Za třetí: Změna strategie

Sametová revoluce nám přinesla mnohé možnosti: Pracoval jsem v Houstonu v USA a v budoucnu mohu pracovat třeba v Bruselu nebo v Singapuru. Sáhl jsem si na Mount Everest a o tom, jestli si sáhnu ještě na další osmitisícovku, rozhoduje jen moje fyzická kondice. Pořídil jsem si auto podle vlastních představ, velmi prostorné, pohodlné, s dostatečně silným motorem a s postačující maximální rychlostí, asi nepraktičtější auto na trhu. Omezovala mě jen výška mého konta. Partnerku jsem si mohl vybrat téměř z každé země na této planetě. Byla to otázka jen dostatku odvahy vydat se tam.

Asi nejhoršími manželkami na světě jsou Američanky. Jsou hysterické, uječené, rozmazlené, náladové, rozmarné, panovačné a jdou po penězích. Prostě soubor nejhorších vlastností, co si dokážu představit.

Ani západní Evropa nemá mnoho co nabídnout. Zde se zrodil fašismus, nacismus, komunismus, feminismus a jiné zrůdné ideologie, o evropském syndromu a krizi nemluvě. Bylo by to riskantní.

V poslední době potkávám na ulicích mnoho pěkných dlouhovlasých dam a při bližším zkoumání se často ukazuje, že mluví rusky. Jeden můj známý, moc slušný a vzdělaný pan doktor, se počátkem 90. let ujal chudinky chudé a rozvedené Rusky s 2 dětmi. Pořídil si s ní další 2 děti. Mezi tím původní manžel v Moskvě velmi zbohatl. Na manželský rozvrat musí být 2: Žena a tchyně. Ruska si tchyni přivezla a koupili pro ni dům za Prahou. Dnes můj známý nemá ani Rusku, ani děti, ani velký byt a bydlí v garsonce. Když jsem mu nabízel některou z Filipínek, ukázalo se, že nemá ani na letenku. Takže ani východní Evropa nebude ten správný zdroj. Ženy tam jsou pěkné, ale nemají ty správné způsoby.

Nejvíce královen krásy pochází z Jižní Ameriky, ale pověst nejlepších manželek na světě mají Asiatky, zejména Filipínky. Asiatky mají řadu předností. Jsou tiché, milé, pracovité, pečlivé, loajální, nikdy se nehádají a nevadím jim velký věkový rozdíl. Některé 18leté dívky inzerují, že akceptují pány do 60 let!

Asiatky se mi líbily od mládí. V Americe jsem viděl řadu párů bílý muž a žlutá žena. Velmi si to chválili. Asijské manželky jsou časté v USA, Kanadě, Norsku, Německu, Holandsku i jinde. V Praze vím o Filipínkách, o Thajkách a o Indonésankách. Hovořil jsem s některými pány a všichni si to velice chválili. Mít doma Asiatku je velmi moderní a takových smíšených párů rychle přibývá.

Nejprve jsem zkusil, přes prostředníky, zalovit v místní vietnamské komunitě, ale bezvýsledně. Tak jsem musel do světa.

Za čtvrté: Proces hledání, druhá fáze

Vygooglovat vhodné servery není problém. Zadejte „asia bride“ a dostanete jich celou řadu.

Asiatek tam jsou desetitisíce a řada z nich je velice hezkých a přitažlivých. Zásadní rozdíl mezi Asiatkami a Češkami je už v inzerátech. Asijské inzeráty obsahují řadu důležitých informací a obrázky. Jsou tam popisy dívek a jejich představy o partnerovi. Z toho už se dá něco vybrat. Zkuste se podívat a porovnejte si to. Jen kontakt se musí koupit, ale je to zaplatitelné. Kvůli tomu jsem se naučil používat světový platební systém PayPal.

Nějakou dobu jsem sledoval a testoval vybrané servery, abych si ověřil jejich důvěryhodnost. Jeden je v Kalifornii, jiný v Austrálii, na Tchajwanu, na Seychelách atd. Mezi tím jsem si tisíce Filipínek zúžil na 500, pak postupně v několika krocích na 25.

