Ludvík Hess – zakladatel babyboxů

Stridavka.cz

–

Výbor pro práva dítěte OSN už řadu let kritizuje Česko za existenci babyboxů, tedy schránek, do nichž může matka anonymně odložit dítě a přetrhat tak jeho vazby na oba rodiče. Ve své zprávě z 17. června 2011 výbor uvedl:

Zneužívání a zanedbávání

49. Výbor je vážně znepokojen programem smluvní strany tzv. „babyboxů“, který je mimo jiné v rozporu s články 6, 7, 8, 9 a 19 Úmluvy o právech dítěte.

50. Výbor důrazně vyzývá smluvní stranu, aby přijala veškerá opatření nezbytná k co nejrychlejšímu ukončení programu „babyboxů“ a urychleně posílila a podporovala alternativy, přičemž plně zohlední povinnost plně dodržovat všechna ustanovení Úmluvy. Výbor dále vyzývá smluvní stranu, aby zvýšila své úsilí o řešení základních příčin, které vedou k opouštění kojenců, včetně zajištění plánovaného rodičovství, jakož i přiměřeného poradenství a sociální podpory pro neplánovaná těhotenství a prevence rizikových těhotenství.

Česká republika si tato slova vzala k srdci tím způsobem, že počet babyboxů u nás se za dalších deset let téměř zdvojnásobil (na 81). Výbor pro práva dítěte OSN proto ve své další zprávě z 22. října 2021 znovu apeloval na jejich zrušení:

Právo na identitu

22. Výbor vyzývá smluvní stranu, aby se zabývala příčinami anonymního opouštění dětí, posílila opatření na podporu rodiny a zvážila zavedení možnosti utajených porodů v nemocnici jako poslední možnosti, aby se ukončilo anonymní opouštění dětí v „babyboxech“.

Od té doby Ludvík Hess založil dalších 7 babyboxů a jejich účelnost v rozhovoru z 21. dubna 2024 obhajoval takto:

Víte, když je maminka, která porodí někde v terénu a nemá auto s klimatizací a auto s navigací, tak myslím, že je vděčná, když je ten babybox co nejblíž.

Zdá se, že dlouhodobé výhrady OSN jsou jen házením hrachu na zeď. Snadné odkládání dětí matkami má u nás stále zelenou a zřejmě není síly, která by tomu zabránila. Veřejnost je stále ohlupována falešnými a ničím nepodloženými tvrzeními, že odložené děti jsou v babyboxu vlastně zachráněné (protože matky, které je pečlivě donesly či dovezly až do této schránky, by je prý jinak zcela jistě chtěly zabít hozením do popelnice…).

V textu zmíněné články Úmluvy o právech dítěte:

• Článek 6

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má přirozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře zachování života a rozvoj dítěte.

• Článek 7

1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky vyplývajícími z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti.

• Článek 8

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.
2. Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její urychlené obnovení.

• Článek 9

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2. V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli postupu státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt (včetně smrti, která nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát, který je smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům, dítěti, nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby podání takové žádosti samo o sobě nemělo žádné nepříznivé důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).

• Článek 19

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.
2. Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k vytvoření sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení, vyšetřování, léčení a následné sledování výše uvedených případů špatného zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy soudních orgánů.