Jaké jsou meze rozhodování o lidském životě? (Obětování Izáka, Rembrandt van Rijn)

JUDr. Jakub Kříž , Ph.D.

–

Ideologické není klást otázky a vznášet pochybnosti, ale tvářit se, že neexistují nebo že nesmí být vyřčeny.

V rámci nějakých těch diskusí posledních týdnů, které se mě týkaly, se otevřelo také téma umělého oplodnění. Ministerstvo zdravotnictví připravuje novelu zákona o specifických zdravotních službách, které by umělé oplodnění otevřel také tzv. sólo žadatelkám. Jak podotkl jeden kamarád, IVF už nebude metodou řešení zdravotního problému, ale neúspěchu při navazování partnerského vztahu.

Téma sólo žadatelek je určitě zajímavé, ale rád bych zvedl tu hozenou rukavici a svěřil se svými pochybnostmi o umělém oplodnění jako takovém. Zejména o technice in vitro, tedy oplodnění „ve zkumavce“. Ta si zaslouží být předmětem polemik a snad i dosud neuskutečněné celospolečenské debaty přinejmenším proto, že se jedná patrně o jednu z nejvíce přelomových technologií posledních desetiletí.

A nemám ambici sepsat vyčerpávající akademický text. Spíše chci rozehrát několik rovin, okruhů, témat – zkrátka eticky významných momentů tohoto způsobu přivádění dětí na svět. A už vůbec nemám ambici se ke každému z nich vyjádřit, to třeba jindy.

Tak tedy:

(a) K oplodnění dochází mimo rámec pohlavního styku; již není výsledkem bezprostřední a intimní spolupráce muže a ženy, ale řízeným technickým projektem. Nedochází k určitému odlidštění toho, co je nejintimněji a nejvíce lidským? Klidně bych řekl i svatým, ale nechci text zatěžovat slovy s náboženskou konotací, protože myslím, že řešíme přirozený, nikoli náboženský problém. Jsme si jisti, že oddělení prokreace od sexuality je eticky neutrální?

(b) Typickým průvodním znakem IVF je vytvoření nadpočetných embryí. Aby bylo dosaženo zamýšleného výsledku, totiž narození jednoho dítěte, pravidelně vzniká větší množství embryí. S tím je spojena nutnost selekce – je třeba učinit rozhodnutí, koho poslat dále do hry o přežití. Jaká mají být kritéria výběru? Dnes je již technicky možné rozhodování na základě znalosti DNA – co má být zohledněno? Riziko genetické choroby? Kde je hranice mezi prevencí nemoci a optimalizací budoucího dítěte? Kde začíná eugenika?

(c) Co učinit s embryi, která k transferu vybrána nejsou? Jaký má být konečný osud kryokonzervovaných embryí? Ponechat zmražené až do konce světa? Zlikvidovat? Pohřbít? Kdo má o tom rozhodnout? Doslova celý svět řeší nerudovskou otázku, kam s nimi, a nenachází uspokojivou odpověď.

(d) V některých případech se selekce provádí v průběhu těhotenství. Jedním z dlouhodobě diskutovaných problémů IVF je vznik vícečetných těhotenství. Jejich četnost se sice díky stále častějšímu transferu jediného embrya výrazně snížila, přesto se v některých případech otevírá otázka tzv. selektivní redukce. Ta se provádí zpravidla na konci prvního trimestru. Technologie na to máme: nejdříve embryo vyrobíme, následně transferujeme do těla ženy a když se uchytí, ve 12. týdnu vypakujeme ven.

(e) Selekce embryí zároveň otevírá otázku, jak rozumět skutečnosti, že některým je umožněn další vývoj a jiným nikoli. Má mít vůbec člověk moc takového výběru? Početí při pohlavním styku je zásadně nahodilé: stačí, kdyby k němu došlo o minutu později a již vznikne někdo zcela jiný. Tento prvek nahodilosti je z početí in vitro v určité fázi vyloučen. Nevytváříme tak nový typ rozhodování o tom, který lidský život dostane příležitost pokračovat? Otázka, proč jsem na světě, proč mi bylo dáno narodit se, v tomto světle získává zcela nový rozměr.

(f) U technik umělého oplodnění z buněk anonymních dárců je tu také rovina neznalosti svého genetického původu. Takto počaté dítě je předem přijatým rozhodnutím připraveno o možnost znát svého genetického rodiče a porozumět svému biologickému původu. To nesouvisí jen s otázkou, jestli babička zemřela na rakovinu, ale s něčím podstatnějším – kým jsem?

(g) Nevede přivádění dětí na svět prostřednictvím umělého oplodnění ke změně chápání toho, co znamená mít dítě? Nestává se potomek komoditou? Něčím, co lze objednat a zaplatit? Budou embrya zbožím?

(h) A jak je to s „právem na dítě“? Znamená: máme právo pokusit se přivést na svět dítě a stát nám v tom nesmí bránit? Anebo: mám právo dítě získat, protože ho chci? Přestává být dítě darem? Neproměňuje se z daru v objekt nároku?

(i) A co ten byznys kolem toho všeho? Neexistuje? Anebo je v pořádku?

(j) Nejsou tu zdravotní rizika? Jak u ženy, tak uměle počatého dítěte? Ptáme se na ně? Hledáme na tyto otázky odpověď?

(k) Co udělá IVF s chápáním rodičovství? Už dnes mnozí přistoupili na oddělení různých typů rodičovství: právního, genetického, sociálního, biologického. Nikoli jako následek nouzové situace, jak je tomu v případě adopcí, ale programově. Je to v pořádku? Chceme to?

Žádné z těchto témat nelze odbýt mávnutím ruky. Ideologické není klást otázky a vznášet pochybnosti, ale tvářit se, že neexistují nebo že nesmí být vyřčeny.

Netvařme se, že IVF je jednoduché řešení složitého problému. Je docela dobře možné, že mnohem více problémů otevírá, než zdánlivě řeší.

Převzato z blogu Právo v dešti