Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly

10. srpna 2018

JáRodič.cz

Také každé ráno vstáváte a říkáte si, že dnes to bude jiné? Dnes konečně uděláte vše tak, aby se vaše děti pořád nehádaly a nepošťuchovaly, poslouchaly, co jim říkáte, braly vás, neodmlouvaly? Ale jak na to? V dnešním příspěvku vám představíme knihu s názvem „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly. Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly“ autorek Adele Faber a Elaine Mazlish, která vám poradí, jak zvládnout každodenní situace, jak dosáhnout toho, aby děti spolupracovaly, jak se vyhnout trestání a mnohé další. Příjemné čtení.

O čem kniha je

Kniha je rozdělena na osm kapitol, které se pak zpravidla dále dělí na dvě části. Mimo jiné v nich naleznete seznámení s problémem a návrhy řešení, kreslené obrázky s typickými reakcemi rodičů a k tomu hned také nápad, jak to říci lépe, příběhy ze života, časté otázky rodičů a shrnutí, jak na to. A můžete si také vyzkoušet své reakce v daných situacích. Možná najednou zjistíte, že reagujete přesně tak, jak jste nikdy nechtěli. A třeba vás to i překvapí.

A pro doplnění malá ukázka: Představte si, že dcera za vámi přijde s tím, že jí umřela želvička. Rodiče často popírají pocity. Snaží se dítěti pomoci, zbavit ho špatné nálady. Zvláštní je, že mu tím spíše přitíží. Posuďte sami:

Dcera: „Moje želvička umřela. Ještě dneska ráno byla živá.“
Táta: „Nebuď tak nešťastná, zlatíčko. Neplač, byla to jen želva.“
Dcera stále pláče a tak tatínek dodává: „Přestaň, koupím ti novou želvu.“
Dcera: „Já nechci jinou.“
Táta: „Chováš se hloupě.“

Autorky doporučují pojmenovat pocity. Rodiče se často bojí, že tím situaci jen zhorší, ale opak je pravdou. Dítěti se uleví. Někdo totiž potvrdil jeho vnitřní zkušenost. Rozhovor by pak mohl vypadat třeba takto:

Dcera: „Moje želvička je mrtvá. Dneska ráno byla ještě živá.“
Táta: „Ale ne!“
Dcera: „Byla to moje kamarádka.“
Táta: „To bolí, když ztratíš přítele.“
Dcera: „Naučila jsem jí nějaké triky.“
Táta: „Vy dvě jste si spolu užily spoustu legrace.“
Dcera: “Každý den jsem jí krmila….“
Táta: „Opravdu ses o tu želvičku starala hezky.“

Co v knize naleznete

Jak v dětech podporovat zdravou sebedůvěru, ale nevychovat z nich rozmazlené jedince.
Jakým způsobem můžeme dosáhnout přátelské spolupráce s dětmi a jak je učit samostatnosti.
Cvičení, ve kterých si uvědomíte chyby, jichž se případně dopouštíte při jednání s dítětem.
Jak namísto dlouhého vysvětlování zákazu pomůžeme dítěti splnit jeho přání alespoň v představách (abychom mu usnadnili přijetí zákazu a vyvarovali se konfliktu).
Otázky, které vám umožní vžít se do pocitů dítěte, abyste lépe pochopili jeho chování.
Řadu skutečných příběhů s typickými situacemi z každodenního života.
Vzorové dialogy ukázané v kreslených scénkách.
Jak reagovat, přijde-li za vámi dítě s problémem, a jak tento problém řešit.
Inspiraci i pro řešení mezilidských vztahů mezi dospělými a pro posílení sebevědomí méně průbojných jedinců. Metody se dají uplatnit na jakoukoliv věkovou skupinu.

Ukázky z knihy

Byla jsem skvělým rodičem, než jsem se jím opravdu stala. Byla jsem expertem na problémy, které měli ostatní rodiče se svými dětmi, ale jen do doby, než se mi narodily mé vlastní děti.

Žít s vlastními dětmi může být zničující. Každé ráno jsem si říkala: „Dnešek bude jiný,“ a každé ráno bylo přesně takové, jako to předešlé. „Ty jsi jí dala více než mně!“….“To je růžový hrnek. Chci modrý!“….“Tahle ovesná kaše vypadá, jako by ji někdo ‚vyblil‘.“…..“On mě praštil!“……“Nikdy jsem se ho ani nedotkl!“…..“Nepůjdu do svého pokoje. Nejsi můj šéf.“

Způsoby řešení konfliktů jinak než potrestáním: