JáRodič.cz

–

Většina rodičů se bezpochyby snaží, aby jejich děti prožily šťastné dětství a vyrostli z nich takoví lidé, které my všichni chceme mít ve svém okolí. Výchova ale nemusí být vždy jednoduchá, lze při ní udělat spoustu bezděčných, zbytečných a někdy i hloupých chyb. Které jsou ty nejčastější a jak se jich vyvarovat?

Ach ty univerzální pravdy

Žádné jiné pravidlo, žádná jiná rada týkající se chyb při výchově, nemůže být před touto: Nevěřte univerzálním pravdám. Každé dítě je jiné a některé děti jsou hodně odlišné od ostatních. U jednoho budete muset projevit velkou přísnost, aby vás poslechlo, u druhého může takové jednání vést až k jeho zbytečně velkému strachu. Jednomu budete muset nastavit úzké mantinely chování, protože víte, že je sem tam bude překračovat, jinému byste je měli nastavit širší, protože víte, že se zarazí už v bezpečné vzdálenosti před nimi. Když tyto rozdíly odhadnete špatně, může mít poslušné dítě zbytečně příliš „krátké vodítko“ a neposlušné zase nepřiměřeně dlouhé.

Snažte se dítě chápat

Ano, je to těžké: vy jste dospělí, rozumní, váš potomek spoustu věcí nechápe a klade mnohdy důraz na věci, které vám připadají nesmyslné. Když ale pochopíte podstatu jeho chování či přání – například to, proč pro uznání v kolektivu „nutně“ potřebuje značkový mobil za částku, ze které se vám protáčejí panenky, můžete mu pomoci jeho „potřeby“ korigovat. A třeba se vám s velkou dávkou trpělivosti podaří přivést ho k aktivitám a úspěchům, které mu uznání v kolektivu zajistí daleko sympatičtějším způsobem.

Udělejte si čas

Abyste cokoli z výše – i níže – uvedeného mohli opravdu provést, potřebujete mít na své dítě čas. To se mnohdy snáze řekne než udělá, obzvlášť máte-li třeba náročné zaměstnání. Vždy ale stojí za to věnovat 10 minut svého drahocenného času tomu, abyste si aspoň jednou za měsíc napsali na kus papíru, nebo třeba cestou autobusem do mobilu, kolik času jste společně strávili a jak. Stačí stručně. Bylo to dost?

Nepřehánějte to s ochranou

Vaše dítě vaši ochranu potřebuje. Ale ne vždy. Snažte se pochopit, kdy je vaše ochrana na místě a kdy škodí. Ať už proto, že o ni dítě nestojí, nebo proto, že je třeba, aby neslo následky svých činů.

Zvládněte přiznat chybu

Jistě, mohla by tu být rada: Nechybujte, ale všichni víme, že chybovat je lidské. Když už chybu uděláte, přiznejte ji. Lpění na nesmyslných rozhodnutích, na špatných příkazech či zákazech, je zbytečnou a hloupou chybou. A, bohužel, velmi častou.

Nepromítejte si do dítěte vlastní ambice

Chtěli jste být úspěšnými lékaři, sportovci, právníky, zpěváky, podnikateli…? Vaše dítě možná ne. Nenuťte ho do činností, které ho nelákají. Ano, poskytněte mu ty možnosti, můžete-li. Ukažte mu, co všechno nabízejí. Ale nechte mu dostatek prostoru, aby činilo svá vlastní rozhodnutí a šlo svou vlastní cestou. Intenzivní snaha o korekci je na místě pouze tehdy, kdy je jeho rozhodnutí zjevnou velkou chybou. Velkou. Opravdu VELKOU. Rozumíme si?

Nebojte se ukázat emoce

Jste smutní? Naštvaní? Máte radost? Nebojte se dát své emoce přiměřeně najevo. Jste rodiče, ale hlavně jste lidé. Dítě ve vás nesmí vidět robota. Musí vědět, že někdy děláte chyby, někdy je vám fajn a jindy jste smutní. Dokonce ani přiměřená rodičovská nesouhlasná debata nemusí škodit, pokud se děje v rozumné míře a dítěti se dostane vysvětlení. Jsme dospělí, ale občas se mýlíme a občas spolu nesouhlasíme a musíme to probrat. Na to není nic špatného.

Slova bolí

Ano, všichni děláme chyby, ale slova bolí. Neříkejte dětem věci, které nechcete, aby někdo říkal vám. „Když tohle neuděláš, nebudu tě mít rád/a,“ je opravdu hodně hloupý výrok. Jeden z mnoha možných.

Nepodceňujte, ani nepřeceňujte

Nebraňte dítěti v tom, zkusit něco, co bude na hranicích jeho možností (pokud to není vyloženě nebezpečné, samozřejmě). Svoje hranice si musí otestovat samo – a musí se naučit je posouvat. A nenuťte ho do činností, které ono samo vnímá jako daleko za hranicemi svých schopností. Pomozte mu růst, ale neuvádějte ho do situace, kdy si kvůli selhání v nepřiměřeně náročných úkolech přestane věřit. Anebo naopak kvůli nemožnosti si daný úkol zkusit, má-li samo zájem.

Buďte především kamarády

Dávno pryč jsou časy, kdy dítě mělo k rodičům vzhlížet jako k bohům. Jen dítě, které vám bude věřit a bude se vám svěřovat, můžete pochopit. I kamarád někdy musí na nějaký nápad říci ne, i kamarádi se občas mohou pohádat. Ale pořád je kamarádství ten typ vztahu, který byste měli mít. A samozřejmě nikdy nezapomínejte na pravidlo číslo jedna…

Převzato z webu JáRodič.cz