Dětský ombudsman Martin Beneš

Jiří Kubik

–

Ukázka z rozhovoru s dětským ombudsmanem Martinem Benešem publikovaného na webu Seznam Zprávy

Celou dobu mluvíme o vodítkách, podle kterých by měl systém rozhodovat o dětech. O určitá vodítka se pokouší i návrh senátorů na změnu občanského zákoníku, který jste kritizoval. Řekl jste například, že vytváří dojem, že soud má být vázán přáním dítěte. Já tady ten návrh mám. Kde přesně to v něm vidíte?

Je tam uvedeno, že soud může svěřit dítě do péče jednoho rodiče, jsou-li dány závažné důvody, pro které by péče obou rodičů nebyla v zájmu dítěte, a to zejména například kvůli přání dítěte, které dosáhlo věku, v němž je schopno posoudit svou situaci, má-li toto přání dostatečnou závažnost. A není to jen můj názor. K podobnému závěru došla celá řada dalších institucí.

Jenže návrh říká, že soud dítě jednomu rodiči svěřit „může“. Neříká, že přáním dítěte musí být vázán. Proč jste tedy použil právě takovou formulaci?

Protože pokud soud podle přání dítěte nerozhodne, musí odůvodnit, proč tak neučinil.

Ale není dobře, že to musí odůvodnit?

Podle mě je to nastavené tak, že se na dítě přenáší mnohem větší odpovědnost za výsledek, než je standardní a obvyklé a než jak k tomu například přistupuje Úmluva o právech dítěte.

Pořád ale nerozumím tomu, proč se jako bývalý soudce cítíte být takovou formulací vázán. Když zákon říká, že soud „může“ rozhodnout, pořád přece rozhodnout nemusí.

Pokud zákon stanoví nějaké řešení a vy musíte odůvodňovat odchylku od něj, stává se toto řešení určitou standardní cestou. A tady se podle mě skutečně na dítě přenáší velmi výrazná odpovědnost za to, jak soud rozhodne.

…

Vy ale zároveň říkáte, že právě vodítka systému chybějí. Proč je tedy nechcete zakotvit tímto způsobem do zákona?

Protože rozporuji, že toto jsou vodítka v podobě, o které mluvím. Je to zlomek toho, jak podrobná by podle mě měla být.

A hlavně je důležité, aby byla nastavena primárně pro OSPOD, protože ten můžete metodicky řídit. Soud je vázán pouze zákonem a zákon nikdy nedokážete napsat tak podrobně, aby skutečně popsal všechna potřebná vodítka. To je úkol metodiky.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje vlastní novelu. Je podle vás lepší než návrh senátorů?

Za mě ano, mimo jiné má lepší legislativně-technickou úroveň. Připomínkovali jsme ji a ministerstvo naše připomínky akceptovalo. Zároveň bych ale považoval za dobré, kdyby se některé věci ze senátního návrhu dostaly právě do ministerské novely.

Které například?

Především zkrácení devadesátidenní lhůty u prozatímního opatření na třicet dní. Podle informací od advokátů se dnes devadesátidenní lhůta často využívá v celém rozsahu, což může být špatně. Její zkrácení mi dává smysl.

Druhou věcí je, aby ustanovení popisující nejlepší zájem dítěte bylo přesunuto mezi obecná ustanovení občanského zákoníku a bylo zřejmé, že jde o vůdčí princip pro všechno ostatní rozhodování o dětech.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde