JáRodič.cz

–

Možná vaše dítě dosáhlo věku, kdy začínáte přemýšlet o tom, že byste ho nechali doma samotné delší dobu. Na toto téma se často vedou diskuze a názory se samozřejmě různí. Kdy je tedy ta správná chvíle nechat dítě doma samotné? A jak zajistit, aby vše zvládlo v pohodě? Jak ho připravit, aby se nebálo? Tak nejen na tyto otázky vám odpovíme v našem dnešním příspěvku. Příjemné čtení.

Situace

Současná společnost se v oblasti výchovy a péče o děti chová naprosto odlišně od té, ve které vyrůstala generace dnešních rodičů. Zatímco dříve bylo naprosto normální, že děti chodily samy ze školy, trávily čas samy doma a chodily samy i ven, dnes je situace odlišná. Děti (aspoň do určitého věku) nebývají doma samotné, do školy i na kroužky je vodí rodiče, prarodiče či chůvy. Je to dobře, anebo špatně? Je třeba si uvědomit, že každá mince má dvě strany. Bezpečnost dítěte je samozřejmě na prvním místě, nicméně podstatné je i to, aby se děti naučily být samostatné a zodpovědné.

Kdy začít

A kdy tedy začít? Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Jedná se o velmi individuální záležitost a vždy záleží na více faktorech: vyspělost dítěte, ochota dítěte zůstat samo, situace (možnosti) v rodině (je/není hlídání, je/není v rodině starší sourozenec, rodiče ne/pracují atd.), délka doby, po kterou dítě zůstane samo, místo bydliště/způsob bydlení (byt x dům, opuštěné místo x v zástavbě/se sousedy, vesnice x město) a podobně.

Určitě se vyplatí začít postupně. V předškolním věku může dítě zůstat doma samo jen chvilku, například když jde rodič pro poštu či s odpadky; pak je možné zkusit krátký nákup/návštěvu úřadu/cvičení (délka cca 30 – 60 minut) a teprve později je ta správná chvíle nechat dítě doma samotné i více hodin (obecně se to nedoporučuje před 10. rokem věku). Rozhodně není třeba nic uspěchat. Dítě potřebuje čas, aby si zvyklo, že je doma samo a že se musí nějak zabavit. Musí získat pocit bezpečí (do bytu nikdo „nevleze“, dokonce ani strašidlo. Možná vám to připadá legrační, školní děti přeci ví, že žádná strašidla nejsou, nicméně samota a k tomu třeba tma či divné zvuky dovedou udělat své).

Dítě zároveň musí vědět, co smí a co nesmí. Určitě se vyplatí s ním probrat následující oblasti:

• Zvonění/klepání u dveří, popřípadě zvonění telefonu/zvonku u venkovních dveří
• Zvonění telefonu (pevné linky, mobilu)
• Používání některých předmětů/přístrojů, zapalování ohně (svíčky) atd.
• Sledování televize, hraní na PC

Činnosti, které bude dítě dělat

• Jídlo – jeho příprava, konzumace
• Večer: sprchování, ukládání se k spánku

Tip: dítě by se mělo naučit telefonovat a vědět, na která čísla se může v případě potřeby obrátit (telefonních čísel by mělo být více, pro případ, že je dané číslo obsazené, anebo maminka/tatínek telefon nebere).

Tip: když se vrátíte domů, všímejte si, jak se dítě chová (je v pohodě anebo už je šťastné, že jste konečně dorazili? Je uplakané? atd.). Mnohé zjistíte i z rozhovoru s ním.

Rodičovská zodpovědnost

Rodičovská zodpovědnost je od 1. ledna 2014 upravena v Občanském zákoníku (dříve byla upravena v Zákoně o rodině).

Paragraf 858 stanovuje, že: „Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“

Pro případ, že rodič nevykonává svou rodičovskou odpovědnost zodpovědně, pak platí paragraf 870: „Nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení.“

Za zmínku stojí i paragraf 875:

(1) Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče v souladu se zájmy dítěte.

(2) Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu.

A taktéž paragraf 880, odstavec (1): „ Rodičovskou odpovědnost týkající se osoby dítěte vykonávají rodiče způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje dítěte.“

A paragraf 884:

(1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte. Rodiče mají být všestranně příkladem svým dětem, zejména pokud se jedná o způsob života a chování v rodině.

(2) Výchovné prostředky lze použít pouze v podobě a míře, která je přiměřená okolnostem, neohrožuje zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýká se lidské důstojnosti dítěte.

Závěr

Jak staré jsou vaše děti? Zůstávají doma někdy samy, popřípadě od jakého věku? Podle čeho jste rozhodovali, zda je vaše dítě připravené na to, aby zvládlo být doma samo? Připravovali jste jej na tuto situaci? Kdy je podle vašeho názoru ta správná chvíle na „osamostatnění“? Myslíte si, že je dnešní společnost vůči dětem příliš ochranářská, anebo je to takto v pořádku? Podělte se s ostatními o své zkušenosti, rady a tipy.

Převzato z webu JáRodič.cz