Za sedmnácté: To bych nevymyslel

Původně jsem si myslel, že skončím 6. dílem. Přišly reakce a nebylo jich málo. To si zasloužilo odpovědi, proto 7. a 8. díl. Reakce nebyly jen pozitivní a negativní, byly tam i osobní útoky a výhružky vyloučením. Nepřipomíná Vám to něco? Proto 9. díl.

Dlouho jsem váhal, zda mám psát následující řádky. Můj článek má propagovat import manželek z Asie, ne od toho odrazovat. Ale toto je tak absurdní a nesmyslné, to prostě nevymyslíš! Vypovídá to o stavu současné společnosti lépe, než cokoliv jiného v tomto článku. A oni si o to řekli. Posuďte sami:

„Pevně věřím, že nejsem sama, koho šokovala upoutávka od tohoto pána na konci časopisu, otištěných „po dohodě s výborem“. Zná výbor okolnosti života tohoto pána? Podíval se někdo z jeho členů na ten článek? Myslím, že se tady šláplo hodně vedle a od výboru očekávám vyjádření.“

„Jeho návod nabízený jako „pomoc mužům v nepříjemné životní situaci“ podle mého názoru překračuje vymezený rámec jak věcně tak eticky a nesouhlasím s tím, aby mu ať už tištěný zpravodaj nebo jeho elektronická verze poskytovaly prostor. Pokud některý single muž potřebuje poradit, jistě dokáže tohoto pána kontaktovat individuálně. Prosím proto, aby v budoucnosti časopis odkazy ani materiály tohoto pána nezveřejňoval, ani pod záminkou, že „někomu mohou pomoci“, „ostatní také zvou na své aktivity“, „každý příspěvek se musí otisknout“ nebo podobnou manipulací.“

„Skutečnost, že si tento pán přivezl novou manželku z Filipín, je známá. Příliš mě nepřekvapuje, že to jako službu nabízí veřejně. Ale že to do časopisu dal v odkazu, to mě uráží. Na druhou stranu, třeba jste si ten článek také přečetli, je to vhodné pro dotvoření obrazu o tom pánovi. Tento pán je člověk podivných morálních kvalit a nemá v klubu co dělat. To je můj názor už dlouho a troufnu si říct, že ho sdílí asi všichni, kteří … … řešil výbor i otázku vyloučení tohoto pána z klubu … Vážím si organizátorů, kteří jasně deklarovali, že na jejich akcích tento pán nikdy nebude. Věřím, že jméno tohoto pána najdeme ve časopise nejlépe již jen v rubrice „Odcházejí“. A doufám, že ho už nikdy nepotkám, zvláště pak na klubových akcích.“

Takových článků v jistém časopise vyšlo více. Žádná diskuse, jen osobní útoky, zašlapání jiného názoru do země, vyhrožování vyloučením, když už nejde nic horšího. Jako komunisté v 50. letech. Už jen chybí: “Psovi psí smrt.“ Ještě že byl trest smrti zrušen. Měl bych to snad dát k soudu pro pomluvu?

Na druhou stranu je to skvělá reklama, kterou bych nikdy nevymyslel. Teď si mohu být jistý, že všichni čtenáři zmíněného časopisu můj článek četli.

Dokonce jsme se setkali s názorem, že jsem si přivezl sexuální otrokyni, resp. že si bílí muži vozí z Asie sexuální otrokyně. To moji Filipínku hluboce urazilo a řekla, že s takovými lidmi už nechce mít nic společného. Filipínci vnímají mezilidské vztahy a manželství mnohem vážněji než my, Evropané. Na Filipínách by něco takového stát nemohlo.

Za osmnácté: Psychopati, či slušní lidé?

Je tu jistý spolek, s nímž mě pojí skoro 40 let historie. Jména z pochopitelných důvodů neuvádím.

Býval to spolek fajn lidí, kteří si rádi hráli. Pro tyto lidi jsem kdysi pořádal mnoho desítek turistických akcí, hory, voda, lyže, kola a hry pro dospělé.

Například Najádologický kongres, „vědecké studium“ rusalek ve volné přírodě, zakončené půlnočním rejem s rusalkami na lesním palouku uprostřed lesů. Nebo Slet čarodějnic a ďáblů v Pekle mezi skalami, s mohutnými pyrotechnickými efekty a s nočním pekelným rejem čarodějnic a ďáblů. Byly to úžasné a silné zážitky.

Dnešní děti by se divily, jak jejich rodiče tenkrát řádili. Bylo nám kolem 30 a leccos šlo lépe. Podrobnosti vynechám, ale bylo to úžasné, uvedlo nás to do euforie, která trvala ještě několik dní po návratu.

Po revoluci se spolek začal měnit, hlavní organizátoři různých akcí, pánové, odešli do politiky, do podnikání, do zahraničí, silné zážitky ubývaly, převládly dámy a postupně se prosazovaly feministické prvky.

