Spravedlnost dětem

I. Nezletilý Š. H., nar. xxx 2005 se svěřuje do střídavé výchovy obou rodičů tak, že ve výchově matky bude vždy od neděle předcházející každému lichému týdnu v roce od 17,00 hodin do následující neděle každého lichého týdne v roce do 17,00 hodin a ve výchově otce bude od neděle předcházející každému sudému týdnu v roce od 17,00 hodin do následující neděle každého sudého týdne v roce do 17,00 hodin. Převzetí a odevzdání nezletilého se bude uskutečňovat vždy v neděli v 17,00 hodin v místě bydliště matky. Rodiče jsou povinni si při převzetí a odevzdání nezletilého předat písemné informace o zdravotním stavu nezletilého, druzích léků a způsobu jejich užívání.

Z odůvodnění:

Usnesením zdejšího soudu čj. 13 Nc 81/2006-136 ze dne 19. května 2008 bylo zahájeno řízení o výchově nezletilého Š., neboť Obvodním soudem pro Prahu 2 bylo vydáno dne 9. května 2008 usnesení č.j. 21 Nc 292/2008-5, kterým byl nezletilý předán do péče Dětského centra s komplexní péčí a podpůrnou rodinnou terapií v Praze 4 ( dále jen DC). Návrh na vydání předběžného opatření podala Městská část Prahy 2.

(…)

Podle § 28 zákona o rodině (dále jen ZOR) změní-li se poměry, může soud změnit i bez návrhu rozhodnutí nebo dohodu rodičů o výkonu jejich rodičovských práv a povinností.

Podle § 26 odst.2 ZOR jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popř. střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

Podle § 26 odst. 4 ZOR při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů soud sleduje především zájem dítěte s ohledem na jeho osobnost, zejména vlohy, schopnosti a vývojové možnosti a se zřetelem na životní poměry rodičů. Dbá, aby bylo respektováno právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, a právo druhého rodiče, jemuž nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti. Soud přihlédne rovněž k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovné schopnosti a odpovědnosti rodiče, stabilitě budoucího výchovného prostředí, ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem, k citovým vazbám dítěte na prarodiče a další příbuzné a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

Podle § 99 odst. 1 ZOR změní-li se poměry, může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti. Podle § 96 odst. 1 ZOR při určení výživného přihlédne soud k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Podle § 85 odst. 2 věty druhé ZOR dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů.

(…)

Po takto provedeném zevrubném dokazování je soud naprosto přesvědčen, že došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje změnit poslední rozhodnutí o výchově nezletilého Š., neboť dosavadní realizovaná výlučná péče se neosvědčila a není z dlouhodobého hlediska v zájmu nezletilého vhodná. K tomuto názoru vedou soud následující skutečnosti:

