JUDr. Jakub Kříž, Ph.D.
–
Byly doby, kdy jsme si mysleli, že některé svobody jsou v našem civilizačním okruhu vybojovány jednou pro vždy, třeba svoboda projevu nebo vyznání, ale to jsme byli naivní a nechápali, že svoboda není samozřejmost, že je třeba o ni v každé generaci svést nový zápas. Jedním z testovacích polygonů svobod se stala v posledních letech Velká Británie.
A to prosím nechci psát o skotském zákazu hate speech, tomu se věnují jiní, a je dobře, že ho podrobují kritice, protože potírání nenávistných projevů je trojský kůň cenzury.
Mě zaujalo něco jiného: postáváním na chodníku si na britských ostrovech koledujete o zatčení. Protože kriminálního jednání se podle britské policie nedopustíte už jen slovně, ale také myšlenkou.
Pro pochopení souvislostí je třeba znát vynález angloamerického práva v podobě „nárazníkových zón“ u potratových klinik. V určitém okruhu kolem nich – např. 50 nebo 150 metrů – je zakázáno vyjadřovat nesouhlas s interrupcemi nebo informovat o alternativních možnostech řešení nechtěného těhotenství.
Kanadský jezuita Tony Van Hee se rozhodl upozornit na problematičnost zákazu, a tak se v říjnu 2018 v jedné nárazníkové zóně v Ottawě postavil s cedulí, která se nezmiňovala ani o potratech, ani o těhotenství, ani o právu na život, ale o svobodě projevu. „Primát svobody projevu: základní kámen západní civilizace,“ hlásal jeho transparent. Vykoledoval si zatčení a trestní stíhání.
Britský parlament odhlasoval zavedení cenzurních „nárazníkových zón“ kolem potratových zařízení v roce 2023. Již před tím ale byly zaváděny na municipální úrovni. Nová legislativa začala být vymáhána s nezvyklou tvrdostí, jak dokládá případ Isabely Vaughan-Spruceové.
Ta byla policií několikrát zatčena, protože postávala na chodníku v blízkosti potratové kliniky. Ano, je známa jako charitativní pracovnice věnující se těhotným ženám v tísni. Ví se o ní, že se v blízkosti potratových klinik modlí za děti i těhotné ženy.
Ale nyní pouze stála, neměla v rukou žádný transparent (to je trestné), s nikým se nebavila (to je také trestné, bavíte-li se na špatné téma), nikomu nic nenabízela a ani se nahlas nemodlila – protože i to je trestné.
Paní Isabela stála mlčky na chodníku a někdo na ni zavolal policii.
Rozhovor s policejní hlídkou vypadal nějak takto:
- Policista: „Stojíte zde, abyste protestovala?“
- IVS: „Ne.“
- P.: „Modlíte se?“
- IVS: „Možná se modlím v duchu.“
- P.: „Půjdete tedy s námi dobrovolně na policejní stanici?“
Nešla, a tak byla zatčena.
To se jí stalo ještě několikrát. V jednom případě se k modlitbě (tiché, samozřejmě) přiznala, v jiném policistovi nestačilo ani vysvětlení „prostě jen v tichosti přemýšlím, v hlavě“.
Dlužno říct, že soudy ji zatím obvinění zprošťují.
Vaughanová-Spruceová není jedinou obětí represí proti tiché modlitbě na veřejnosti. Kdo nevěří, může si vyhledat něco o knězi Seanu Goughovi (ten stál v nárazníkové zóně s cedulí „modlím se za svobodu slova“) nebo o válečném veteránovi Adamu Smith-Conorovi, který se v blízkosti kliniky v tichosti modlil za svého syna.
Nemůžeme přitom říci, že by tato praxe představovala partyzánštinu ze strany policie, ze které by byli zákonodárci zděšeni. Když byl příslušný britský zákon přijímán, pozměňovací návrh na výjimku pro tichou modlitbu parlamentem schválen nebyl. Někteří poslanci stíhání tiché modlitby výslovně podporují a lobují, aby ministerstvo vnitra přehodnotilo názor bývalé ministryně, podle níž „tichá modlitba, sama o sobě, není nezákonná“.
Debata o tom, zda se má britské právo otevřít možnosti spáchání trestného činu myšlenkou, tak stále trvá.
Proto chystáte-li se do Británie a jste-li zvyklí modlit se při chůzi na ulici třeba růženec, dejte si pozor, abyste nepřehlédli cedule označující hranice bezpečného prostoru (safe space). Protože ne pro každého je ten prostor skutečně bezpečný.
Převzato z blogu Právo v dešti
Okomentovat