Objevilo se tu několik osob, převážně afektovaných žen, které se po smrti mé první manželky začaly hrubým až neomaleným způsobem navážet do mých soukromých záležitostí. Někdo by mohl říci, že to jsou hysterky, ale já toto slovo nepoužiji. Vytvářely emocionálně vypjaté situace a snažily se manipulovat a navodit atmosféru, že bych jako něco měl a něco zase neměl, taková drzost, zasahovat do mých soukromých záležitostí, no hrůza. To tedy padla kosa na kámen! Velmi mě rozzlobily. Já jsem vysoce racionální člověk se silně vyvinutým smyslem pro spravedlnost, fair play, nesnáším manipulace, a tak jsem je rezolutně vykázal do patřičných mezí. Ony mě začaly pomlouvat.

A to je výsledek. Jejich reakci na můj článek o Filipínách a Filipínkách si může laskavý čtenář přečíst v předchozích odstavcích. Pomluvy, osobní urážky, vyhrožování vyloučením. Za pouhé projevení názoru! Jako kdyby neplatila Ústava ČR (čl. 17) a právo svobody projevu a právo na vlastní názor! Závist, nenávist, či snad dokonce xenofobie a rasismus, jako když vyšije.

Taková činnost by se dala trestněprávně postihnout, ale to stojí čas i peníze a čas je to, co nemám. A pak, tyto osoby jsou v mém seznamu priorit někde hodně hluboko dole. Soudní znalci mi později vysvětlili, že v lidské populaci se v malém procentu vyskytují jedinci, kteří jsou fascinováni lidským neštěstím, přitahuje je a oni se v něm vyžívají. To, co pomůže, je zásadový a odmítavý postoj.

„Dobrým slovem a nabitou pistolí dosáhneme mnohem více, než jen dobrým slovem,“ říkával Al Capone. Dovolím si nesouhlasit a postupovat podle zásad současné pedagogiky. Tento článek dává těmto lidem příležitost, aby poznali, že se mýlili, chovali se a jednali špatně. S jistou dávkou laskavosti jim dává možnost, aby změnili svůj názor, svůj postoj a případně se omluvili.

Byl jsem v situaci, že mi zemřela manželka, musel jsem se starat o 3 nezletilé děti, o mé staré rodiče, o starší domek se zahradou, bylo toho hodně. Ještě jsem musel čelit útokům takových přírodních úkazů. To nebylo nejhorší, zvládnu toho hodně. Nejhorší na tom je, že nám neumožnili prožít smutek po smrti mé první manželky, rozloučit se s ní v klidu a poškodili její památku. A to jsem si až do jejího smutného konce myslel, že to byla ta nejlepší ženská, kterou jsem potkal. Taková věc se velmi, ale opravdu velmi těžko odpouští.

Svoji Filipínku a naši dceru jsem tam pro jistotu ani nepřivedl. Mezi mými přáteli je ale moje Filipínka velmi oblíbená. Je velice milá, skvěle vaří a krásně zpívá.
O některé lidi, které jsem považoval za své přátele, jsem přišel. Těch ale není škoda, nestáli za to. Naopak jsem řadu nových přátel a příbuzných získal, to je důležité.

Za devatenácté: Věci nebývají černobílé

Původně jsem chtěl svůj článek zveřejnit v časopise tohoto spolku, ale výbor to odmítl a doporučil to zveřejnit na webu. Po zveřejnění mě výbor tohoto spolku informoval, že se můj článek některým členům nelíbí a že mě hodlají vyloučitˇna členské schůzi, protože prý poškozuji dobré jméno onoho spolku. Navrhl mi, abych z tohoto spolku vystoupil sám a tím předešel vyloučení. Moje anonymizovaná odpověď:

„Ahoj ……,

děkuji za informaci a děkuji za nabídku. Takový milý dárek právě na Mikuláše, že.

Dovoluji si Tě požádat o vysvětlení, proč bych měl být vyloučen.

Pouze jsem využil svého ústavního práva na svobodu projevy, svobodu názoru a popsal část svého životního příběhu tak, aby to bylo zajímavé pro mé čtenáře a aby to bylo inspirací pro některé z nich. Při té příležitosti jsem porovnal, podle mého názoru, některé aspekty evropské a filipínské či asijské kultury. Upozornil jsem na latentní přítomnost xenofobie a rasismu ve veřejném prostoru.

Zveřejnil jsem to na internetu tak, jak jste mi to doporučili a jak jsme se domluvili. Článek je ve veřejném prostoru, žije si svým vlastním životem, šíří se dál a ani já, ani Ty, nemůžeme vědět, kdo všechno ho čte.

Argument o poškozování dobrého jména klubu je nesmysl. V mém článku se o klubu vůbec nepíše a nikdo není jmenován. Pro náhodného čtenáře žádné spojení s klubem neexistuje.

Vy mě chcete vylučovat 30 let po revoluci kvůli článku o Filipínách a Filipínkách?