Od samého počátku řízení o úpravě výchovy a výživy k nezletilému v roce 2006 otec usiloval o svěření nezletilého do střídavé výchovy, v průběhu řízení byl ochoten ustoupit a dožadoval se širokých styků s nezletilým. V průběhu řízení před soudem I. stupně bylo vydáno předběžné opatření na návrh otce, neboť se rodiče nemohli dohodnout, matka navrhovala styk úzký a dokonce za její přítomnosti, otec naopak bez její přítomnosti a více dnů. Styk byl upraven bez přítomnosti matky, avšak matka se odvolala, navrhovala zamítnutí návrhu otce a styk předběžným opatřením vůbec neupravovat. Krajský soud rozsah styku snížil s poukazem na to, že se jedná pouze o úpravu předběžnou a k zachování kontaktů mezi otcem a nezletilým postačuje pouze styk nikoliv každý sudý týden v roce od soboty od 9 hodin do 17 hodin, dále ve stejnou dobu následující neděli a lichý týden ve čtvrtek, pátek ve stejnou dobu, ale postačuje styk v uvedených dnech pouze od 13 hodin do 17 hodin. Matka nadále nesouhlasila se svěřením nezletilého do střídavé výchovy rodičů, byl vyhlášen rozsudek a v něm bylo konstatováno, že nezletilého do střídavé výchovy obou rodičů nelze svěřit s ohledem na absenci komunikace mezi rodiči. V tomto směn je však nutné podotknout, že tehdy rodiče nežili krátkou dobu ve společné domácnosti, nebyli vůbec vyrovnáni s rozpadem svého vztahu, nezletilý byl útlého věku a celkové vztahy mezi rodiči ještě nebyly tak podrobně zkoumány jako posléze, kdy začalo docházet k velkým problémům. Otec souhlasil se svěřením nezletilého do výchovy matky a požadoval široký rozsah styků. Matka zabezpečovala péči o nezletilého na velmi dobré úrovni, začínaly se již ale objevovat problémy se stykem, tvrzení matky např. o tom, že otec vrací nezletilého velmi opruzeného, V průběhu odvolacího řízení byl vypracován znalecký posudek Mgr. H. a posléze bylo odvolacím soudem zachováno výchovné prostředí u matky a otci byl upraven styk téměř shodně s rozhodnutím Okresního soudu, kdy mu bylo umožněno mít nezletilého každý sudý týden od soboty s možností přespání do neděle. Styky otec realizoval, ale opětovně docházelo k problémům, kdy matka poukazovala na špatné zacházení otce s nezletilým. Otec poukazoval na to, že matka nezletilého k otci řádně nepřipravuje, nezletilý oslovuje svého otce „pán“, navíc přestože matka otci uvádí, že nezletilý je nemocný, není to vždy pravda. Již dne 27. 10. 2007 bylo na žádost otce prováděno šetření v místě bydliště matky a nezletilého, neboť dle tvrzení matky měl být nezletilý nemocen – měl mít průjem a proto matka nezletilého otci ke styku nepředala. Šetřením bylo zjištěno, že nezletilý chodil po bytě oblečený, byl spokojený a pojídal popcorn. Otec také podal několik návrhů na výkon rozhodnutí úpravy styku s nezletilým. Ještě v době než bylo ukončeno odvolací řízení byla rodičům doporučována terapie u Mgr. K. v Pedagogicko psychologické poradně. Vztahy mezi rodiči navzájem se více vyhrocovaly, stále probíhaly dohady ohledně nemocnosti nezletilého‚ jeho nepředávání otci v době nemoci, když otec měl zájem se o nezletilého i v tomto období postarat. Stále poukazoval na to, že matka jeho stykům s nezletilým brání, snaží se je co nejvíce omezit. Ke zlepšení nedošlo ani po podání návrhu prarodičů ze strany otce ohledně jejich úpravy styku s nezletilým Š. Přestože soud jejich návrhu vyhověl, matka se opětovně odvolala a Krajský soud styk s prarodiči neupravil s poukazem na dobu styku otce s nezletilým, která postačuje k realizaci styků prarodičů s nezletilým.

(…)

V případě nezletilého Š. nebyly zjištěny žádné objektivní překážky na straně otce, pro které by mohl být vyloučen z výchovy nezletilého. Oba rodiče jsou zcela způsobilí vychovávat každý nezletilého. Oba jsou velmi sociálně zdatní, velmi inteligentní. Opět soud poukazuje na to, že se celý případ vyvíjel a v prvním řízení (i v rámci odvolání) nebyly tak podrobně jako nyní zkoumány vztahy rodičů, jejich komunikace a vztahy nezletilého k rodičům (navíc v té době byl nezletilý ještě poměrně útlého věku a těžko bylo možné vypracovávat znalecký posudek na jeho osobu). Právě s poukazem na průběh času a vyvíjení vztahů se ukázalo, že není možné nadále zůstat pouze u výchovného prostředí matky. Došlo k tak zásadním změnám v poměrech, které zde nebyly v době prvního rozhodování (i v době odvolání a rozhodování Krajským soudem). Jedná se mimo jiné o právě pokračující tvrzení matky o zraněních nezletilého, která vyústily až v umístění nezletilého do DC, pokračující více bojovně nastavené chování matky vůči otci, přestože matka stále tvrdí opak a také se ospravedlňuje svým psychickým rozpoložením z důvodu umístění nezletilého v DC. Její chování se však nezměnilo ani po vrácení nezletilého do její výchovy, pouze došlo k více sofistikovanějším podáním a projevům. Pokud matka tvrdí něco jiného a uvádí, že se situací poučila, proč stále dále ve vztahu k otci vznáší námitky, nesouhlasí se vším, co není v její prospěch (soud tím myslí zejména výsledky znaleckých zkoumání ohledně stejných výchovných schopností, stejného vztahu nezletilého k oběma rodičům apod.). V řízení se prokázalo, že dosavadní výlučná výchova se neosvědčila, v zájmu nezletilého je, aby byl svěřen do výchovy střídavé.

