Kristýna Zdeslavská
Touto problematikou jsem se dopodrobna nikdy nemusela zabývat, a tak nevím, zda moje návrhy nejsou poněkud zbrklé.
V případě, že žádný z různě intenzivně rozhádaných rodičů, jinak a přímo, svým dětem neubližuje (protože hádky v rodině vždy dětem ubližují), dát střídavou péči povinně. Jsem přesvědčena, že zkušební doba, kdy by byly děti střídavě u jednoho z rodičů, je nemůže poškodit více než neustálé nerváky a stresy přímo v prostředí, které má být jejich zázemím.
Každý ze střídajících rodičů v péči by se staral o děti sám, bez intenzivnějšího zapojení okolní rodiny a jiných služeb. Délku zkušební doby by neznali. Maximální interval pro střídání by byl jeden rok, když se rodiče nedohodnou jinak. Kdyby děti prospívaly, byla by střídavá péče zavedena trvale. V případě, že by pečující rodič sám netrávil většinu času s dětmi a svěřoval je členům rodiny, nebo někomu jinému, pak by se střídavá péče zrušila, protože pak by nešlo o rodičovskou péči, ale o péči cizích lidí, byť i příbuzných, a dotyčný by platil alimenty. Je zde nutná kontrola.
I v případě mé rodiny by povinná střídavá péče, tohoto charakteru, byla lepší než dlouhou dobu nerozvedené hrůzné manželství mých věřících rodičů.
Je otázkou, co se střídavou péčí, kdyby se týkala batolat, případně kojenců. Ale i to jde řešit např. kojnou. Pokud je matka obětavá, pak by si první etapu péče nechala přiřknout, ale nevím, proč by měla být obětavější než otec, a také by mohla být méně obětavá než otec. Jako v hodně jiných citlivých věcech, v těchto zapeklitých případech nejspíš absolutní spravedlnost neexistuje. Neumím si představit, že člověk dítě od nemluvněte vypiplá a pak ho předá cizím lidem. To by byl šok jak pro toho rodiče, tak pro to dítě.
Kdyby rodič hned po rozvodu z jakýchkoliv důvodů povinnou střídavou péči nepřijal, platil by alimenty už trvale. Nemělo by to být tak, že střídavá péče chvíli ano, chvíli ne.
Okomentovat