Stridavka.cz

Před několika dny vyšel na serveru Aktuálně.cz rozhovor se známým psychologem a soudním znalcem Radkem Ptáčkem. Z rozhovoru vybíráme některé zajímavé myšlenky:

Když se v České republice rozvádíte, tak jste pokaždé v bodu nula. Všechno je možné, můžete mít výlučnou péči, střídavou péči, můžete mít dokonce jako rodič naprosto zakázaný styk s dítětem. Záleží na tom, jak si který soudce vykládá to či ono, jak posoudí vaši problematiku znalec, jestli je více příznivcem výlučné, nebo střídavé péče. Složité spory pak trvají i roky, jsou to tisíce stran spisů a různá odvolání. Některé státy, například Kanada, mají zákon o rozpadu rodiny. Ten říká přesně, co se stane v situaci, kdy dva mají dítě a rozvádějí se. Kdybychom měli v České republice takto jasně definovaná pravidla, celá řada problematických případů odpadne.

Základní potřebou dítěte v situaci rozpadu rodiny jsou mezilidské vztahy. Jedním z negativních dopadů, se kterým neumíme dělat téměř nic, je narušení vztahu k jednomu z rodičů. Jestliže je dítě z rozvodu depresivní, můžeme mu obvykle pomoci. Stejně tak pokud má nějaké adaptační problémy. Ale ve chvíli, kdy se začne narušovat vztah k jednomu z rodičů, to ve většině případů nedovedeme zvrátit, aniž by aktivně začali spolupracovat oba rodiče, což se ovšem obvykle neděje.

Je zcela nepochybné, že dítěti nesvědčí intenzita sporu mezi rodiči a že právě v těchto situacích pak ve výlučné péči může dojít k narušení vztahu k jednomu z rodičů. Formy péče, kdy má dítě trávit přibližně stejné procento času s oběma rodiči – pozor, nemusí to být týden a týden -, jsou nejlepší prevencí proti narušení vztahu mezi rodičem a dítětem.

Děti z rozvedených rodin se častěji rozvádějí. Nemají od koho odpozorovat, jak udržovat partnerské vztahy. Rozpad rodiny v dětství je vždycky velmi problematickým faktorem pro celý život dítěte.

Bohužel rozpad rodiny je u nás řešen sporným způsobem. Je tu navrhovatel a odpůrce – absurdní. Sporná je i terminologie výlučná a střídavá péče. Výlučná vlastně říká, že jsem lepší rodič než ten druhý, a tedy toto pojmosloví zakládá určité soutěžení namísto spolupráce. Konfliktní nastavení rozvodu vede k tomu, že to tak vnímají i děti. Sem tam se může nevhodným způsobem zeptat odborník i někdo z širšího okolí: „U koho ti je lépe?“ Už tahle nevinná otázka zasévá do hlavy dítěte semínko soutěžení. Dítě s takto pokřiveným pohledem bude měřit lepšího rodiče podle toho, kdo mu dá víc dárků nebo u koho má méně povinností.

Znalecké posudky mají své důležité místo v komplikovaných případech, kdy soudu mohou přinést významná zjištění pro další rozhodování. Nicméně v České republice jsou nadceněné a nadužívané. I z našich analýz vyplývá, že až v 80 procentech případů jsou znalecké posudky zcela zbytné a nepřinášejí žádné nové poznatky.

Nejproblematičtější otázka, kterou soudy zadávají a znalci na ni odpovídají, je, který rodič má lepší výchovné předpoklady. Pakliže rodič není alkoholik, kriminálník, netýrá své dítě nebo se nedopouští dalších forem nevhodného chování vůči dítěti, tak není možné říci, jestli je lepší otec, nebo matka, protože dítě má potřebu vztahu s oběma rodiči. Ta otázka je mimořádně problematická a řadě dětí a rodičů doslova zkazila život.

Celý rozhovor si můžete přečíst na serveru AKTUÁLNĚ.CZ