Střídavá výchova je institutem zavedeným do zákona o rodině od 1.8 1998 a je zakotvena v ustanovení § 26 odst. 2. Do současnosti panuje mezi odbornou veřejností, jak psychology, tak právníky ne zcela jednotný názor na podmínky nutné pro možnou realizaci této výchovy. Psychologové nejsou zcela jednotní v názorech, od kterého roku věku nezletilého dítěte by střídavá výchova mohla probíhat. Konkrétní věková hranice není určena a tak někteří uvádějí věkovou hranici tří let, někteří ji posunují až do doby, kdy dítě začne navštěvovat druhou třídu základní školy. Další pak věk vůbec neuvádějí, neboť jsou známy případy, kdy střídavá výchova funguje od útlého věku nezletilých dětí. Střídavá výchova na západ od naší země probíhá poměrně často, odborná veřejnost její nakloněna. Z provedených známých výzkumů odborníky z oboru psychologie (u nás např. PhDr. Bakalář) vyplývá, že jednoznačně je střídavá výchova ku prospěchu nezletilého dítěte, dítě má právo být rovnoměrně s každým z rodičů. Výsledky zkoumání potvrzují, že právě u dětí, které zůstávají pouze u jednoho z rodičů ( z praxe soudu je toto možné potvrdit ve většině případů )‚ je značné riziko přerušení nebo omezování kontaktu s druhým rodičem. V soudních rozhodnutí a vyjádřeních psychologů se často uvádí, že pro střídavou výchovu musí být schopnost a vůle rodiče ke komunikaci a kooperaci. Často je ale zanedbáváno a přehlíženo, že rodič, kterému bylo svěřeno nezletilé dítě do výlučné výchovy, musí mít tyto vlastnosti také a ještě více rozvinuté. Především, kdy se má jednat o úpravu styku druhého rodiče s nezletilým dítětem, o poskytování informací o vývoji, zdravotním stavu, školním prospěchu apod. u nezletilého dítěte. Fakticky od rodiče, který má dítě ve výlučné péči, taková schopnost není vyžadována a soudy často opomíjena.

Zákon o rodině sám nestanoví podmínku, že je třeba dohody rodičů k tomu, aby mohl rozhodnout o střídavé výchově. Pokud by tomu tak bylo, prakticky by většina střídavých výchov nemohla být realizována nebo pouze v malém počtu. Nejdůležitějším hlediskem stanoveným v zákoně o rodině je‚ že tato forma výchovy musí být v zájmu nezletilého dítěte. Je lepší, pokud se rodiče na tomto modelu dohodnou, ale nutnou podmínkou to však vždy není (viz i Usnesení Ústavního soudu I. ÚS 2412/07). I v tomto bodě se psychologická odborná veřejnost neshoduje a někteří psychologové trvají na tom, že musí mezi rodiči existovat dohoda o všech podstatných záležitostech týkajících se nezletilého dítěte, že musí existovat naprostá schopnost komunikace a rozhodnutí o střídavé výchově by mělo vycházet ze shodně vůle obou rodičů a neměli by zapojovat nezletilé dítě do svých vzájemných problémů.

Při rozhodování o výchovném prostředí nezletilého dítěte je nutné vycházet nejen z příslušných ustanoveních Zákona o rodině, ale také z Úmluvy o právech dítěte, Listiny základních práv a svobod. V článku 3 odst. 1 této Úmluvy je uvedeno, že zájem dítěte musí být hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí a v článku 18 odst. 1, že státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tornu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte.

V Listině základních práv a svobod v čl. 32 odst. 1 a odst. 4 je uvedeno, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou a výchova dětí je právem rodičů, děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči.

