Justiční akademie

–

Úvod

Ve dnech 10. a 11. listopadu 2025 se v Kroměříži uskutečnilo 9. rodinněprávní sympozium na téma Interpretace a aplikace zásadních ustanovení rozvodové novely. Rodinněprávní sympozium si klade za cíl napříč profesemi a stupni soudní soustavy, včetně soudu Ústavního a Nejvyššího, diskutovat o typových případech rodinného práva a nalézat modelová řešení, která by odpovídala požadavkům kladeným na moderní opatrovnickou justici.

Sympozia se zúčastnili:

Mgr. Ilona Benešová, Obvodní soud pro Prahu 9
Mgr. Jana Boudová Zvěřinová, Krajský soud v Praze
JUDr. Hana Brožová, Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc
JUDr. Lenka Ceplová, Krajský soud v Ústí nad Labem
JUDr. Kateřina Čuhelová, Ph.D., Krajský soud v Brně
JUDr. Roman Fiala, Nejvyšší soud České republiky
Mgr. Kateřina Franková, Krajský soud v Praze
Mgr. Lenka Hubáčková, Obvodní soud pro Prahu 5
JUDr. Jaromír Jirsa, Ústavní soud České republiky
Mgr. Tomáš Kamradek, Okresní soud v Ostravě
Mgr. Přemysl Klas, Krajský soud v Brně
JUDr. Pavel Kotrady, Okresní soud ve Vsetíně
JUDr. Veronika Křesťanová, Ph.D., Ústavní soud České republiky
Mgr. Jana Kučerová (Němcová), Okresní soud v Českých Budějovicích
Mgr. Jakub Kvapil, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Advokáti s.r.o.
JUDr. Ivana Losová, Krajský soud v Brně
Mgr. et Mgr. Lucie Matoušová, Ústavní soud České republiky
JUDr. Hana Nová, Obvodní soud pro Prahu 4
Mgr. Jan Novák, Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc
JUDr. Igor Pařízek, Krajský soud v Hradci Králové
Mgr. Milan Pečenka, Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc
Mgr. Terezie Pemová, Justiční akademie
Mgr. Eva Petrová, Ministerstvo spravedlnosti ČR
Mgr. Naďa Pínová, Městský soud v Praze
Mgr. Vladimír Polák, Krajský soud v Ústí nad Labem
Mgr. Jana Provazníková, Okresní soud v Táboře
Mgr. et Mgr. Jitka Prušková, Ústavní soud České republiky
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., Nejvyšší soud České republiky
Martina Sebalo Vňuková, MSc. Ph.D., Psychiatrická klinika 1. LF UK
JUDr. Renáta Šínová, Ph.D., Právnická fakulta v Olomouci
Mgr. Timm Šmehlík, Krajský soud v Plzni
Mgr. Jan Špalek, Okresní soud Plzeň – město
Mgr. Petra Vidmuchová, Okresní soud v Kroměříži
JUDr. Lenka Westphalová, Ph.D., Právnická fakulta v Olomouci
Bc. Petra Wünschová, LOCIKA

Dva ideové základy

Sympozium vnímá, že změny provedené zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, stojí na dvou ideových základech:

1) Rovnocenná péče dostatečně kompetentních rodičů
2) Výchova dítěte bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření.

Problematika výchovy dětí bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření bude zmíněna jen okrajově v rámci komentáře k jednotlivým novelizovaným ustanovením, neboť se jí komplexně zabývalo 7. rodinněprávní sympozium, na které lze v tomto zcela odkázat.

Teze

1. Nejlepší zájem dítěte je předním hlediskem při rozhodování soudu o úpravě péče o nezletilé dítě, a to včetně následných změn poměrů. Zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen rozvodová novela) se koncept nejlepšího zájmu dítěte přímo promítnul do ustanovení § 906 odst. 1, § 907 odst. 1, 2 občanského zákoníku.

2. Koncept nejlepšího zájmu dítěte je flexibilní a adaptabilní. Měl by být přizpůsoben a definován individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. V rámci individuálních rozhodnutí musí být nejlepší zájem dítěte hodnocen a stanoven ve světle specifických okolností konkrétního dítěte. Při posuzování nejlepšího zájmu dítěte nelze postupovat podle předem daného schématu, zájem a potřeby konkrétního dítěte je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě zvlášť (viz závěry 6. rodinněprávního sympozia).

3. Vodítky pro nalezení nejlepšího zájmu dítěte pří úpravě péče jsou zejména potřeby dítěte, rodičovské kompetence a postoj dítěte.

4. Základní potřebou dítěte je mít a rozvíjet vztahy s oběma rodiči. Je proto v zájmu dítěte, aby se do péče o něj ekvivalentně zapojili oba kompetentní rodiče, a to s přihlédnutím ke konkrétní situaci dítěte související s jeho věkem, zdravotním stavem či dalšími okolnostmi na jeho straně (bydliště, školské zařízení, které navštěvuje…). Má-li jeden z rodičů narušené rodičovské kompetence, musí soud hledat míru zapojení takového rodiče do péče o dítě, popřípadě posoudit nutnost zásahu do jeho rodičovské odpovědnosti.

5. Potřeby dítěte se mění v čase; platí, že čím je dítě mladší, tím se jeho potřeby mění rychleji. Umožňuje-li aktuálně zjištěný skutkový stav nastavit režim postupného rozšiřování péče, není nutné vyčkávat na změnu poměrů v budoucnu.

6. Naprostá většina rodičů je schopná pečovat o své dítě (má dostatečné rodičovské kompetence) a není důvod, proč by do péče o dítě neměli být zapojeni ekvivalentním způsobem. Rodičovské kompetence jsou narušeny zejména v případech násilného jednání, závislosti na návykových látkách a v případě (některých) duševních poruch.

7. Při úpravě poměrů nezletilého dítěte dvou kompetentních rodičů vystupuje do popředí negativní závazek státu na poli ochrany rodinného života; stát může do rodiny ingerovat, jen je-li to nezbytně nutné. Při úpravě poměrů nezletilého dítěte, má-li jeden nebo oba rodiče narušené rodičovské kompetence, vystupuje do popředí pozitivní závazek státu na poli ochrany rodinného života; stát by měl rodiče podpořit při posilování jeho rodičovských kompetencí.

8. Nepravdivá nařčení z narušení rodičovských kompetencí a/nebo zavádějící informace o specifických potřebách dítěte směřují k vyloučení druhého rodiče ze života dítěte a soudy mají tuto skutečnost při úpravě poměrů dítěte zohlednit.

Celý text dokumentu, včetně podrobného rozpracování jednotlivých tezí, najdete na stránkách Justiční akademie