David Kraus

–

Občas se v mediích objeví informace, že homosexualita byla před lety (v USA v roce 1973) vyřazena se seznamu duševních chorob. Nikde se ale nedozvíte, jak se to skutečně stalo.

Normální člověk by čekal, že byly prováděny rozsáhlé studie, následované klinickými výzkumy, následovány vědeckými diskuzemi. Omyl. Nic takového.

V USA byla, stejně jako ve zbytku světa, dříve homosexualita vždy považována za sexuální a mentální deviaci a duševní chorobu. Podle toho se k ní rovněž přistupovalo. Ke změně došlo začátkem 70. let. Hlavní postavou byl jistý Frank Kameny (pocházel z aškenázké židovské rodiny, ale sám se považoval za ateistu) a Charles Silverstein (psycholog a terapeut). Frank Kameny byl původně astronom a pracoval pro americkou armádu a byl údajně propuštěn kvůli své otevřené homosexualitě.

Rozhodl se proto prosadit změnu pohledu na homosexualitu jako nemoc. Nikoliv ale vědecky, ale pomocí aktivismu a různých de facto vyděračských a manipulativních praktik, zakládáním účelových neziskovek (třeba Mattachine society) podporovaných rozvratnými globalisty a jimi vlastněnými medii a korporacemi (především v Hollywoodu). Jako hlavní cíl svého snažení se proto primárně zaměřil na Americkou psychiatrickou asociaci (APA). Ta totiž určovala, zda a co bude považováno za duševní nemoc. Když nepomohl lobbying mezi jejími členy, kteří požadovali odporné zkoumání a vědecký přístup k této problematice, rozhodl se Kameny k otevřenému nátlaku. V roce 1970 on a jím organizovaní homo aktivisté narušili výroční konferenci APA v San Franciscu. Před budovou vytvořili lidský řetěz a jeho členové sprostě nadávali a uráželi účastníky kongresu. Následně homo aktivisté vtrhli na pódium a přerušili kongres. Na pokusy členů kongresu o věcnou diskusi na dané téma reagovali aktivisté posměchem a další salvou urážek. Mnoho účastníků kongresu (vážených a ctihodných vědců) bylo otřeseno, s něčím podobným se setkali poprvé v životě, aby jim někdo vyhrožoval a nadával za jejich odborné názory. Mezitím výše zmiňovaný Silverstein (sám byl rovněž homosexuál) k tomu poskytoval údajně odbornou záštitu (například v knize Joy of gay sex – Radost z homosexu) a k němu se přidalo několik dalších odborníků, kteří začali mírně “upravovat” některé výsledky výzkumů v této problematice (třeba se navýšil počet homosexuálů ve společnosti z 1 procenta na 2 procenta, aby se mohlo argumentovat, že je to vlastně běžná věc a součást populace). Totéž se opakovalo v roce 1971. Mezitím byl na členy APA vyvíjen stále stupňující nátlak a některým bylo i vyhrožováno. V roce 1972 již tlak homoaktivistů dosáhl toho, že kongres APA nebyl již de facto odborný, ale přizvaní homo aktivisté přednášeli svá politická stanoviska a následně v roce 1973 byla homosexualita vyřazena (z obavy z dalšího nátlaku a vyhrožování) ze seznamu duševních poruch.

Obdobný přístup jsme viděli i při nedávném vyřazení transsexuality ze seznamu duševních poruch a je tedy jen otázkou času, kdy k něčemu podobnému dojde i u pedofilie.

Převzato ze serveru Česká věc