Proti úmluvě protestovali i Chorvaté

Prava-deti.cz

–

Istanbulská úmluva je mezinárodní právní dokument, který upřednostňuje ženy na úkor mužů. Oficiálně slouží k boji proti násilí na ženách a jejich zotročování. Boj proti násilí je ve své podstatě správný. Násilí se děje na ženách, mužích, dětech… Problémem Istanbulské úmluvy je fakt, že proti násilí chrání pouze a jen ženy bez rozdílu věku. To, že z ní „vypadlo“ odsouzení násilí i na mužích, se může zdát neškodné, až do okamžiku, kdy si připomeneme tzv. Norimberské zákony platné v nacistickém Německu. Oficiálně byly totiž Norimberské zákony přijaty jako „ochrana“ árijské rasy před útlakem jiných ras. Tedy v principu totéž, co Istanbulská úmluva. Avšak rozsah obou právních dokumentů již nelze srovnávat. Zatím. Norimberské zákony vedly k vyvražďování, což se od Istanbulské úmluvy zatím očekávat nedá.

Istanbulská úmluva je v přímém rozporu s právními principy, na kterých by měl být vybudován právní stát. Tyto principy vycházejí z toho, že lidé jsou si před zákonem rovni bez ohledu na pohlaví, rasu, náboženské přesvědčení, společenské postavení… Dnes už sice nikdo nezpochybní, že by bylo nespravedlivé, pokud by proti násilí byli chráněni jen lidé bílé pleti a lidé s jinou barvou pleti by se ochrany proti násilí dožadovat nemohli. Rozlišování přístupu k právům podle pohlaví je však zcela běžná praxe prosazovaná aktivní částí naší tzv. západní společnosti, což jasně dokládá mj. i Istanbulská úmluva, která to potvrzuje zcela bez obalu.

Istanbulská úmluva je jednoznačně zločinný právní dokument odporující právním principům. Žel bohu jedná se jen o špičku ledovce. Tak jako Norimberské zákony jen reflektovaly tehdejší společenskou náladu, tak i Istanbulská úmluva je pouze projevem vycházející z naší genderově nerovné společnosti. Přesto, že dnes (rok 2020) Česká republika ještě Istambulskou úmluvu neratifikovala (laicky nepodepsala), tak se její principy zcela promítají do každodenní praxe. Stíhání mužů jen za to, že jsou muži, je celospolečensky považováno za žádoucí a správné. Můžeme to vidět u kampaně „Me too“, kdy jsou muži pronásledováni jen na základě neprokázaných obvinění z činů starých desítky let. Pokud se stejných činů dopustí ženy, tak se ve většině případů vyhnou jakémukoli trestu, protože jsou přeci „chráněny“. Muži na žádnou ochranu nárok nemají, což Istanbulská úmluva jasně deklaruje.

S dalšími praktickými případy stíhání mužů se setkáváme v rodinném právu. Pokud muž dluží na výživném, čekají ho těžké tresty. Exekuce mnohonásobě převyšující dluh s domněnkou, že bude dlužit i to, co nedluží, ztráta řidičského oprávnění či vězení (věznění za dluh také odporuje právním principům i zdravému rozumu, ale muži na tato práva nárok nemají). Zato trestu se vyhne drtivá většina žen, které své dítě připraví o jednoho z rodičů tím, že otci neumožní kontakt s dítětem i přesto, že to ženě uloží soud platným rozsudkem. V těchto případech jsou často těžce poškozována práva i dětí a paradoxně i „chráněných“ děvčat.

Případy, kdy ženy křivě obviní otce ze sexuálního obtěžování svých dětí, je další samostatná kapitola. Takového jednání se může dopustit i muž, nejen žena. U žen to ale instituce tzv. západní společnosti nejen tolerují, ale ženy v tomto jednání nezřídka i podporují a v drtivé většině případů je dokonce kryjí i po zjištění, že se jednalo o křivé obvinění za účelem likvidace daného muže.

Násilí na ženách se skutečně děje a je třeba ho odsoudit. Je však nutné odsoudit i násilí a zločiny páchané na mužích. Chránit muže však Istanbulská úmluva rozhodně nehodlá. Právě naopak. Podle Istanbulské úmluvy by například chlapec mohl dostat výprask, ale děvče v žádném případě, i kdyby udělalo daleko závažnější věc. Tento zvrácený právní dokument má za účel dát mužům jasně na vědomí, že ženy jsou v západní civilizaci nadřazené mužům, tak jako Norimberské zákony jasně deklarovaly nadřazenost árijců nad ostatními. Oba tyto zvrácené právní dokumenty mají za účel rozvrátit společnost nerovností, vyvolat nenávist, a tudíž vytvořit prostor pro ovládání a manipulaci jak mužů, tak ale i žen. I ženy by měly bojovat proti Istanbulské úmluvě, protože nepřinese nic dobrého pro žádného slušného člověka, tak jako nic dobrého nepřinese žádný pokus o nadřazenost jedné skupiny.

Převzato z webu Práva dětí