Aliance pro rodinu, z.s.

–

Možná jste v mediálním prostoru zachytili zprávu o tom, že v ČR vzniká nový institut, tzv. dětský ombudsman. Dokonce prošel Senátem a jakkoliv se na první pohled zdá téma bohulibé, tak je nutno říct, že čert se skrývá v detailu. A tyto detaily nám přijdou natolik významné, že dnes to bude trochu delší a odbornější. V příloze naleznete také analýzu příslušného senátního tisku, který jsme zaslali všem senátorům a senátorkám před jejich hlasováním. I když tisk nakonec prošel, tak cenou útěchy je, že se s našimi obavami víceméně ztotožnilo svým hlasováním 21 senátorů (8 proti a 13 se zdrželo, což je měkčí forma ne) což je podstatně více než při hlasování v Poslanecké sněmovně.

V širším kontextu jde celkově o to, že úřad veřejného ochránce práv, který byl původně založen jako parlamentní instituce povolaná k zastání se jednotlivců proti zvůli veřejné správy a jako ochrana osob omezených na svobodě, se nyní transformuje na národní lidskoprávní instituci. Jejíž součástí bude i nově zřízený dětský ombudsman.

Co je tedy konkrétně na dětském ombudsmanovi problematické? Nejzásadnější je určitě to, že omezuje autonomii rodiny na úkor státu (často zastupovaném nejrůznějšími neziskovkami) a svou existencí implikuje, že jsou děti jsou svými rodiči ohroženy. Že rodič nehájí nejlepší zájmy svého dítěte. Nově bude moci dítě hovořit s dětským ombudsmanem, aniž by o tom následně dětský ombudsman informoval rodiče. Jistě, existují patologické, odsouzeníhodné případy rodičů, kdy je nutný zásah státu, nicméně trefně to shrnula například nově zvolená senátorka Vladimíra Ludková (ODS), dlouholetá komunální politička na Praze 8. Její myšlenka je vlastně prostá. Vláda by se měla primárně zabývat lepšími podmínkami pro ty, kdo skutečně za práva ohrožených dětí v terénu denně bojují, což jsou OSPODy. Jelikož ty čelí realitě v terénu a jsou podstatně odolnější ideologickým konstrukcím. Nemají za sebou početný aparát právníků, který se v zájmu nových „lidských práv“ nebojí zasahovat. Je tomu pár měsíců, co jsme se naživo od pana Slívy (LGBT aktivisty a zároveň úředníka Ministerstva školství (MŠMT) ) na tiskové konferenci Prague Pride dozvěděli, že pro MŠMT píší právě právníci Kanceláře veřejného ochránce práv (KVOP) část právního metodického doporučení, jak mají základní školy přistupovat k dětem s trans a nebinární identitou. Materiál zatím nebyl zveřejněn, avšak na stejné tiskové konferenci jsme byli zástupcem MŠMT ubezpečeni, že má být sepsán v afirmativním duchu, tedy potvrzujím mladistvé v tranzici, ačkoliv zároveň opatrně zaznělo, že to vlastně není úloha školy.

Jak bude probíhat výklad nejlepšího zájmu dítěte dle Úmluvy o právech dítěte od úřadu, který svou důvěryhodnost a nestrannost zpochybnil tím, že se jako partner zapojil do manipulativní kampaně s názvem We are fair za stejnopohlavní manželství a pomohl našim oponentům čerpat v rámci fondu Evropské komise miliony? Jak věřit, že bude Úmluva o právech dítěte vykládána skutečně ve prospěch nejlepšího zájmu dítěte, když dětského ombudsmana podporuje „lidskoprávní“ expertka, toho času soudkyně u Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková, která ve svém nálezu ještě jako soudkyně Ústavního soudu uvedla, že je v nejlepším zájmu dítěte, aby mělo 2 táty, když žije ve stejnopohlavním páru? Jak bude KVOP hájit nejlepší zájem dítěte v řízení, kdy půjde o zásah do integrity nezletilé osoby, tedy řízení, která již v ČR v současnosti probíhají mezi hádajícími se rodiči a jejich nezletilým dítětem usilujícím o hormonální léčbu, která má nezvratné zdravotní následky?

Je fascinující, že o tom, že se zřídí lidskoprávní instituce sice formálně rozhodla vláda na svém jednání dne 10. dubna 2024, ale reálné politické změny v této zemi provádějí aktivističtí úředníci v kooperaci s aktivisticky zaměřenými odborníky. Podobně jsme toto mapovali i ve školství. A to se samozřejmě ještě děje za velké finanční a personální podpory ze zahraničí. Od 1. 12. 2019 KVOP čerpala až do roku 2023 grant z Norských fondů s názvem „Posílení aktivit veřejného ochránce práv v ochraně lidských práv směrem k ustavení Národní lidskoprávní instituce v ČR“. Na tento projekt KVOP obdržela 38 250 000 Kč a v rámci projektu došlo k předání know-how mezi Norskou lidskoprávní institucí a KVOP. Norsko má sice akreditovanou lidskoprávní instituci na úrovni A, ale opakovaně prohrává u Evropského soudu pro lidská práva za porušování rodičovských práv při odebírání dětí. Norská lidskoprávní instituce je v dobré společnosti. Stejně tak orgán OSN ve stejné kategorii akreditoval v kategorii A další lidskoprávní velmoc jako je Katar, stát Palestinu, v kategorii B země jako Ázerbajždán a Venezuelu. Cynicky řečeno, budeme v dobré společnosti.

Jak vidíte, situace je opravdu složitá a je to vlastně podobné jako u Istanbulské úmluvy. Stát prostě často neřídí lidmi volení zástupci, ale obzvláště v „měkkých“ oblastech jsou to nikým nevolení úředníci, kteří jsou často přímo napojeni nebo spřízněni s neziskovými organizacemi a lobisty. Proto bude v podzimních sněmovních volbách nutné sledovat nejen to, kdo co slibuje, ale též vůli politiků udělat si na důležitých místech exekutivy pořádek. Chystáme pro Vás velký přehled kandidátů s nejrůznějšími otázkami a v případě, že obhajují mandát i s určitou bodovou škálou, jak dostáli svým slibům v ochraně přirozených hodnot.

Na stejné schůzi Senát řešil i dětské skupiny alias prohlubování ostrakizace neplacené péče o vlastní děti, ale o tom příště.

P.S.: Nezapomeňte, že už za čtyři týdny proběhne v Praze přednáška s Birgit Kelle, německou publicistkou a feministkou, nad její knihou Koupím si dítě. V té shrnuje populárně naučným způsobem data o obchodu s ženami a dětmi i těch, kdo si děti objednávají a dělají z nich předměty právních smluv.