Problematikou střídavé výchovy se také zabýval Ústavní soud, zejména ve výše uvedeném usnesení I. ÚS 24121/07 a dále zejména v nálezu I. ÚS 48/04. V tomto nálezu je uvedeno, že svěření nezletilého dítěte do střídavé výchovy rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti. Toto předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůle všech zúčastněných. Dále soud uvádí, že rozhodnutí rodičů by mělo vycházet z jejich shodné vůle a dohody a dále viz v druhém odstavci této strany. Podle názoru Ústavního soudu není v tomto případě podstatná otázka, proč rodiče nejsou schopni spolu spolupracovat a komunikovat, nýbrž to, že jim v daném případě chybí ochota a vyspělost v zájmu nezletilého dítěte spolu kooperovat.

O tento nález se ve svých vyjádřeních opírá matka, která poukazuje i na odůvodněni rozhodnutí Krajského soudu v Praze v době prvního řízení o úpravě výchovy a výživy k nezletilému, o úpravě styku. Krajský soud též odkázal na shora citovaný nález a uvedl, že není podstatná otázka, proč rodiče nejsou ochotni spolu spolupracovat.

Okresní soud v Nymburce pak ale považuje za nutné poukázat ještě na zcela odlišné stanovisko k tomuto Nálezu zpracované soudkyní Ústavního soudu JUDr. Ivanou Janů. JUDr. Janů uvádí, že Úmluva o právech dítěte vychází z obecného postulátu a sleduje vytvoření co nejširší možnosti utváření a upevňování vzájemných vztahů mezi dítětem a oběma jeho rodiči. S tím souvisí nově, po novele, zakotvená povinnost soudu přihlédnout i k tomu jakou mají rodiče schopnost dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem. Zájmem dítěte je nepochybně, aby bylo v péči toho z rodičů, který uznává roli a důležitost rodiče druhého v životě dítěte a je přesvědčen, že i ten druhý je dobrým rodičem. V uvedené posuzované věci se nalézací soud i odvolací soud (tím dle názoru JUDr. Janů došlo k zásahu ústavně nepřípustným způsobem do rodičovských práv otce, došlo k pochybení soudů obou stupňů) nezabýval tím, proč matka nezletilého dítěte není ochotna s otcem spolupracovat na střídavé výchově, ačkoliv on tuto ochotu deklaroval před soudem nalézacím i odvolacím. Svůj názor v daném případě opírala i o závěry znaleckého posudku, který byl zpracován a ve kterém psycholog uvedl, že oba rodiče mají hlubokou citovou vazbu k nezletilému dítěti a dítě k nim, výchovné přístupy rodičů jsou hodnoceny stejně, jako i schopnost obou rodičů zajistit péči o nezletilou.

