Za páté: Průzkum bojem

Filipínka číslo 1 to vyhrála proto, že nejlépe komunikovala a projevila nejvíce ochoty při přípravě mé cesty. O nádherných dlouhých vlasech pod pás nemluvě. Přes Amsterodam a Manilu jsem přiletěl do Cebu.

Na asijských letištích bývá větší zmatek než v Evropě, zejména proto, že tam je více lidí. Nicméně jsem uviděl své jméno a u něj velice hezkou Filipínku a Filipínce, jejího příbuzného. Když mě vezli autem do hotelu, nevěřícně jsem si Filipínku prohlížel, ve skutečnosti byla hezčí než na obrázcích. Tam byly krásné vlasy, ale už tak nebyl vidět okouzlující velké oči a už vůbec ne nádherný úsměv. Taková krásná holka mě přeci nebude chtít, říkal jsem si. Ale domluvili jsme se během 3 hodin, že zájem je oboustranný a značný. Tato trapná část výběru partnerky byla tedy ukončena hned v den příletu, ale zbývala řada společenských povinností, mnohem zajímavějších.

Druhý den nás její strýc vzal na výlet po zajímavých místech v Cebu: Vyhlídka v horách nad městem, taoistický chrám, „Beverly Hills“ čtvrť bohatých, nejstarší kostel postavený prvními Španěly, nejstarší španělská pevnosti, palác guvernéra. Památkou na slavného portugalského mořeplavce ve španělských službách, jménem Fernăo de Magalhăes či latinsky Ferdinand Magellan, je kříž, kde probíhaly křesty.

Další den jsme se chtěli sami rozhlédnou po Cebu. Strýc nám to vymlouval s tím, že Filipínka se tu nevyzná. Velmi se divil, když jsem mu říkal, že mám mapu a tak se tu vyznám sám. Ukázalo se, že oni nikdy neopustili ostrov Cebu, zatímco já jsem navštívil asi 20 zemí na 3 kontinentech, přejel jsem Ameriku napříč, sám jsem došel k Mont Everestu atd. Cebu je velké asi jako Brno, tedy orientačně není složité.

Důležitým místem pro nákupy i jídlo bylo nedaleké velké mnohapatrové nákupní centrum s vodopádem Ayala Center‎. Večery jsme trávili v Charcoal Barbecue Grill, kde jsme si vybírali jednotlivé kusy masa, které před námi na ohni upravovali. Pak jsme je konzumovali s rýží na banánových listech pod tropickou oblohou a zalévali citronádou s ledem či s vychlazeným čínským pivem. Bylo to skutečně nádherné a vůči cenám u nás doma i levné.

Za šesté: Moje filipínská rodina

Pak jsme jeli navštívit její rodinu. Její vesnice má několik set lidí a velká část jsou příbuzní. Při průměrném počtu 10 dětí na rodinu jsem se vzdal myšlenky pochopit příbuzenské vztahy. Jsem rád, že se orientuji aspoň v jejích sourozencích.

Byl to úžasný zážitek nesrovnatelný s čímkoliv jiným v Evropě. Byl jsem představen několika stovkám lidí. Bylo to nabito mimořádnými pozitivními emocemi. Všichni mé Filipínce blahopřáli, že získala za partnera „Američana“, rozuměj bílého muže. Společenský statut celé jejich rodiny to velmi pozvedlo. VŠECHNY ženy na mě vrhaly nadšené pohledy, co kdybych si to ještě rozmyslel.

Navštívili jsme místní školu, blízké gymnasium, pohovořil jsem s panem ředitelem, s několika učiteli atd. Když jsem řekl, že jsem ředitelem samostatné součásti jedné velké české univerzity, několik set let staré, úcta a důstojnost nebrala mezí.

Moje Filipínka je dcera chudého rybáře. V 11 letech šla k bohatým příbuzným, pomáhala jim doma a vychovávala jejich děti. Oni ji za to nechali vystudovat vysokou školu a teď je z ní paní učitelka. Je to velmi inteligentní a chytrá dívka.

Byl jsem představen oběma rodinám, velmi důstojně. Bylo až komické jak se nejen děti styděli. Ale Filipínci jsou velmi přátelští a pohostinní a vztahy s oběma rodinami jsou výborné.

Při mé první návštěvě neměli její rodiče doma ani vodu, ani elektřinu. Díky mé pomoci již mají a uvažujeme o dalších věcech, které jsou pro mé české čtenáře zcela samozřejmé.