Nejlepší věk dam je z různých důvodů nižší, než nejlepší věk pánů a tady jsem byl v situaci, že jsem nemusel slevovat ze svých ideálních představ. Z praktických důvodů jsem vynechal ty zvlášť nezkušené dívky a zvolil jsem věkové rozmezí, které považuji za optimální, tedy 24 – 30 let. Samozřejmě všechny kandidátky měly dlouhé vlasy alespoň do půli zad či až do pasu.

Jejich kontakty jsem koupil, poslal 25 dopisů se svými fotografiemi a dostal asi 20 odpovědí. V dalším dopisu byly informace a fotografie mých 3 dětí. Všechny Filipínky akceptovaly mé 3 děti! Běžná rodina na Filipínách má 10 – 12 dětí, tak co to jsou 3 děti, že?

Následovalo několikaměsíční období čilé milostné e-mailové korespondence v angličtině. Těch 20 Filipínek bylo nutno opět zúžit. Podobně, jako když jsem si vybíral auto, jsem si vytvořil tabulku v Excelu a bodoval řadu parametrů. To bylo asi na celé operaci nejtěžší, uspořádat je do pořadí a vybrat si tu nejlepší. Ony totiž téměř všechny byly vybratelné, kolem 90 % a více % mých představ! Některé se vyřadily samy, např. jedna velice krásná Filipínka chtěla, abych si ji vzal hned tam před tím, než se mnou odjede do Evropy. Jedině blázen by to akceptoval. Její inzerát tam visel ještě několik let. Některé komunikovaly nepravidelně.

Mezitím začaly psát kamarádky a kamarádky kamarádek. Nejmladší Filipínce, která mi napsala, bylo 21 let!

Nakonec jsem si vybral 5 Filipínek a připravil svoji cestu na léto, kdy byly děti na skautských táborech.

Historická odbočka

Před mojí cestou na Filipíny musíme udělat historickou odbočku, pro vysvětlení.

Filipíny mají s Čechami řadu překvapivě podobných bodů v historii.

300 let tam vládli Habsburkové, jejich španělská větev, a probíhala tam násilná katolizace. Asi tak, že kdo nepřijal křesťanství, byl upálen.

Koncem 19. století proběhlo něco jako národní obrození u nás. Hlavní postavou byl velice vzdělaný José Rizal, básník a oftalmolog. Studoval na několika univerzitách, mimo jiné i v Heidelbergu, v Něměcku, navštívil Čechy, i Prahu, a měl dobrého kamaráda, Ferdinanda Blumentritta z Litoměřic, středoškolského profesora a znalce Filipín. Hodně si psali a máme o nich mnoho informací.

Rizal dopadl špatně. Všichni mu říkali, nejezdi tam, zabijí Tě, on tam jel a popravili ho, Španělé. Noc před popravou napsal 2 dopisy, své matce a do Litoměřic Ferdinandu Blumentrittovi. Jinak ta poprava byla strategicky zcela zbytečná, jen demonstrace síly nějakého místního velitele. Dnes je José Rizal bezpochyby nejvýznamnějším Filipíncem historie a jmenuje se po něm všechno možné. V Litoměřicích má José Rizal pomník a Ferdinand Blumentritt park s deskou. Vzpomínek na José Rizala najdeme v naší zemi více, třeba bustu v České národní bance.

Druhým nejvýznamnějším Filipíncem je Lapu Lapu, náčelník, který zabil objevitele Filipín pro Evropu, slavného portugalského mořeplavce ve španělských službách, jménem Fernăo de Magalhăes či latinsky Ferdinand Magellan. Magellan po té, co zřejmě jako první obeplul zeměkouli, objevil cestu Tichým oceánem a objevil i Filipíny. Snažil se tam prosadit křesťanství, ale náčelník Lapu Lapu byl zřejmě jiného názoru.

