. V jejich týdnu být převážně s nimi a čas věnovat jim. Sama dodává, že je to pro ni velkým přínosem a již si nedokáže představit, že by byla bez odpočinkového týdne.

,,Když jsem ten tejden sama, tak se věnuju sobě, jakoby že jo ty různý nehty, kadeřnice a tady tydlencty věci jo co jakoby, až ten týden kdy mám ty děti, tak abych se věnovala vyloženě jenom jim a neměla jsem nikde nic jinýho. Opravdu spíš jakoby, aby opravdu ten tejden byl pro ty děti jenom jejich, tak si v těch druhých týdnů vybírám tady tohle všechno, nechcu aby mě narušovalo.“ (Nina)

,,No u sebe, že mám na sebe čas, což si užívám, to jo, to je pravda… teď už bych řekla, že si nedokážu představit, že bych je měla… Ne tak napřed si člověk říká ty volný dny a to, ale zas už to pak pojme jako odpočinek a ten jeden tejden jim dává teda všechno, teď už si nedokážu představit, že by nebyl odpočinek.“ (Nina)

Radka naopak nevnímá rozdíly mezi týdny. Neustále myslí na svého syna, ale také dodává, že je to jednodušší s hlídáním, ale zásadní pocit změny nepociťuje.

,,Nevím, mně to přijde, že je to prostě stejný, ať ten kluk tam je nebo není. Jako je fakt, že nemusíš brat ohled jo, na to že já nevím, někde se zdržíš.“ (Radka)

Shrnutí podkapitoly

Střídavá péče přichází pro rodiče s pozitivem, že se mohou v čase bez dětí naplno věnovat své práci či koníčkům. Nemusí shánět hlídání, nemusí se na nikoho ohlížet a tak jim vzniká čas, kdy se mohou zaměřit na svůj osobní či profesní růst. Respondenti to ale vnímají rozpačitě. Pro některé je tento vytvořený čas spíše na škodu a snaží se tak, co nejvíce se zaměstnat, aby nesmutnili. Jiní to vnímají pozitivně díky tomu, že mají týden na to, aby se mohli více rozvíjet. Z výzkumu vyplynulo, že rodiče si také díky času, který jim vznikl, vyhranili čas pro sebe. Mohou daleko více odpočívat, což je velmi pozitivní i pro dítě, jelikož se mu pak daleko více věnují. Ve vyhraněném čase bez dětí si dělají to, co je pro ně příjemné. Věnují se sami sobě a poté mohou čas určený pro děti trávit jen s nimi a nenavštěvovat například státní instituce. Respondenti uvádí, že si tento čas pečlivě dělí a vždy ho přizpůsobují dětem. Pro některé je již odpočinek natolik příjemný, že si nedokážou představit, že by o něj přišli. Zmiňují se také, že díky tomu mají pocit, že jsou lepším a odpočatějším rodičem.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST