Mgr. Tomáš Zdechovský

–

Od jarního vyhlášení nouzového stavu se objevilo už nesčetně případů, kdy se rodič vymlouvá na pandemický stav, aby nemusel předat dítě expartnerovi. Komu to škodí nejvíce? Samozřejmě samotným dětem.

Koronakrize má dalekosáhlé následky, a to i v oblastech, které s ní zdánlivě vůbec nesouvisí. Třeba u dětí, které jsou ve střídavé péči. Část rodičů totiž odmítá s výmluvou na pandemický stav předávat dítě druhému rodiči. Od doby, co byl na jaře poprvé vyhlášený nouzový stav, se takových případů vyskytlo už nesčetně a všechny jsou jak přes kopírák. Dítě se tak mnohem snadněji stává obětí vyřizování si sporů mezi dospělými.

Naprosto nesmyslná výmluva

Zmíněná výmluva je přitom z právního hlediska naprosto nesmyslná, protože samotný nouzový stav by neměl předávání dětí vůbec bránit. Ostatně se na to upozorňovalo už před necelým rokem na jaře, když epidemie začala. Nouzový stav sice výrazně omezil volný pohyb, nikdy však nepředstavoval překážku pro vykonávání střídavé péče či víkendových návštěv. Pro cesty za rodinou nebo blízkými osobami platí výjimka.

Mezi advokáty proto panuje naprostá shoda na tom, že neexistuje žádný relevantní důvod, kvůli kterému by jeden rodič mohl tomu druhému odepřít čas, který může a má s dítětem strávit. Nouzový stav jako takový nic nemění na soudním rozhodnutí. Výjimku představují např. zcela pochopitelně případy, kdy musí být jeden z rodičů v karanténě či přímo pro pozitivitu v izolaci už proto, že hygiena by izolaci nařídila i dítěti.

Ani za takových okolností by ale rodič neměl o kontakt zcela přijít a jako alternativa se doporučuje kontakt na dálku s využitím moderních technologií, jako je např. messenger, Skype, WhatsApp atd. Nemusí jít jen o obyčejný hovor, je i spousta her, které se vzájemně mohou hrát podobně, jako by se hrály třeba při cestě autem apod. Pro děti to tam mohou být velmi příjemně strávené chvíle.

Problém se za druhé vlny ještě zhoršil

Téměř rok od vyhlášení prvního nouzového stavu problém ještě více nabobtnal. Důsledky nevyřešených případů se nyní začínají projevovat naplno. Počet sporů v době pandemie významně vzrostl. Např. v poradenském Centru sociálních služeb v Ostravě měl vzrůst počet konfliktů mezi rozvedenými rodiči kvůli nepředání dítěte o 40 %. Lze předpokládat, že podobným způsobem narostla i dalším podobným zařízením v celém Česku. Ostatně o tom svědčí i pohled na některé příspěvky na facebookové stránce OSPOD = Český barnevernet.

Pandemie navíc ochromila činnost soudů a boje o svěření dítěte do péče nyní trvají mnohonásobně déle. Jak upozornila Veronika Gawlíková z už zmíněného Centra sociálních služeb v Ostravě, zatímco dříve mohlo být do půl roku rozhodnuto, dnes není výjimkou, že ani půl roku od podání návrhu k soudu není stanoveno ani datum jednání! Bohužel už situace, která nastala na jaře, pozastavila opatrovnické soudy a pořád řeší resty ještě z loňského jara. Přitom samozřejmě platí, že čím rychleji se spory vyřeší, tím lépe. A také čím déle trvá řízení, tím vyhrocenější jsou pak pochopitelně konflikty mezi rodiči.

Lze se bránit podáním návrhu na výkon rozhodnutí, ale…

V případě, že už mají rodiče střídavou péči o děti a styk s nimi pravomocně upraven a jeden z rodičů není ochotný dítě předávat, je na místě podat návrh na výkon rozhodnutí k opatrovnickému soudu. Soud by měl zdráhajícího se rodiče nejdříve napomenout a pokud to nepomůže, měly by následovat pokuty rodiči za každý neuskutečněný styk. Rodinní advokáti však potvrzují, že i tak, může řešení trvat měsíce či dokonce léta.

Nemusí totiž pomoci ani četné a časté pokuty až odsouzení za maření výkonu úředního rozhodnutí, protože to není motivační pro ty, kdo dítě prostě předat nechce. Opakovaně jsem psal o tom, že neobvyklá proto nejsou ni různá křivá obvinění z násilí až sexuálního zneužívání dětí. Současný pandemický stav tak i některým rodičům i přímo ulehčuje hledání výmluv.

Nepředání dítěte fakticky může znamenat vyloučení druhého rodiče z péče po celou dobu trvání vládního nařízení, což může být i několik měsíců. Ani či spíše zvláště za současné situace by rodiče neměli přestat dbát na to, co je opravdu v zájmu nezletilého dítěte, kdy se sociální kontakty omezují na minimum a děti tím trpí. Pokud je to možné a nebrání tomu objektivní překážky, mělo by dítě zůstat v pravidelném a co nejintenzivnějším kontaktu s oběma rodiči.

Pokud se nebude dbát na udržování dobrých vztahů v rodině, může to mít velký přesah i do budoucího života dětí, které mohou mít problémy ve vlastních partnerských vztazích. Nyní se to mnohým třeba ani nezdá, je to měsíc, dva, ale z perspektivy malého dítěte je taková prodleva mnohem delší. Je zcela pochopitelné, že pokud se tak dlouho děti s druhým rodičem třeba rok neviděli, další kontakt s ním se jim potom navazuje obtížně. Zvláště pokud nejen nedocházelo ani k telefonickým kontaktům, ale i se o otci zakazovalo mluvit či byl po celou dobu aktivně haněn, dítě bylo svědkem hovorů třeba matky s její známou, kde o něm nehovořila lichotivě apod.

Někteří rodiče by si jednoduše měli uvědomit, že ani samotná protiepidemická opatření je nezbavují jejich povinností uložených soudem a škodí tím vlastním dětem, pokud je vystavují sporu a připravují o kontakt s druhou polovinou rodiny. Děti nesmí sloužit rodičům jako rukojmí při vyřizování vlastních sporů!

Přeji hezký den a veselou mysl!

Převzato z blogu Tomáše Zdechovského