Stalo se to na ostrově Mactan, kde je dnes památník této události a mezinárodní letiště, nedaleko města Cebu City u ostrova Cebu, kde to dobře znám. Město Cebu na ostrově Cebu bylo původně hlavním městem Filipín, leží uprostřed souostroví a je dobře chráněno. Teprve později Miguel López de Legazpi přesunul hlavní město Filipín do Manily, s jejím přístavem v úžasném zálivu otevřeném na západ. Západy slunce nad Manilským přístavem jsou nádherné, mohu potvrdit.

Lapu Lapu je pro Filipínce něco jako náš praotec Čech kombinovaný s otcem vlasti Karlem IV. a mnoho míst nese jeho jméno. Na Magellana vzpomínají Filipínci mnohem méně. Příjmení Legazpi je docela běžné, mám takové i v mém příbuzenstvu.

Na Filipínách je velmi populární Pražské Jezulátko. Zřejmě proto, že do Prahy přišlo ze Španělska, je s ním spojována řada zázraků a později byly jeho obrázky a kopie rozesílány do španělsky mluvících křesťanských zemí. Osobně vím nejméně o 3 kostelech Pražského Jezulátka na Filipínách, ale bude jich víc. V mém prvním dopise 25 Filipínkám byla i fotografie Pražského Jezulátka, vedle fotografií mé maličkosti.

Když přijedou do Čech Filipínci, nejprve jdou do kostela k Pražskému Jezulátku a pak do Litoměřic k památníku José Rizala. Místní Filipínci pravidelně navštěvují bohoslužby u Pražského Jezulátka a jsou činní v místní farnosti. Dalo by se tomu říci, s určitou nadsázkou, filipínská klubovna.

Filipínci převzali od Španělů mnohé a dodnes cení světlou pleť a tzv. španělskou krev, tedy Španěle mezi svými předky. Převzali i křesťanství a berou ho velmi vážně. Pravidelné návštěvy mší v kostele, rodina je něco posvátného, prakticky žádné rozvody, disciplína u dětí, úcta ke starším a vzdělaným lidem atd. Dnes je na Filipínách přes 90 % křesťanů a je to jediná křesťanská země široko daleko.

Je to 3. největší křesťanská země na světě. Filipíny mají přes 100 miliónů lidí a jsou 12. nejlidnatější zemí na světě. Mnoho Filipínců žije v zahraničí, snad přes 10 miliónů. Celkem jich bude ke 120 miliónů lidí.

Muslimové jsou v malé míře (asi 3 %) na jižním velkém ostrově Mindanao. Jsou s nimi problémy, velké problémy. Řeší to armáda s kulomety. Na Mindanao turisté běžně nejezdí, nedoporučuje se jim to z bezpečnostních důvodů. Lidé tam jsou zřetelně méně přátelští, neusmívají se a je to jediné místo, kde jsem zažil pokus o krádež, i když velmi naivní a neúspěšný. Rozdíl ve váhových kategoriích byl příliš velký a on to věděl. Mimochodem, moje Filipínka zareagovala naprosto perfektně.

Na Filipínách je mnoho jazyků, ale ten hlavní je tagalog. Učí se ho všichni ve škole, stejně jako angličtinu. Skupina Filipínců z různých ostrovů bude spolu mluvit tagalog, s námi anglicky.

Koncem 19. století proběhla americko-španělská válka o Filipíny, na přelomu století pak filipínsko-americká válka, kdy Američané získali kontrolu nad Filipínami a potlačili snahu Filipínců o nezávislost, dost hrubým způsobem. Mezi světovými válkami byly Filipíny přidruženým státem USA. Nezávislost Filipín byla vyhlášena 4. července 1946 na místě popravy José Rizala.

Nicméně Američané jsou na Filipínách přítomni stále, zejména ekonomicky. Angličtina je běžným jazykem a dolar běžnou měnou. Je tam americký právní systém a dokumenty jsou tagalog-anglické. Stačí tedy překlady dokumentů z angličtiny.

Filipínci jsou mírumilovní a pohostinní lidé, kteří nikdy nikoho neokupovali a na nikoho neútočili. Ve válkách měli mnoho obětí, zejména za 2. světové války, kdy byli okupováni Japonskem a Japonci se chovali strašně krutě, hůře než německé jednotky SS. Vyprávěla o tom babička mé Filipínky.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK