Rada pre práva dietaťa

–

„V devíti letech, během rozvodu mých rodičů, mě máma přiměla uvěřit, že můj táta byl hrubý, zlý a nemiloval mě. Následujících dvacet let jsem odmítala svého (ve skutečnosti milujícího) otce. V roce 2022 jsem zjistila pravdu. V červnu 2023 jsem zahájila projekt proti odcizení, abych zvýšila povědomí o odcizení rodičů z pohledu dítěte. Doufám, že se stanu zdrojem poznání pro jiné, pomůžu jim orientovat se a najít podporu při léčení,“ napsala na úvod svého projektu na Youtube kanálu žena jménem Maddie, pocházející ze Salt Lake City ve státě Utah, v americkém vnitrozemí. Na tomto kanálu tvrdí, že poté, co se jí začali ozývat mnozí lidé s osudem podobným jejímu osudu, zjistila, že „dospělé děti se probouzejí do reality a vracejí se k odcizeným rodičům.“ Loni v létě začala tehdy 29letá mladá žena vyprávět příběh o tom, jak ji máma naučila nenávidět vlastního otce. Začalo to v devíti letech věku. Přestala chodit k otci, přerušila s ním všechny kontakty, přestože bydleli od sebe patnáct minut cesty. Následujících dvacet let žila ve lži. Ve víře, kterou jí vštěpovala matka. Poté, co se sama stala matkou, našla něco, co vypadalo jako „štěrbina pochybností“. Začala se více ptát a zjistila, že všechno, co jí o otci matka namluvila, byla lež.

Objevení pravdy o tom, jak ji otec celou dobu miloval a jak skvělým otcem byl a je, nastartovalo u ní, podle vlastního přiznání, „největší a nejdůležitější rozhodnutí v životě.“ Odstěhovala se tisíce mil od rodiny, ve které vládne nenávist. A protože matka nechce stále přiznat žádnou zodpovědnost, přestala se s ní stýkat a kontaktovat.

S otcem si však telefonují víckrát denně. Její život dostal úplně jiný rozměr, novou kvalitu zdraví, spokojenosti, a jak se veřejně svěřila „konečně mám v životě rodiče, na kterého se můžu obrátit a on mě pochopí, nezlobí se, nemusím chodit ve stresu jako po špičkách, nemám zrychlený puls od strachu, jestli jsem zase naplnila představy matky.“

Maddie na svém Youtube kanálu pravidelně zveřejňuje videa o tom, co zažívala v minulosti s matkou a bez otce a jak se nyní její život mění. Dělá to s cílem, aby lidé, kteří rozhodují o dětech, věděli, jak strašné dětství mají děti v takových rodinách. Chce, aby věděli, jaké následky si děti nesou po celý život. Aby se probouzeli další a další k odvaze změnit svůj život a zastavit přenos traumatu z předchozích generací.

Poselství Maddie:

V některých rodinách mohou být děti snadno manipulovatelné jedním z rodičů tak, aby nenáviděly a bály se druhého rodiče. Jedná se o domácí násilí, psychické týrání dětí.

Přesvědčení, která mě naučila moje máma:

• věřit, že mám jen jednoho dobrého rodiče, ten druhý je špatný,
• věřit, že ten špatný rodič se o mě nezajímá, je špatný člověk, který si nezaslouží být v mém životě,
• nevnímat žádnou vinu za to, jak se chovám ke svému otci,
• věřit, že „dobrý rodič“ je jediným rodičem, který mě skutečně „miluje“,
• věřit, že nemám hodnotu, a cítit se „zlomená“,
• od reality jsem unikala s pomocí drogy, alkoholu, nadměrného nakupování s prvky závislosti,
• bojovala jsem s potlačovanými pocity hněvu vůči svému „dobrému rodiči“, ale za ten hněv jsem obviňovala samu sebe,
• bojovala jsem s přijetím sebe a svého těla, měla jsem problémy s jídlem a váhou,
• měla jsem pocit, že neustále utíkám, nebo bojuji, snadno mě cokoliv vylekalo, mívala jsem vysoký puls a krevní tlak, bolesti břicha, hlavy, rozvinuly se noční děsy,
• naučila jsem se neříkat nic hezkého a dobrého o svém „špatném rodiči“. Když jsem mluvila s „dobrým rodičem“ o tom „špatném“ špatně, rozvíjela se „blízkost“ mezi námi, těžko se mi hledala slova, udržovala jsem se „na uzdě“, potlačovala jsem radost, skrývala jsem úsměv,
• často jsem dostávala podrobné otázky na „zlého rodiče“, které mi kladl „dobrý rodič“ o tom, co bych udělala, nebo co bych si myslela, kdybych se setkala se „zlým rodičem“,
• často jsem poslouchala, že můj „špatný rodič“ mě definitivně opustil, čelila jsem neustálým srovnáváním,
• mým úkolem bylo neustále ubezpečovat „dobrého rodiče“, že miluji pouze jeho a „zlého rodiče“ nechci,
• za celou dobu, kdy jsem odmítala otce, neměla jsem za kým zajít, pokud jsem potřebovala pomoc nebo emocionální podporu. Proto jsem psala deník a svěřovala se jemu… byl mou záchranou, jakoby můj nejlepší přítel. Ale i ten mi máma denně kontrolovala. Teprve později jsem ho dokázala před ní skrývat,
• když teď komunikuji s množstvím rodičů a dětí, cítím, že moje prožitá bolest měla nějaký smysl, že všechna ta bída nebyla jen tak pro nic za nic,
• vzpomínám na časy, kdy mi jako malé táta něco říkal. Něco hezkého. Já jsem mu však nevěřila.
• je mnoho rad a doporučení, jak dítěti, které se „probudí“, říci pravdu. Neumím posoudit, která možnost je nejlepší. Mně můj táta o svém příběhu neříkal nic. Sama jsem se ptala. V rodině, a postupně jsem přicházela na to, že mně máma téměř celý život, dvacet let, lhala. Skládala jsem si střípky poznatků, které mi otevíraly dveře k rozhodnutí, abych nic podobného svým dětem nikdy neudělala,
• dostávám otázky, co by se stalo, kdybych na ty lži přišla hned na začátku. Přemýšlím. Ale nevím. Asi by to bylo ještě horší. Víra, že falešná realita je skutečná, mě chránila. Systém pomoci rodinám by v dané době nedokázal pomoci otci k tomu, aby matka nebyla výhradním rodičem,
• u všech odcizených dětí, které se „probudí“ a které uvidí obrovskou míru lži a nenávisti, které je naučil patologický rodič, nastávají nezvratné důsledky. S patologickým rodičem přeruší kontakt. Je to důkaz, jak závažné bylo emoční zneužívání a jak špatně musel manipulující rodič se svým dítětem zacházet,
• každé dítě chce mít zdravý a láskyplný vztah se svými rodiči. Skutečnost, že většina dětí, které si prošly bolestí nesmyslné ztráty rodiče, učiní závažné a definitivní rozhodnutí – zrušit vztah s rodičem, se kterým do té doby prožily kus svého života, je bolestný způsob, jak se vyrovnat s traumatem,
• závažnost počínání patologického rodiče není jen v tom, že dítě ztratilo druhého rodiče, že ho pomlouvají. To je jen část té hrůzy,
• mnohem horší je, že do svého dítěte vštípili nenávist, Do mě máma vštěpovala nenávist k otci od devíti let…,
• ptala jsem se tehdy sama sebe, jak se můžu mít ráda, pokud mě ten, kdo mě stvořil, nemá rád. Věřila jsem mámě, že táta mě nemá rád.
• nenávist vůči otci byla ve mně pěstována neustále. Máma mi ji předváděla denně. Začala jsem nenávidět polovinu sebe samé,

Jak se mám od té doby, co jsem obnovila vztah s tátou a přestala věřit tomu, co do mě vložila moje máma?

• sebenenávist se rozplynula, rozpustila se. Je pryč. A to mě teď, po dlouhých letech, dělá šťastnou,
• zlepšilo se mé fyzické i psychické zdraví. Nemám úzkosti a deprese, jejichž příznaky jsem snášela dvacet let,
• mění se mé názory na sebe, mé sebevědomí má zcela novou sílu, mé přesvědčení o tom, jaký je svět. se mění, nevnímám už svět jako hrozbu,
• dala jsem si úkol, že přetrhnu pokrevní pouta s tou částí rodiny, která žije v nenávisti,
• bezpodmínečnou lásku, kterou jsem jako dítě nedostala, chci dávat svým dětem. A když jsem viděla, jak se má máma snaží ovlivňovat mého manžela a mé děti, rozhodla jsem se, že jí nedovolím přenos té její nenávisti na lidi, které miluji,
• radu, kterou chci dát každému: jděte pryč od své toxické rodiny! Od těch lidí, kteří mají v sobě nenávist a kteří vás chtějí ovládat, od těch, kteří pomlouvají a nikdy nejsou spokojeni s ničím, co děláte, od těch, kteří od vás chtějí poslušnost a vy jim za to musíte dát kus sebe, svého dítěte nebo spolurodiče,
• měla jsem obavy sama ze sebe, když jsem postupně přicházela na rozdíly ve vzpomínkách, jak mi je opakovaně vštěpovala moje matka, a jaká byla skutečnost.

Jakmile zjistíš pravdu, ztratíš jednoho rodiče. Hrozné, ale nevyhnutelné. Jakmile zjistíš, že je někým úplně jiným, než jak se léta prezentoval, je to hrůzostrašné. Můj otec, a miliony rodičů v podobné situaci na celém světě, vnímají toto jako test bezpodmínečné lásky.

Zpracováno podle https://www.youtube.com/@TheAnti-AlienationProject a https://www.theantialienationproject.com/ Převzato ze stránek Rady pre práva dieťaťa, přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.