V případě nezletilého Š. soud komplexně posuzoval všechna kritéria pro stanovení střídavé výchovy a porovnával s provedenými důkazy. Soud je naprosto přesvědčen, že v zájmu nezletilého je nařízení střídavé výchovy. Změna poměrů ve smyslu § 28 ZOR je odůvodněna podrobně v rozsudku výše. Pokud by ale nebyla. nařízena střídavá výchova, závěry celého dokazování by totiž musely nutně vést ke zrněně výchovného prostředí tak, že by byl nezletilý Štěpán svěřen do výchovy otce s úpravou styků matce. Soud si je však vědom, že matka má k nezletilému velmi úzké citové vazby, její výchova je také pro nezletilého nepostradatelná, do současnosti byl nezletilý převážně celou dobu svého života s matkou a z jeho strany byla matka nepostradatelnou osobou pro jeho spokojený vývoj. Soud dospěl k závěru, že nadále mezi rodiči nedochází ke komunikaci, ale jsou schopni a ochotni každý nezletilého vychovávat, její vztah k nezletilému je velmi vřelý a jejich výchovné metody, pokud by žili spolu jako partneři, by se v podstatě doplňovaly. Přestože se matka neustále snaží soud vysvětlit, že vztah nezletilého k ní je podstatně vřelejší než k otci, toto její tvrzení se neprokázalo a soud v tom směn odkazuje na své odůvodnění shora. Ve výchově rodiče nebyly shledány žádné negativní jevy, pro které by některý z nich byl z péče o nezletilého vyloučen. I osobnostní struktura rodičů, jejich povahové vlastnosti nevylučují péči o nezletilého. Navíc je nutno konstatovat, že došlo v posunu v čase, ale i chování rodičů prošlo změnami. Na druhé straně opět musí soud podotknout, že se v průběhu celého řízení ukázalo, že matka stále nesouhlasí se střídavou výchovou, stále poukazuje na negativní vlastnosti otce, na zranění nezletilého. S otcem nadále nehovoří a přestože měl již otec několikrát zájem o komunikaci (jeho postoje také prošly změnou), nabízel matce již před dlouhou dobu možnost mediace, matka s tímto řešením souhlasila‚ ale opětovně k výslednému jednání nedošlo. Matka tvrdila, že se musí vyrovnávat s psychickými následky po chování otce (soud připomíná, že od té doby uplynula velmi dlouhá doba, navíc při znaleckém zkoumání nebyly zjištěny nějaké psychické problémy, matka jedná vždy naprosto cílevědomě‚ jistě). Matka vždy velmi obratně reaguje na procesní situaci (opět odůvodnění shora). Oba rodiče sice docházejí na terapii, ale opět na straně matky je doposud menší ochota spolupráce s otcem. Takže na jedné straně matka stále prokazuje, že je lepší vychovatelkou než otec s poukazem mimo jiné na jeho negativní vlastnosti, na druhé straně je ale však schopna dodržovat soudní rozhodnutí úpravě styku předběžnými opatřeními, naposledy se matka ani proti usnesení o předběžném opatření neodvolala, přestože dříve s tím samým rozsahem nesouhlasila a nyní nadále poukazuje na negativní vlastnosti otce. Střídavá výchova tedy není rozhodně ústupkem rivalitě rodičů, neboť je to matka, která projevuje podstatně méně pochopení ve vztahu k otci. Soud se nemůže ztotožnit s názorem Krajského soudu, který vyslovil ve svém rozhodnutí v prosinci 2007, kdy uvedl, že není podstatné, který z rodičů není schopen komunikace. V průběhu další doby se ukázalo, že je nutné zkoumat tyto příčiny právě s ohledem na dlouhodobý zájem nezletilého dítěte. Pokud by se tyto příčiny nezkoumaly, vždy při nesouhlasu jednoho z rodičů by střídavá výchova nemohla fungovat. Navíc dlouhodobými výzkumy bylo také prokázáno, že právě mezi rodiči, kteří ne zcela dobře komunikují, je střídavá výchova podnětem a motivací k tomu, aby se snažili spolu co nejvíce kooperovat, střídavá výchova nutí rodiče, který nebyl této formě nakloněn a na jehož straně chybí ochota k tomu, aby své chování změnil. Jinak se může stát, že skutečně dojde ke změně výchovy do výchovné prostředí druhého rodiče. V daném případě se také dlouhodobě prokázalo, že rodiče si předávají písemné zprávy o zdravotním stavu nezletilého, lécích a tomto směru mezi nimi nebyly problémy. Nezletilý zatím ještě nenavštěvuje předškolní zařízení, takže není problém nadále tuto praxi měnit. I v případě, že by do mateřské školy nastoupil, opět není problém, aby si rodiče zprávy předávali. Soud také poukazuje na to, že u dítěte navštěvujícího předškolní zařízení se ještě také neřeší takové záležitosti, jako kdyby byl žákem základní školy. Opět každý z rodičů je schopen informovat druhého opět o nějakých mimořádných záležitostech. Soud zvolil intervaly střídání po jednom týdnu, která se jeví jako nejvhodnější pro zachování stejných vazeb na každého z rodiče. Zatím ještě rodičům ponechal povinnost předkládat si zprávy (viz výše).

Pozn. editora: Soudem citovaný tehdy menšinový (disentní) názor soudkyně Ústavního soudu JUDr. Ivany Janů se plynutím času stal názorem většinovým, alespoň v NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU SP. ZN. III. ÚS 1206/2009.

Převzato z webu SPRAVEDLNOST DĚTEM