Ing. Lukáš Vacek
–
„Otec, který vidí takovou scénu exekučního odebírání dítěte, a rozhodne se, že raději rezignuje na svá práva a zvolí „sociální smrt“, je podle mého názoru milujícím rodičem.“
Před koncem roku 2017 vyšel rozhovor s paní Mgr. Gabrielou Hostomskou, vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Prahy 11. „Jak je možné, že existují desítky, možná stovky případů, kdy se – zejména otcům – dlouhá léta nedaří domoci se styku s dítětem, přesto, že některým z nich pravidelný styk jasně vymezil soud?“ Tak zněla závěrečná otázka. Čekáte odpověď ve stylu – ignorovat rozhodnutí soudu je porušení zákona a takové jednání podléhá odpovídajícímu trestu, apod.? Chyba lávky…
Dítě musí mít jedno výchovné prostředí – obecné právní povědomí z roku 1963
Paní Hostomská hovořila o tom, že je zde dlouhodobě zakořeněno obecné právní povědomí, že dítě musí mít jedno stálé výchovné prostředí, což je důsledek starého zákona o rodině z roku 1963 a především jeho aplikace v praxi soudů, psychologů, pedagogů a dalších odborníků. Tzn. že dítě po rozvodu bylo prostě v péči matky, a jen ve výjimečných případech, kdy je u matky nějaká patologie, to mohl být otec. Toto právní vědomí se mění velmi pomalu.
Pravda. Toto právní vědomí se mění…
„Legislativa neumožňovala soudům nebo orgánům péče o dítě zakročit jinak, nežli nástrojem násilného odebírání dítěte, které jeho psychiku nepochybně poškozuje,“ zmínila dále paní magistra společně s dovětkem, který je uvedený shora jako jeden z kandidátů na Žblebt roku. Tento dovětek nás však vrací do právního povědomí na úrovni roku 1963.
Pokud dojde k exekučnímu odebrání dítěte od matky, je to důsledek střetu dvou přístupů. Rodiče-otce, který chce být se svým dítětem v kontaktu, a rodiče-matky, který brání dítěti v kontaktu s druhým rodičem. Žádnou jinou informaci článek neobsahuje. Stejně tak chybí v odpovědi upřesnění, zda doporučovaná „sociální smrt“ je v souběhu i s doporučením „smrti povinnosti dítě vyživovat“…
Paní Hostomská správně hodnotí, že exekuční odebrání dítěte není v zájmu tohoto dítěte. Má tedy v tomto případě otec, který chce být s dítětem v kontaktu a kde mu druhý rodič odmítne dítě předat dobrovolně, rezignovat? Domnívám se, že by bylo vhodnější hledat a umožnit cestu, která se orientuje na nápravu nespolupracujícího rodiče. Mimochodem, pokud by se aplikovala exekuce i na nespolupracujícího rodiče-otce, platilo by stejné doporučení paní magistry i pro milující matku? Statistika uvádí, že ne.
Na kontakt s dítětem nezapomeňte. Víte proč? Přece proto, že své dítě milujete…
Dle paní magistry mohou mít děti dva druhy milujících tatínků – takové, které se o ně starají, a takové, které neznají. Lze však uvěřit tvrzení “tvůj táta tě tak miloval, že se s tebou raději ani nevídal“? Opravdu děti, které vyrůstaly bez jednoho rodiče, ve výlučné péči druhého rodiče, tomuto uvěří?
Domnívám se, že milovat znamená naplňovat rodičovskou zodpovědnost. Ta zahrnuje mj. starat se o vývoj dítěte. Je slučitelné milovat své dítě a nestarat se o něj, nedávat mu to najevo či jakkoliv jej a jeho potřeby ignorovat? Není.
Místo exekučního odebrání rychlá náhrada kontaktu
Pokud exekuční odebrání není v zájmu dítěte, s čímž souhlasím, nabízí se například toto řešení:
- O zmařeném kontaktu informuje poškozený rodič soud a zároveň požádá o konkrétní náhradní termín kontaktu.
- Soud náhradní termín potvrdí s předběžnou vykonatelností ve lhůtě 7 dnů (stejně jako předběžná opatření) a rozhodne o uložení povinnosti pro rodiče, který kontakt zmařil např. ve dvou stupních. Poprvé – napomenutí, podruhé – pokuta.
- Třetí zmaření výkonu úředního rozhodnutí (soudem stanoveného kontaktu dítěte s rodičem) by znamenalo již trestní odpovědnost.
- Jednání soudu s výtkou rodiči a s jasným nástinem následných kroků při neuposlechnutí, nařízená mediace.
Byl by tento nástroj (který by bylo nutné uzákonit) dostatečně srozumitelné sdělení, že dítě je na světě zásluhou obou rodičů?
To, že jeden rodič dítě nepředává a tím jej i řádně nepřipravuje na setkání s druhým rodičem, je především problémem nepředávajícího rodiče. Proto je třeba zejména pracovat i s jeho strachy a obavami k tomuto jednání vedoucími. Protože pro dítě jsou, a na tom se shodnou odborníci napříč obory, za každé situace nejlepší dva milující pečující rodiče.
***
Dne 17. 1. 2018 byla paní Hostomská požádána o reakci. Za odpověď děkuji a připojuji z ní to nejpodstatnější, již bez komentáře:
„Poslední velmi zestručněnou větou vznikla významová zkratka, která zdaleka nevystihuje to, co jsem k tomuto tématu chtěla říci. Popsala jsem jeden konkrétní případ, zcela anonymně, kdy rodičem marně se pokoušejícím o realizaci styku s dítětem byl právě otec. Říkala jsem, že dle záznamu soudního vykonavatele šlo o tak strašlivý a traumatizující zážitek pro dítě, že otec raději ukončil soudní výkon rozhodnutí, a celá věc byla poté řešena jiným způsobem.
V této souvislosti jsem sdělila svůj osobní názor, že dovedu pochopit rodiče, který, je-li něčeho takového u dítěte svědkem, raději od soudního výkonu rozhodnutí (odebrání dítěte) upustí, a v extrémních případech raději zvolí tzv. sociální smrt, než aby dítě dále vystavoval takovému stresu; a v takovémto případě já osobně mu to nemohu mít za zlé a nadále hodnotím jeho chování jako chování milujícího rodiče (v dané chvíli dal přednost zájmu dítěte před svým vlastním). Snažím se pokaždé využívat všech zákonných možností k prosazení práva dítěte na oba rodiče, což ale bohužel nevede vždy k cíli a v zestručněném závěru rozhovoru to zaniklo.
Otázkou zůstává, co povede k cíli v případě, že rodič není ochoten dítě předávat za žádných okolností (také jsem se s tím již setkala). Obsahem rodičovské zodpovědnosti je samozřejmě péče obou rodičů o dítě i vyživovací povinnost vůči němu, jak má na mysli § 858 OZ, a obecně by na naplňování rodičovské zodpovědnosti neměl žádný z rodičů rezignovat, zájem dítěte a obou jeho rodičů je však podle mého názoru vždy třeba zkoumat individuálně.“
23. 1. 2018 at 6:48
… byla řešena jiným způsobem … Jakým? Došlo k cíli – nápravě vztahu s otcem? …snažím se využívat zákonných možností, ale nevede to k cíli … Tak co s tím milá paní vedoucí? … zájem dítěte je třeba zkoumat individuálně … Individuálně se otec může odstřihnout, protože maminka je múúú? Klasické nicneříkající bláboly, tyto pracovnice už to mají naučené jak marxismus-leninismus.
23. 1. 2018 at 9:53
„..snazim se… ale nevede to k cli..“
jj, klasika. K tomu se pridava „…my ale bohuzel nic nemuzeme, to soud..“
Pokud by ospody jasne rodice vedlyk peci a netolerovaly nepredavani, jasne staly na strane vyvazene pece rodicu (pokud by namely zavazne informace vyvazenou peci vylucujici), nestavalo by se to.
Pokud by matky vedely, ze jakykoli naznak vyrazneho omezeni pece otce bude mit za nasledek svereni do pece otce a omezeni jejich pece, pripadu nepredavani by bylo brzy jako safranu.
23. 1. 2018 at 10:20
To jsou pořád ty samé pindy – zájem dítěte je třeba vždy zkoumat individuálně? Zájmy a práva mají všichni stejné. Individuálně lze přihlédnout pouze k těm případům, které plnou realizaci práva a zájmu neumožňují – např. matka je ve vězení, matka páchá domácí násilí apod., pak se asi na výchově v plném rozsahu podílet nemůže nebo nemá. Vzdálenost bydliště rodičů, nějaké pofiderní rozdíly v názorech na výchovu apod. v žádném případě nejsou omluvitelným zásahem státu do práv dítěte a rodiče na rodinný život i po rozvodu. Nevím, jak se paní dívá na fakt, že 95% dětí je po rozvodu svěřováno otcům a matky strouhají kvůli nesmyslům a jsou dobré jen na placení výživného. Myslí si paní opravdu, že 95% matek nechce o své děti pečovat? Myslí si, že jsou s takovou situací v pohodě a že dětem to nějak prospívá?
Cítíte, jak absurdně tato tvrzení zní? A to jsem jen ve svém popisu prohodil pohlaví. To by mě zajímalo, co by paní řekla na to, že by byla jednou z těch 95% „matek“ zbavených péče o děti na základě absurdních důvodů.
23. 1. 2018 at 11:48
Je obdivuhodné, jak je ta paní setrvale ve svém bludu klišé a omylů. Vážená paní Hostomská, dám Vám zdarma jednoduchou převzatou radu. Dítě nerespektujícímu rodiči odebrat z péče. Klidně exekučně v neutrálnímprostředí,například ve škole a rozhodně bez přítomnosti toho prvotního rodičovského škůdce a pachatele. A povedené matince věnovat pouhých 14 dní pobytu na státní útraty. Nepodmíněně! Šťastnému dítěti můžete říci, že hodná maminka musela odjet na školení na 14 dní do ciziny a tak musí být teď u svého tatínka. Domnívám se, že pak je dost velká jistota, že tímto způsobem efektivně poučená matka přístě bude děti předávat ochotně a s patřičnou jejich přípravou a součinností.
Tato jednoduchá, efektivní a levně vykonatelná rada se však právě ani přes Vás neujme, protože by se ukázala Vaše zbytečnost. Ale nelekejte se. Já bych navrhoval ponechat Vaše systematizované pracovní místo, i právě Vás na něm se současným platem bez dalších odměn. Jenom byste už svoji práci nesměla dělat, pouze byste na pracoviště docházela. Stále by to bylo pro společnost nejlevnější.
23. 1. 2018 at 21:35
to snad neni mozne tohleto:
a) ony by se damy na ospodech snazily vice, kdyby jich par sedelo ve stejnem krymu jako otcove odsouzeni za neplaceni
23. 1. 2018 at 21:39
protipravne stanoveneho vyzivneho, za napomahani trestnemu cinu mareni uredniho rozhodnuti
b) zcela automaticky by mela nasledovat i financni smrt matky, aby nedoslo k strašlivemu a traumatizujícímu zážitku otce ze ma zivit dite, kteremu umrel. Dale pak ke kriveni vychovy ditete, prachy ano, uctu k rodici ne…
… a o to maminkam jde pani Hostomska v prvni rade, ze…
14. 2. 2018 at 9:32
Případy exekucí dětí studuji už víc než 30 let. Bludem je tvrzení, že dítě exekuované antievoluční matkou(právně postavenou na úroveň samice) si ponese následky. Studuji tisíce let známé popsané exekuce dětí ženám s chováním samic a ani v jednom případě dítě neneslo následky a nestal se z něho Hitler, Clinton, hromadný vrah, podvodník, zloděj.
Naopak z dětí, které byly přenechané matkám(transformovaných právně na něco horšího než samice) se stávají hromadní vrahové, podovdníci, zloději, fašisti, feministi …
Například král Jan Lucemburský za velmi dramatických okolností exekuoval na samici změněné manželce Elišce Pŕemyslovně syna a zabezpečil mu takovou patriarchálně kontrolovanou výchovu, že se z něho stal moudrý a schopný císař Karel IV. To není ojedinělý případ – to jše pravidlo a základ evoluce !!!