Mgr. Michaela Sigmundová, Ph.D.

–

Všimli jste si někdy, kde jsou postavená dětská hřiště a sportoviště? Ne vždy je možné tyto herní a sportovní zóny umístit do klidné zeleně, daleko od frekventované pozemní komunikace. Starší dětská hřiště jsou často lokalizovaná v těsném sousedství silnic, kudy denně projedou tisíce vozidel. Tam, kde před rokem 1990 projelo pár desítek vozidel denně, dnes projíždí až 70.000 vozidel za den a z toho je polovina nákladních těžkých vozidel. Děti, které si na takovém hřišti hrají, dýchají znečištěný vzduch a jsou vystaveny neustálému hluku a vibracím z projíždějících vozidel. Ještě horší je situace, pokud se v těsném sousedství takové silnice nachází budova mateřské nebo základní školy. Je však otázkou, zda-li si rodiče negativní situaci vůbec uvědomují a pokud ano, zda jsou ochotní a schopní takovou situaci změnit. Každý rodič se vždy před vstupem na hřiště obvykle přesvědčí, zda je písek čistý a bez nebezpečných látek (injekční jehly, psí exkrementy apod.), zda jsou houpačky a kolotoče v řádném technickém stavu, jestli nejsou v blízkosti alergenní pyly z kvetoucích rostlin a stromů, ale vnímá takový rodič širší okolí hřiště a zamýšlí se nad tím, zda bude pobyt v takovém prostředí pro dítě opravdu vyhovující z hlediska jeho zdraví?

Listina základních práv a svobod zakotvuje právo každého na ochranu zdraví. Každý má také právo na ochranu soukromého a rodinného života, jakož i na příznivé životní prostředí. Zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů upravuje povinnosti osoby provozující zdroje hluku a vibrací. Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, mj. vlastník pozemní komunikace, je povinen zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity pro chráněný venkovní prostor. Hlukem se podle tohoto zákona rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Prováděcí právní předpis upravuje hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodnocení. Noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibracemi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Kromě hluku je samozřejmě s jízdou nákladní dopravy a zejména kamionové, spojen další negativní fenomén, a to jsou vibrace. Vibracemi se rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Právní předpisy stanovují definici, že chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do vzdálenosti dva metry před částí jejich obvodového pláště, významný z hlediska pronikání hluku zvenčí do chráněného vnitřního prostoru bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Při měření hluku a vibrací a při hodnocení hluku a vibrací se postupuje podle metod a terminologie týkajících se oborů elektroakustiky, akustiky a vibrací, obsažených v příslušných českých technických normách. Při jejich dodržení se výsledek považuje za prokázaný. Na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí je Česká republika povinna pořizovat Strategické hlukové mapy a navazující akční plány. Strategické hlukové mapy se pořizují v pětiletých cyklech, anebo i dříve, pokud dojde k zásadní změně hlukové situace na sledovaném území. Tyto mapy se pořizují pro hluk v okolí určených hlavních pozemních komunikací, hlavních železničních tratí, hlavních letišť a v aglomeracích. Měření a vytvoření hlukových map probíhalo v roce 2007, 2012, 2017 a budou realizována v roce 2022.

Nárůst počtu projíždějících vozidel můžeme přičítat různým okolnostem, ať už jsou to důvody logistické, časové či bohužel změna legislativy zvyšující počet placených úseků na našich pozemních komunikacích. Od 1.1.2020 se platba mýtného rozšířila pro vozidla nad 3,5 tuny na dalších 868 kilometrů silnic I. třídy. Novela vyhlášky o užívání pozemních komunikací zpoplatněných mýtným zavedla placení mýtného na úseky silnic I. třídy, které jsou určeny k mezistátní a dálkové dopravě. Účelem těchto změn bylo navýšení příjmů státního rozpočtu na investice do obnovy a rozvoje silniční infrastruktury. Ovšem každý autodopravce si do svých cen promítá všechny své náklady a něco musí zbýt i na tvorbu zisku. Tyto náklady na dopravu se poté projevují i v ceně zboží, které si koupíme. Paradoxně tedy v našich obcích trpíme nadměrnou nákladní dopravou právě proto, že si provozovatelé autodopravy při průjezdu šetří náklady za mýtné, uspoří i čas v případě dopravní zácpy nebo oprav pozemních komunikací. Tato finanční úspora generuje větší zisk autodopravců na úkor našeho životního prostředí a zdraví. Místo toho, aby došlo ke zpoplatnění silnic, které vedou skrze obce a zástavbu u silnice, dochází k vytěsnění nákladní dopravy z placených úseků silnic I. třídy a dálnic na tyto objízdné trasy. To má za následek devastaci povrchu vozovek místních komunikací spojenou s nutností pravidelných oprav a zvýšených investic, ale zejména zhoršené až nesnesitelné životní podmínky pro místní obyvatelstvo.

Ze stavebních úprav domů obyvatel takto postižených obcí je patrné, že s hlukem každý bojuje po svém. Nelze si představit, že by si děti hrály před domem na chodníku, tak jako to dělávala generace jejich rodičů. Posezení v předzahrádkách domů také vzalo za své, protože nelze slyšet vlastního slova. Lidé se přizpůsobují dopravě na silnici i tím, že buď na kole jezdí po chodníku, anebo jízdu na kole úplně vzdali, zejména s dětmi. Přitom právě tento způsob dopravy je všude ve světě podporovaný.

Zejména během všedních dní postiženými obcemi projíždí těžká kamionová doprava a tisíce osobních vozidel počínaje brzkými ranními hodinami až do pozdních nočních hodin. Mnoho řidičů ani nedodržuje stanovenou rychlost v obcích. To opět zvyšuje hluk a riziko vzniku dopravní nehody při střetu vozidel nebo s chodcem. Ten, kdo v obci trvale bydlí, se musel dané nepříznivé situaci nějak přizpůsobit. Ne v každé obci existuje světelný přechod pro chodce. Děti jsou vystaveny stresu z přecházení silnice, protože na ní jede jedno vozidlo za druhým a žádné ochotně nedá přednost malému chodci. Takové situace přímo nahrávají dopravní nehodě s následkem újmy na zdraví, nebo přímo smrti. Většinou se pak přííjmají nějaká opatření až poté, co dojde k usmrcení dítěte nebo těžké dopravní nehodě s trvalými následky pro chodce. Až tyto situace dokáží vzburcovat veřejné mínění k aktivitě. A to je ale pozdě. Je tedy nutno si položit otázku, zda si na takovou životní změnu musíme všichni zvyknout a vychovávat budoucí generace za nepříznivých životních podmínek s rizikem zdravotního poškození, anebo s danou situací můžeme začít něco dělat. Žádná změna v oblasti legislativy se neděje ze dne na den. Nicméně obcí s negativním dopadem dopravy, jsou v České republice stovky, ne-li tisíce.

Úřad veřejného ochránce práv vyslovil v rámci šetření stížnosti obyvatel pod spisovou značkou 2639/2013/VOP následující názor: „… Obecně považuji za nepřípustné, aby zpoplatněním státních komunikací docházelo k přelévání tranzitní dopravy na krajské komunikace nižších tříd, které k tomuto provozu nemají sloužit a jsou přetěžovány se všemi negativy z toho plynoucími…“

Zákon o pozemních komunikacích upravuje omezení vjezdu některých vozidel tak, že tranzitní nákladní dopravu prováděnou nákladním vozidlem nebo jízdní soupravou, jejichž největší povolená hmotnost činí 12 tun a více, lze na silnici II. a III. třídy zakázat nebo omezit stanovením místní úpravy provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu, jen je-li možné využít jinou vhodnou trasu včetně trasy vedoucí po pozemní komunikaci podléhající zpoplatnění. Při stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (s výjimkou účelových komunikací) se postupuje dle správního řádu v rámci přijímání opatření obecné povahy. Příslušný správní úřad pak stanovuje místní úpravu provozu na svoji odpovědnost, z úřední povinnosti a nikoliv na žádost. Přesto na nepříznivou dopravní situaci v obcích musí většinou upozorňovat občané formou petic a dožadovat se přijetí změn, které by jim zabezpečily příznivější životní podmínky.

Obce, kterým se podařilo docílit změn a vytěsnit tranzitní dopravu ze svého středu, podstoupily většinou zdlouhavý proces počínaje peticí, mnoha jednáními se silničním úřadem, Policií ČR, celní správou, dopravními inspektoráty, krajskými hygienickými stanicemi, se starosty okolních obcí a samotnými provozovateli tranzitní dopravy. Ne každá obec má dost ochotných občanů, aktivních rodičů nezletilých dětí a volených zástupců, aby se do toho boje pustili, protože vždy nenajdou kladnou odezvu na své snažení, které stojí mnoho času. Jednodušší řešení než lokálním způsobem přijímat opatření, která spočívají v realizaci projektů osazování nového dopravního značení zákazu vjezdu vozidel nad 12 tun, je přijetí legislativních změn v zákoně o pozemních komunikacích a v zákoně o silničním provozu. V Poslanecké sněmovně je k projednání od prosince roku 2019 sněmovní tisk, který se těmito otázkami zabývá, a několik poslanců k němu připojilo i pozměňovací návrhy. Bohužel toto není aktuální téma, které by svým významem předčilo záležitosti nouzového stavu a epidemiologické situace. Jenže je známo, že průběh onemocnění koronavirovou nákazou podléhá vlivu celkového zdraví, imunity a stavu plic. Pokud dnešní děti trpí astmatem, alergiemi, obezitou, diabetem, jde o negativní faktory, které mohou mít vliv na průběh jakékoli nemoci v budoucnosti. Zdraví dětí mají v rukou především jejich rodiče. Bylo by dobré se tedy zamyslet nad tím, kde žijeme, jak trávíme volný čas, co dýcháme, jestli nás neobtěžuje nadměrný hluk a co můžeme pro zdraví svých dětí udělat.