Mgr. Petr Hannig

Slovo “pride” se dá přeložit i jako hrdost či pýcha. Ovšem je skutečně pochod společenství LGBT chloubou či hrdostí? Není to spíše nepřiměřená pýcha? A jak víme z našich moudrých historických rčení: Pýcha předchází pád.

Předesílám, že jsem nikdy neměl žádné předsudky či dokonce averze vůči spoluobčanům tehdejší 4% sexuální orientace. Byli to přátelé velice vtipní, inteligentní s většinou velice šarmantní barvou hlasu. S hercem s nepřekonatelným hlubokým hlasem jsem jezdil v jednom autě na koncerty a vozil jsem ho po koncertech k němu domů do Jeseniovy ulice v Praze na Žižkově. Byl s ním v autě vždycky kopec legrace, zvláště když si krásná zpěvačka někdy brala na koncerty svého velice pohledného přítele. To vždycky říkal: „Markétko, sedni si vedle Petra (vždy jsem řídil auto) a Jožánek si hačne ke mně dozadu.“ A Markéta se bránila: „Jožan bude vzadu vedle mne a ty si sedni vedle Petra.“ Celou cestu se vedly vtipné řeči a mnohdy jsem měl co dělat, abych smíchy nemusel zastavit auto.

V nahrávacím studiu Supraphonu v legendárním Mozarteu, zase vládl správce, který bral svou orientaci s naprostým nadhledem a nabízel nám umělcům, že dojde koupit svačinky se šunčičkou.

Za sousedy, když jsem ještě bydlel na Malé Straně, jsem měl zase dva velice seriózní pány, kteří bydleli spolu. Naproti zase jeden z nejlepších diskžokejů té doby, který byl zároveň jedním z moderátorů mého, tehdy velice populární pořadu Rytmus – pohledy do světa populární hudby. Často jsem si k němu zaskočil poslechnout si nejnovější muziku, kterou měl vždycky z první ruky a přemýšleli jsme nad tím, jak sehnat reálie k dané skladbě, aby nebyla pouhou hudební clonou, ale aby se posluchači také něco dozvěděli o interpretech.

Byl to takový normální přístup. Nejenom že jsme naše spoluobčany tolerovali, ale přirozeně jsme je akceptovali, ba dokonce jsme je měli lidsky rádi. Snad to z mého předchozího textu vyplývá.

Teď ovšem k současnosti. Na veřejnoprávním rozhlase jsem poslouchal rozhovor s jedním z bývalých aktivistů hnutí LGBT, z čehož jsem rozuměl, že ten letošní pochod Prague Pride je o tom, že nestačí tolerovat lidi s jinou sexuální orientací, že je třeba je akceptovat. Musím dodat, že také nesouhlasil s různými oplzlými excesy, které se dály na pochodu minulém.

Otázka je, co se rozumní rozdílem mezi tolerancí a akceptací. V teplém sobotním podvečeru jsem si chtěl dát pivo v zahrádce jedné příjemné malostranské hospůdky. Volno bylo pouze u stolu, kde seděli dva, zřejmě budoucí účastníci pochodu. Jeden starší Angličan a druhý mladý asi Afroameričan. Nechtěl jsem je rušit v jejich rozhovoru. Tak jsem v klidu popíjel. Pak se začali hladit po stehnech. To na mě bylo trochu moc, neboť se domnívám, že na veřejnosti takové projevy nepatří. Bylo to znamení toho, že to neakceptuji? Že, kvůli takovým, jako jsem já, je letošní pochod Prague Pride?

Pokud ano, tak jsem zásadně proti tomuto pochodu. Jsem zastáncem intimity sexuálních orientací.

V době, kdy většina evropských států, včetně naší republiky, má problémy s prostou reprodukcí, kdy mladí lidé nechtějí plodit potomky, kdy se sexualita mužů vybíjí na internetu, kdy k sobě mají mladí muži a ženy díky všudypřítomným chytrým mobilům tak daleko, byť sedí naproti sobě, kdy mezi mladými dívkami je v módě lesbická láska, ačkoliv k ní nebyly u nich geneticky předpoklady, v takové době propagovat homosexualitu, já zdůrazňuji PROPAGOVAT, je pro naši zem a Evropu sebevražedné.

Příklady táhnou. Takový mladý muž, který není od přírody orientován tímto směrem, neboli je od přírody heterosexuál, čili orientovaný na opačné pohlaví, prostřednictvím takových pochodů jako je Prague Pride zjistí, že mít sex se svým kamarádem je vlastně IN.

Vždy i v minulosti byl určitý problém vymanit se z chlapeckého světa do světa kdy se střetává svět chlapecký a dívčí, aby se vytvořil předpoklad pro vznik nového člověka. Takovýmito akcemi jako je Prague Pride se příkop mezi mužským a ženským světem prohlubuje.

Tak zanikla antika. Cituji z wikipedie: „Homosexualita byla v antice vždycky velmi otevřeně přijímána. K dobrému společenskému postavení se tehdy slušelo opatřit si na sexuální hrátky krásného chlapce. Sehnat dívku bylo velmi jednoduché, ženy na sex byly pro ty chudší. Bohatí občané dávali přednost krásným mladíkům. Ke konci římského období došla situace tak daleko, že císař Nero pojal svého milence za manžela a císař Hadrian nutil lid, aby jeho milence uctíval jako boha a stavěl mu chrámy a sochy. Konec éře otevřené homosexuality učinilo až křesťanství, které homosexualitu trestalo upálením.”

Teď dostávám k větě z úvodu mého článku. Pýcha předchází pád.

V souvislosti s přílivem „uprchlíků“ či spíše ilegálním imigrantům, přichází do Evropy i islám. A v radikálním islámu se homosexualita nekompromisně trestá smrtí.

Víme o zrůdných praktikách v Islámském státu, kdy homosexuály trestali smrtí napichováním na kůly, který vešel do těla oním „hříšným“ otvorem.

Zamysleme se nad dvěma myšlenkami. Chceme, aby se ještě více prohloubila neschopnost reprodukovat naší evropskou, potažmo českou populaci? Chceme, aby sex mezi mužem a ženou bylo něco jako v antice nezajímavého, aby byl propagován sex mezi stejným pohlavím? Pokud ne, tak je třeba myslet na budoucnost.

Proto je třeba trocha pokory. Za branami Říma čekali vandalové, aby ho zničili. Za branami Evropy, vlastně už uvnitř měst, čekají na svou příležitost noví, jak si věří, budoucí pokořitelé, kteří s účastníky takových Pride pochodů nebudou mít slitování. Zamysleme se nad tím a zkusme odvrátit, snad ještě ne zcela nevyhnutelnou, katastrofu.

Převzato z HANNIG.BLOG.IDNES.CZ

...

Facebook

Twitter

Linkedin

VK

email

Print