To myslíte vážně?

Dokážete si představit, že mé vyloučení kvůli mým názorům může evokovat reminiscenci na jednání bolševiků po roce 1948 a 1968?

Mé názory jsou stejně dobré jako názory kohokoliv jiného, před zákonem jsme si rovni.

Navíc píšu o věcech, které se týkají mě, mých příbuzných a o věcech, s nimiž mám osobní zkušenost.

Proběhla další česko-filipínská vánoční párty. Přibylo tam několik nových párů, i z diplomatických kruhů. Ústřední roli Santa Clause hraji já, jako už mnoho let. Rozdával jsem dárky dětem, fotil se s dětmi, s Filipínkami i s celými rodinami. Silný zážitek.

Dokážete si představit, jak bude rezonovat mé vyloučení v česko-filipínské komunitě? Domníváte se, že máme málo mezinárodních skandálů?

Dokážete si představit, že mé vyloučení kvůli článku o Filipínách a Filipínkách může někomu připadat jako xenofobní nebo dokonce rasistické?

To pak bude skutečné poškození dobrého jména klubu.

Dokážete si představit, jaké by na to mohly být veřejné reakce?

Uvědomujete si, že mým vyloučením se naše kontakty vůbec nezmění? Žijeme v malém městě a v malé zemi, řada asijských měst je větších.

Pokud chcete mermomocí někoho vylučovat, je tu několik lidí, kteří mě pomlouvají a poškozují mé dobré jméno mnoho let. Oni hovoří o věcech, které se jich netýkají, o nichž mají jen velmi neúplné informace a vměšují se do mých soukromých záležitostí. Jmenovat nemusím, stačí si přečíst reakce v časopisu na můj článek. Takové hrubé osobní útoky jsou přinejmenším neslušné, nepřijatelné a exprimují nenávist. Je takové jednání v souladu se stanovami klubu? Jak by se to asi jevilo nezávislému pozorovateli?

Nepodlehnu tlaku takových lidí, to bych se musel stydět sám před sebou do konce svého života.

Pokud dojde skutečně k jednání o mém vyloučení, seznamte prosím příslušnou schůzi s mým stanoviskem, text tohoto mailu, a následně i všechny členy klubu.

S přátelským pozdravem…“

Následoval velmi bohatá a korektní diskuse s členy výboru, kdy oni doporučovali mé dobrovolné vystoupení a já jsem odmítal vystoupit pod nátlakem. Nakonec návrh na mé vyloučení členské schůzi nebyl podán. Malá skupina osob sice dostala výbor pod tlak, ale výbor se zachoval rozumně a ustál to. Nakonec převládli slušní a rozumní lidé, ale bylo to o fous. Veřejně jsem výboru poděkoval v onom časopise.

V rámci objektivity dodávám, že ze stejného spolku došly i pozitivní ohlasy, ale jen soukromě na e-mail a po telefonu. V časopise se nic takového neobjevilo. To je obecný jev současné doby, hlasatelé „toho jediného správného názoru“ se nestydí být agresivní, ale ti slušní se bojí se svým názorem vyjít ven. Já si stále myslím, že ti slušní a rozumní převládají, ač to na první pohled není tak zřetelné.

Závěr

Kam jsme se to dostali? Začal jsem článkem na soukromé téma, jak si opatřit partnerku, a skončili jsme u vážného celospolečenského tématu o škodlivosti militantního feminismu a politické korektnosti. To jsem tedy opravdu nečekal!

Těch několik lidí v onom klubu se odkopalo zcela samo, úplná Pandořina skříňka závisti, nenávisti a snad i xenofobie či dokonce rasismu. Bývali to normální a slušní lidé, aspoň na pohled, a co to je teď? Jak se mohli takhle změnit? Jak může několik málo lidí svými pomluvami ovlivnit celou velkou skupinu lidí?

Nápadně to připomíná situaci ve 30. letech v Německu, období nástupu německého nacismu, nebo 50. léta v Československu, rudý bolševický teror. Dnes si říkáme, jak to tenkrát mohli ti normální a slušní lidé dopustit? Bohužel mohli, protože se nedokázali spojit. Ale i dnes se děje něco podobného. Začíná to vylučováním a kdo ví, kde to skončí.

Ta skupinka v onom klubu by si jistě zasloužila pozornost sociologů, psychologů či snad dokonce psychiatrů, kteří by odpověděli na otázku, jak to je možné, že se lidé takto změní.

Pokud se týče militantního feminismu a politické korektnosti, je to smrtelné nebezpečí pro tuto společnost. Toto je malá neplánovaná ukázka, za kterou jsem já osobně zaplatil nemalou cenu. Musíme se spojit a bojovat proti tomu ze všech sil a všemi dostupnými prostředky. Není jisté, že to vyhrajme, ale jinak bychom přestali být lidmi a možná přestali být vůbec.

JÍT NA ZAČÁTEK