Vesnice leží na břehu Jihočínského moře, v háji z kokosových palem a banánovníků, sem tam nějaké mango či papája. Pokud jste slyšeli o Filipínách, asi to bylo v souvislosti s nejkrásnější pláží na světě na ostrůvku Boracay u ostrova Panay a s potápěním ke korálovým útesům. Druhá nejkrásnější pláž Filipín na jiném ostrůvku je tady, na dohled, několik kilometrů. Byl jsem tam a je opravdu nádherná. Kilometry bílého písku, tyrkysového moře, zelených palem a pod nimi nízké bungalovy. Korálových útesů jsou všude okolo spousty. Strašný kýč, ale tady to je realita, kde potkávám lidi z celého světa, i z Čech, ze Slovenska a jiných evropských zemí. Vždy se diví, co tady dělám, kde tady bydlím a jak se mi tu líbí.

Ale místní vesnická pláž nabízí skoro stejné kvality, bez turistů a pro mne vlastně zadarmo. Úlomky korálů a roztodivné mušle se tu všude válejí v tunových množstvích. Stačí se jen sehnout. Ale pozor, nesmí se to vyvážet.

Já sám se tu živím hlavně mangem a banány, mnohem lepší kvality, než mohu koupit v Čechách. Takhle nějak si představujeme ráj.

Oni to ale vidí jinak. Kokosy, banány, to má přeci každý doma a denně to mají k jídlu. Když jsem jim popisoval moji zahradu s jablky, hruškami, švestkami, třešněmi, broskvemi, meruňkami, jahodami a ostružinami, zářily jim oči nadšením. Většinu toho ovoce nikdy nejedli. V Čechách, tam musí být ráj! Jak je to relativní.

Po několika dnech jsme se vrátili do Cebu a navštívili některé další ostrovy. Sešel jsem se se zbývajícími Filipínkami, přivezl jim drobné dárky a omluvil se. Moje Filipínka byla dost nervózní, ale vydržela to. Tím v mých očích velmi stoupla.

Pak jsem se vrátil do Prahy. Nastalo období mnoha úředních jednání, ale tím nebudu čtenáře unavovat. Není to nic zábavného, ale chce to značnou morální sílu, vytrvalost a houževnatost. Všechny překážky jsme překonali a Filipínku jsem si přivezl domů. Od té doby se můj život velice změnil k lepšímu. A nejen můj.

Za sedmé: Dlouhodobé soužití

Po soužití delším než 12 let mohu říci, že Filipínka byla skvělá volba, která mě zachránila v těžké životní situaci, kdy selhali i někteří, dnes již bývalí, kamarádi. Spolupráce je perfektní, péče o domácnost, dům, zahradu, auto, turistické akce atd.

Je velice příjemná, což oceňuji nejen já, ale i mí přátelé a například i v TAK. Moje Filipínka je silná osobnost, ale hádky prakticky neexistují, protože cíl je jen jeden a Asiatka jedná jinak, než Evropanka. Na druhou stranu, já jí to vracím směrem k její rodině.

Tenkrát zde bylo asi 400 Filipínců, dnes jich je přes 1000, z toho je většina Filipínek. V posledních letech tu je přímo exploze česko-filipínských párů a rodí se řada dětí. Většina Filipínek je velmi hezkých a mají dlouhé vlasy. Už jich tu jsou stovky.

Filipínci jsou velmi pospolití a pohostinní. Žít ve filipínské komunitě je jak za odměnu. Jedna narozeninová párty střídá druhou, sotva to stíháme. Všechny filipínské akce začínají pohoštěním a jídla je vždy hodně. To se pak těžko hubne a skvělé kuchařské umění mé Filipínky je na mě vidět. Jezdíme i na společné dovolené.

Vrcholem sezóny je vánoční party se Santa Clausem. To jsem já, mám na to správnou postavu, bílé vousy i vlasy a pořídil jsem si kostým. Hry pro děti, pohoštění, fotky dětí se Santou, fotky Filipínek se Santou, a když mám na klíně několik krásných Filipínek, no pánové, co Vám mám povídat.

Vzali jsme se a máme malou holčičku, což je pro mne již 4. dítě a 3. dcera. Tato je nejpovedenější ze všech mých dětí, i když i ty předchozí jsou povedené. Už dnes to je silná osobnost s jasnými hodnotami a postoji. Už dnes se běžně pohybuje v mezinárodním prostředí. Molekulární biologii a genetiku neokecáte a dítě je tím lepší, čím je DNA rodičů vzdálenější. Když je matka z druhé strany zeměkoule, je to výhoda. Dobře je to vidět na soutěžích miss, kde Filipínky často obsazují přední místa. Jejich otcové jsou pravidelně bílí muži.

Musím ale počítat s tím, že tu jednou nebudu a musím své věci uspořádat s ohledem na ně. Najde se tu dost lidí, kteří do budoucna pro ní i naši dceru znamenají riziko.

POKRAČOVÁNÍ / JÍT NA ZAČÁTEK