Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

–

„Máme případy, kde jsou rozpisy na odstříkávání, kdy si rodiče předávají dítě s lahví odstříkaného mléka. Nedává to žádný smysl.“

Markéta Chudáčková

Loňský rok byl přelomový, pokud jde o rodičovská práva a rovnost mužů a žen při výchově dětí po rozvodu. Zákonodárci usoudili, že už je třeba v legislativní úpravě něco přepsat, aby si občané příliš nezvykli na zaběhané výrazy ve společenském povědomí. Vždyť co by potom dělali všichni advokáti, mediátoři, znalci a feministické spolky, kdyby se lidé naučili těch pár potřebných pojmů a chodili by k soudu pro nenáročný úkon bez jejich placené asistence.

S novelou občanského zákoníku nám zanikl – minimálně v právním pořádku – pojem střídavka s malým „s“. Místo ní budou mít Češi jednu jedinou péči – obou rodičů, která se bude časově rozdělovat podle přání rodičů, momentální nálady soudkyně a posudků nejrůznějších šarlatánů. Takže za terminologickou změnou zůstal starý prohnilý systém s tou jedinou jistotou – že jisté není vůbec nic. Současný režim dokáže precizně formulovat zákony o dělení manželského majetku – že podíl na něm je zásadně stejný. V případě výchovy dětí se ale rovnosti v podobě střídavky (či jiného výrazu) stále nedostává, přitom už je celé generace vyzkoušena v civilizovanějších zemích.

A právě proto, že poslanci nevedou společnost ke skutečné rovnosti ve všech směrech, není divu, že některé narušené ženy stále zkoušejí otce svých dětí vymazávat. Loni médii proběhlo pár skandálů, vyvolaných těmito sobeckými matkami. Ty těžce nesly, že odstranění otce a týrání dítěte hladce prošlo tolika matkám, a zrovna jim to ke vší smůle neklaplo. Ale nevzdaly se a zahájily mediální a politický humbuk. Vyrojila se spousta advokátek, psycholožek, političek a dalších pseudoodbornic, které problém posuzovaly zprava zleva a pořád se nemohly dobrat kloudného závěru – že vyhrocené rodičovské spory by z větší části vůbec neexistovaly, kdyby ČR byla skutečně právním státem s předvídatelností rozhodnutí. Čili že by všechny matky od začátku rozvodu věděly, že druhého rodiče jen tak nevyšplouchnou ze života dítěte například náhle se objevivší vzpomínkou, že byl vlastně násilník.

Jednu takovou matku, Terezu Franzovou, zastupuje advokátka Mgr. Markéta Chudáčková. Je to ten otřesný případ z Ústí nad Labem, kde sedmiletého chlapce, v médiích zvaného Tomáš, přišla sociální pracovnice v doprovodu policisty odebrat matce, a který prohnala feministická organizace Maják pro Tebe internetem se stížnostmi na necitlivý a krutý přístup k dítěti. To už se úspěšně odcizilo od otce, a najednou se pomýlený soud, na české poměry ojediněle, rozhodl mu ho svěřit, aby z jeho života péčí závadové matky nezmizel definitivně. Bystřejším divákům drsné nahrávky neuniklo, jak matka při této exekuci byla klidná a ani ji nenapadlo své vystresované dítě nějak uklidňovat či utěšovat. Jediné, co ji naštvalo, že sociální pracovnice při nahánění dítěte po místnosti posunula stůl.

Jistě jen omylem zapomněly tyto majákyně, s nimiž je paní Chudáčková jedna ruka, popsat historii případu. Všichni se dozvěděli, jak aktuálně dítě bez matky trpí a jak systém nefunguje, když vymazávání táty zabránil. Smůlu měli ti zvídavější, kteří chtěli znát podrobnosti z minulosti, třeba proč chlapec k tátovi údajně nechce, jaká byla prvotní úprava poměrů a zdalipak ji Její Veličenstvo maminka dodržovala.

Čím byla Markéta Chudáčková v médiích skoupější na slovo při rozplétání smutného odebrání dítěte, o to řečnější byla při komentování posledních legislativních změn. Server Seznam Zprávy, který roky o opatrovnické spory nejevil nijak přehnaný zájem, se najednou stal hlásnou troubou všech možných feministek. Halasné případy dostaly prostor hned v celých seriálech, kam ochotně přispěly i dvě dřívější ministryně spravedlnosti, současné zákonodárkyně a odbornice na dětské duše. Samozřejmě nechyběly ani rodinné advokátky, za které zdatně promluvila právě dnešní nominantka, jinak též spoluautorka petice za další legislativní změny (vždyť pořád to není ono).

Je úsměvné, jak paní Chudáčková při úvahách o zákonech tak ráda vzpomíná na kojení, to jediné, co odlišuje muže a ženy při péči o dítě a co je relevantní v životě dítěte pár měsíců, maximálně pár let, které si stejně ani nepamatuje. Proto byli čtenáři Seznamu uprostřed loňského léta oblaženi její hláškou: „Máme případy, kde jsou rozpisy na odstříkávání, kdy si rodiče předávají dítě s lahví odstříkaného mléka. Nedává to žádný smysl. Světová zdravotnická organizace říká, že kojení je právo matky, a řekněte mi, který chlap chce, aby jeho dítě nebylo kojené. To už není normální, to není empatické a není tam nejlepší zájem dítěte.“

Tak už je to jasné, vy chlapi, co rvete hladové dítě od prsu, když to říká i věhlasná světová organizace!? Žádné právo dítěte na oba rodiče, ale právo matky kojit! A co nejdéle, aby si u ní zvyklo a od otce naopak empaticky v nejlepším zájmu odvyklo. I kdyby ho potom při výkonu rozhodnutí měla nahánět sociální pracovnice s policií. V takovém případě paní Chudáčková s Majákem za zády ráda nabídne své právnické služby. Vždy se totiž najde dost prosťáčků, kteří uvěří historce o ukřivděné matce bránící dítě před násilníkem a přispějí. Ještě bych pochopil, kdyby za přímé kojení bojovala ve věku přiměřeném, a poté uznávala stejný význam obou rodičů pro zdravý vývoj dítěte. Ale když vidím její „práci“ v případu se starším dítětem, jako byl nešťastný Tomáš z Ústí, ještě můžeme být všichni rádi, že kojit se nedá až do plnoletosti.

V této anketě můžete hlasovat pro největší žblebt do neděle 1. března 2026. Každý má pouze jeden hlas. Podrobnější komentáře k jednotlivým výrokům publikujeme postupně po týdnu (vždy ve středu). Můžete se podívat i na přehled všech nominovaných žblebtů.