Eliška Kopecká
Bylo po svatbě. Novomanžele zpočátku žili u naší matky. Má třípokojový byt, takže jednu místnost měli pro sebe a kuchyň společnou. Dohodli se, že novomanželé si budou vařit sami a máma taky sama pro sebe.
Zde bych ráda napsala, že právě díky vzdálenosti, ve které žiju, navštěvuji sice svou mámu jen párkrát do roka, ale dokud byly děti mladší školního věku, vždy se mé pobyty pohybovaly kolem 3 týdnů. Při jednom z těchto pobytů jsem měla i možnost pozorovat soužití novomanželů a mé matky. Moje švagrová vařila výborně, ale nehospodárně. Lednička byla stále plná kastrolků ze zbytky jídla, které se povětšinou po nějakém čase vyhodily do koše… Používala nádobí mé matky a docházelo např. k situacím, kdy jsem švagrovou musela prosit, aby mi uvolnila jeden ze tří cedníků, či jiný kus nádobí, abych mohla své dvouleté dceři a potažmo i matce, která byla v zaměstnání, uvařit polévku.
Došlo i k situaci, kdy mi má matka telefonovala, že neví, zda to má brát jako špatný vtip, nebo se začít děsit. Snacha ji požádala o předávání výplaty, s tím, že bude hospodařit… Matka to samozřejmě odmítla. Docházelo i k jiným kuriózním situacím. Tehdy jsme je považovaly za hloupé a hořce úsměvné. Netušily jsme naivně nikdo, co bude v budoucnu.
Švagrová si stále nemohla najít práci. V masokombinátu se jí dělalo špatně, jinde bylo obsazeno, malý plat, špatná pracovní smlouva… V té době bratr získal obecní byt. Novomanželé se stěhovali. Bydlení se samozřejmě muselo zařídit. Velkou část zařízení si pořídili na půjčky.
Švagrová si našla práci. Za minimální mzdu dojížděla do 40 km vzdáleného okresního města. Při návštěvě jsem vyrozuměla, že dítě zatím neplánují. Bratr chtěl vydělat na vlastní bydlení, nejlépe domeček s pozemkem, a hlavně splatit půjčky za nábytek. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se nedlouho poté dozvěděla, že rodina je na cestě. Švagrová prostě vysadila antikoncepci. Zarazila mne jedna z reakcí na dotaz ohledně minulých rozhovorů: „Žena si sama rozhoduje, kdy si pořídí dítě“.
Čas šel dál a narodil se můj synovec. Miluju svoje děti a těšila jsem se, že budou mít bratrance. Všichni rádi vzpomínáme na dětství, prázdniny strávené se sestřenicemi a bratranci při společných hrách. Byly křtiny. Opět jsem si naplánovala delší pobyt u mámy, i proto, že jsem čekala své druhé dítě a bylo mi jasné, že se domů k mámě hned tak nedostanu. Z malého synovce jsem měla ohromnou radost. Litovala jsem svou švagrovou, že ze zdravotních důvodů nemůže kojit. Nechápala jsem její přehnanou péči, kdy malého při 25 stupních v místnosti oblékla do dvou kabátků, teplých dupaček, ponožek a ještě přikrývala péřovou peřinou. Byla jsem nadšena při pohledu na mého bratra držícího miminko v náručí a přidržujícího krmící lahvičku.
Už v té době docházelo v bratrově manželství k třenicím a problémům. Jak vážné byly a kam vedly, ukazuje a ukáže až čas. Jak jsem se již zmínila, čekala jsem své druhé dítě, a proto většina dalších informací je získaná díky telefonickým rozhovorům s mou rodinou a známými. Dozvídala jsem se třeba, že je můj bratr nucen po nočních směnách chodit spát k mámě, protože švagrová si zve návštěvy a dětem dovoluje běhat po bytě a dokonce do ložnice. Dozvídala jsem se o situacích, kdy můj bratr dostal po tři dny po sobě nudle s vejcem a švagrová si pekla kuřecí stehna, s tím, že ona potřebuje maso a chlap sežere všechno. Najednou trávila u maminky většinu týdne, přesto, že od ní před svatbou utíkala. Nechala se například slyšet, jak se jí líbí manželství její přítelkyně, kdy muž odjede pracovně hodně daleko, domů jezdí jednou za měsíc a manželka má k dispozici vlastní auto a dostává kupu peněz, takže si nemusí hledat práci, může cestovat a kupovat si, co se jí zamane… Vím i o situaci, kdy kočárek s malým nechala bez dozoru na společné chodbě, kdy si ho můj bratr vzal a jezdil s ním hodinu venku a švagrová si ani nevšimla, že jí chybí dítě. V té době, kdy k těmto situacím docházelo, ještě nikdo nevěděl, kam to vše směřuje, a proto na ně ani nejsou důkazy. Dalších a podobných situací bylo víc. Neříkám ani, že ve všech byl můj bratr za anděla, je to štír a dokáže pěkně štípnout, ale pusou.
Ať neunavuju, všechny situace gradovaly v momentě, kdy švagrová vzala dítě, odjela s ním k rodičům a odmítla se vrátit. Bratra navštívil tchán a řekl mu, že buď položí na stůl klíče od auta a celou výplatu, nebo už malého nikdy neuvidí. Poté, co odmítl na tuto absurdní podmínku přistoupit, podala švagrová návrh na rozvod. Jakýkoliv kontakt otce se synem byl znemožněn. Bratr se obrátil na jednu organizaci zabývající se ochranou dětí a jejich práv, přes kterou mu bylo umožněno vídat se se synem. Dost komplikovaná situace, kdy si musel v práci zařizovat volno, protože schůzky bylo možno organizovat jen ve všední den a dojíždět do okresního města. Ze strany exmanželčiny rodiny mu bylo vyhrožováno a byl i fyzicky napaden. Díky organizacím a lidem ochotným aspoň poradit v těchto situacích byl nucen obracet se na policii a shánět si svědky.
Švagrová vystěhovala i všechen nábytek a zařízení zakoupené po svatbě, odvezla si veškeré doklady o nákupu. Dnes tvrdí, že si na vše ušetřila sama a něco jí přidali její rodiče. U tohoto stěhování jsem byla osobně. Má exšvagrová si na ně pozvala i strýce advokáta a svobodnou tetičku. Na můj dotaz, zda jí to přijde v pořádku, se ozvala tetička s tím, že jako žena má právo na všechno.
V té době začaly na povrch vyplouvat i jiné věci. Moje dnes už exšvagrová začala po našem rodišti roznášet pomluvy, jak při bydlení u mé matky si nesměla ani uvařit, jak byla omezována. Jak ji můj bratr mlátil a ohrožoval. Naše máma, která si v životě užila své, byla třeba u svého lekáře konfrontována zdravotní sestrou, která se jí zeptala, zda se její syn nemohl udržet a musel tu chudinku bít…?
17. 5. 2011 at 20:06
Tak nějak nevím…, čtu to poněkolikátéa stále nevím, co si myslet. Nějak nemám ráda jednostranné pohledy a tenhle dopis tety mě spíšesvádí k úvaze na téma Dopis zhrzené tety. Proč tolik jednostranného náhledu a hodnocení protějšku, že za a) za b) za c) je špatně? Proč vlastně teta řeší problém otce? Omlouvám se za soudy, které se mnohým a asi tetě líbitnebudou, ale já mám raději řešení našich předků – to si prostě musí vyřešit oni dva:-) Kdysi jsem četla moudrou radu . něco v tom smyslu, že proč si muži stěžují, když tu dotyčnou si vybrali právě oni sami:-)) Prostě to zakončím, musíme se snažit sami – a mohu napsat pokračování příště?:-)
17. 5. 2011 at 20:23
Proč někdo smazal můj příspěvek?:-)
17. 5. 2011 at 20:25
nesmazal
17. 5. 2011 at 21:06
Taky mamo, pišeš hloupostI. Když te někdo okrade, taky si ho hledáš sama s bouchackou? Tady navíc zlodejskym mamam nahrává i stát.
17. 5. 2011 at 21:24
ad máma – bohužel nemohu s tímto vašim tvrzením absolutně souhlasit. Souhlasit by se dalo v případě, kdyby si tuto záležitost mohli vyřešit pouze oba rodiče, ale praxe je taková, že do toho vstoupí orgány, soudy, pracovnice OSPODů, psycholožky, právničky….kdo tedy paní chytrá řeší za matku vzniklý problém? opravdu pouze matka? nikoliv armáda feministicky založených odborářek
, tedy s touto vaší myšlenkou současná realita nemá vůbe, ale vůbec nic společného….tedy bylo by vhodné srovnávat jablko s jablkem, nikoliv jablko s rajčetem
17. 5. 2011 at 22:06
Řešit si to mohou a musí sami, ale pomluvami do toho už milá dáma zatáhla evidentně celou rodinu. Nebo si myslíte, že se to nijak neodrazí na rodičích, když je na jejich syna házená špína a nijak se to neodrazí na sourozencích, když roznáší ex manželkalži po vesnici, nebo sídlišti…. Omyl matko. Právě takové exmanželky se podepisují na celých rodinách. Ve chvíli kdy rozpoutají „válku“ proti bývalému manželovi zatáhly do svých smyček celou jeho rodinu. Ničí pověst jeho,celé rodiny a hlavně rodičů.
17. 5. 2011 at 22:17
Kdy tu bude dopis tety Valentinky? Cholerický jednodomovový Pešan s Korbelkou se určitě vyznamenávají ještě víc. Táta Valentinky prý byl kvůli tomu dokonce v pracovní neschopnosti.
19. 5. 2011 at 7:37
Sleduji bedlivě „Střídavku“ i se zájmem čtu i tento seriál na pokračování. Naše příběhy, stejně jako desítky dalších jsou si velmi podobné. V otevřeném dopise, který jsem zveřejnila na svých starých www stránkách, jsem se distancovala já i moje rodina a bratr od mediální války, kterou se snažila a snaží proti naší rodině a hlavně mému bratrovi vyvolat paní Korbelová. Nehodláme se snížit na úroveň této paní, která nebere ohled na to, co si na internetu za lži přečte její dcera a jak to na ní bude působit. Valentinku vedeme k tomu, že má maminku a má ji mít ráda, protože to je a vždy bude její maminka bez ohledu na to co se děje mezi dospělými. Pokud zmíněná paní a její druh dělají něco jiného, je to jejich věc, a sklidí si za to v budoucnu svoje ovoce. Nehodláme se nikdo z nás nechat strhnout k nějaké mediální válce, kde paní Korbelová opakovat lži, co už stejně slyšíme 3 roky. Nikoliv kvůli nám, ale kvůli Valentince a jejímu klidu o který nám jde především. Valentinka pravdu zná a to je jediné na čem záleží. Ostatní kroky jsou jen mezi námi, právníky, soudy a policií. Účastníci soudu si jistě mohly udělat stejně jako několik jedinců ze střídavky předtím vlastní úsudek. Možná jednou příběh napíšeme, ale ne jako zbraň. Spíš jako varování kam může vést lidská nenávist. Střídavce rozhodně děkuji za úžasnou práci jakou dělá, a zdejším tatínkům za podporu a povzbuzení.
24. 5. 2011 at 9:15
pro Taky_máma: Váhala jsem zda reagovat. Nejsem dobrý diskutér. Snad jen můj pohled může být pouze jednostranný, jde o moji rodinu. Sama nejsem přítelem medializace a zviditelňování.Pokud jak píšete, čtete příběh od začátku použijte prosím, nám prý vrozenou ženskou empatii a zkuste se vcítit do pocitů zůčastněných.Ani moji příbuzní nestáli a nestojí o nějaké propírání špinavého prádla, schválně neuvádím jména ani místa děje. Berte tento příběh jak chcete třeba jen jako potřebu se svěřit. Třeba to někomu pomůže, mně se aspoň trochu ulevilo.
24. 5. 2011 at 19:31
Já si vážím právě té otevřenosti a odvahy!!!!!!!!