JáRodič.cz

–

Duševní zdraví studentů na středních školách se podle školních psychologů v čase zhoršuje. Nejčastěji psychologové se studenty řeší úzkosti, sebepoškozování, problémy v rodině či panické ataky. Středoškoláky také často trápí nízké sebevědomí, depresivní stavy a výjimkou bohužel nejsou ani myšlenky na sebevraždu. Epidemie covid-19 a s ní spojená opatření podle školních psychologů vedly k akceleraci problémů a tento stav stále přetrvává. Vyplynulo to z hloubkového průzkumu mezi školními psychology na středních školách. Průzkum uskutečnila společnost GTS Alive, která mimo jiné vydává a spravuje studentské a učitelské průkazy ISIC a ITIC.

„Z průzkumu také vyplynuly alarmující systémové problémy spojené s fungováním školních psychologů v Česku. Přes rostoucí psychické potíže studentů si řada škol může dovolit psychologa jen na částečný úvazek, což na větších školách zdaleka nestačí. Někde pak školní psychologové chybí zcela,“ řekl ředitel GTS Alive Radek Schich.

„Schází systémové financování, školní psychologové jsou často placeni jen díky řetězení evropských projektů, s nejistou budoucností a menší mzdou než učitelé. Ze strany ministerstva se plánuje řešení tohoto problému pro základní školy, ale na ty střední se zapomíná, přestože problémy jejich žáků jsou neméně závažné,“ dodal Radek Schich.

Studenti už zjevně neberou návštěvu školního psychologa jako stigma tak často, jako tomu bývalo v minulosti. Většina školních psychologů se shodla, že minimálně jednou je ke konzultaci navštívilo mezi 10 a 30 procenty žáků dané školy. Dlouhodoběji k nim pak dochází nejčastěji 5 až 10 procent žáků školy. Vedle individuálních konzultací pracuje velká většina školních psychologů i s jednotlivými kolektivy tříd.

Někdy je třeba vyhledat nejen psychologickou, ale i psychiatrickou péči

V typické české střední škole se za poslední rok vyskytlo průměrně 11 až 20 studentů, kteří potřebovali nejen psychologickou, ale i psychiatrickou péči. Co se týče sebevražedných myšlenek, nejvíce školních psychologů je za poslední rok zaznamenalo u 4 až 6 studentů na každé škole. Velmi časté ale byly i odpovědi 7 až 10 studentů a 11 až 20 studentů v rámci školy. Ani jeden školní psycholog pak neodpověděl, že by se za celý rok na své škole s případem sebevražedných myšlenek vůbec nesetkal.

Průzkum dále ukázal, že školní psychologové kvůli nedostupnosti obecné psychologické péče hrazené ze zdravotního pojištění často tuto péči musejí suplovat. Zdaleka tak neřeší pouze problémy studentů spojené se školou, ale širokou škálu mimoškolních obtíží popsaných výše. Na psychologa se totiž jinak v Česku velmi často čeká 3 až 5 měsíců, někde i déle.

Alternativou jsou privátní psychologové, které si ovšem řada rodin nemůže dovolit, protože jejich sazby se často pohybují kolem 1 000 Kč za hodinu. Vedle chybějících dětských psychologů panuje také kritický nedostatek dětských psychiatrů. Navíc když už se mladý člověk dostane na dětské psychiatrické oddělení, kde chronicky chybí lůžka, tak po propuštění často absentuje navazující psychologická podpora.

Dejte životu smysl

Školní psychologové v průzkumu zmiňovali, že řada mladých lidí ztrácí smysl života, bojí se budoucnosti, utápí se v pocitech marnosti a úzkostně-depresivních stavech. Časté je užívání antidepresiv. Dosti negativní roli hraje nefunkční situace v řadě rodin, což psychické problémy studentů dále akceleruje.

Studenti si často nevěří, trpí pocity selhání, jsou křehcí, utíkají do online světa. V důsledku pak hůře navazují kontakty a kamarádství, obtížněji komunikují a řeší konflikty. Starší generace navíc někdy psychické problémy studentů bagatelizuje a stigmatizuje psychoterapii.

Průzkum probíhal v lednu 2024. Nejprve šlo o kvalitativní průzkum ústní formou, na základě těchto prvotních informací vznikl detailní kvantitativní a kvalitativní písemný průzkum, který vyplnilo 41 školních psychologů ze středních škol (tedy zhruba pětina z odhadovaného počtu všech středoškolských psychologů v Česku. Většina školních psychologů působí na dvou i více školách, kde mají částečné úvazky).

Převzato z webu JáRodič.cz