Tradiční rodina z.s.
–
Vážení čtenáři,
díky enormnímu zájmu veřejnosti vám předkládáme důkazy o tom, jaké nebezpečí pro společnost ratifikace Istanbulské úmluvy představuje. Důkazy, které jsou naprosto neprůstřelné, zásadní a musí být konečně předloženy k veřejné diskusi jak laické, tak odborné veřejnosti. V samotném textu Istanbulské úmluvy nebezpečné pasáže nenajdeme. Najdeme je v její velice rozsáhlé Důvodové zprávě Rady Evropy. Pro celkové pochopení textu Istanbulské úmluvy je nutné znát i předchozí platné dokumenty.
I když jsme žádali jak neziskový sektor, který za ratifikaci Istanbulské úmluvy lobuje, tak vládu, poslance, senátory a politické strany o překlad a zveřejnění celého textu Istanbulské úmluvy, nebylo nám vyhověno. Nepomohly ani desetitisíce žádostí veřejnosti směřované zejména na vládu a zástupce politických stran.
Důvodová zpráva k Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – Edice smluv č. 210 – nebyla do dnešního dne veřejnosti ani předložena, a už vůbec nebyla přeložena do českého jazyka. Nyní jsme Důvodovou zprávu Istanbulské úmluvy nechali sami úředně, oficiálně přeložit (viz odkaz pod článkem – pozn. red.). Díky její obsáhlosti vás seznámíme pouze se závadným a nebezpečným obsahem. Je nutné zdůraznit, že ratifikací prochází nejen text Istanbulské úmluvy, ale i její Důvodová zpráva.
V kurzívou označených textech jsou vyznačeny články a odstavce Istanbulské úmluvy a Důvodové zprávy, ve kterých lze níže uvedené skutečnosti nalézt.
Převýchova společnosti v souladu s genderovou ideologií
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, dále jen „Istanbulská Úmluva“, případně Úmluva nebo IÚ, je široké veřejnosti předkládána jako prostředek sloužící k prevenci a potírání násilí na ženách a domácímu násilí, kdy zastánci této úmluvy argumentují nutností její ratifikace.
V Istanbulské úmluvě je mnohokrát zmiňováno, že násilí na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži, že se jedná o násilí založené na pohlaví a že je výrazným fenoménem pohlaví (IU Preambule, článek 2. odstavec 2, 3. písmena a), c) a d), a článek 18. odstavec 3., DZ odstavce 42, 43, 44, 48, 55, 56, 109, 132, 298, 299, 310, 311, 314, 316, 317, 321).
Potírání násilí na ženách a domácího násilí je v IÚ postaveno na genderové ideologii nebo také genderovém mainstreamingu, kde se v obou dokumentech tento termín vyskytuje 154krát. Istanbulská úmluva tedy primárně řeší implementaci genderové ideologie do národních zákonů a do Ústavy a ochrana žen před domácím násilím je pouze záminkou k dosažení tohoto záměru, proto je její ratifikace nepřijatelná.
Istanbulská úmluva pohlaví jednotlivce popisuje jako společenský konstrukt, nikoliv jako biologický fakt. (IU Článek 3. písmeno c.) Přesnou definici pohlaví potom najdeme v Důvodové zprávě, podle které existují také společensky postavené role, chování, činnosti a atributy, které daná společnost považuje za vhodné pro ženy a muže, kdy některé z nich reprodukují nežádoucí a škodlivé postupy. K překonání mužských a ženských genderových rolí rámcuje eradikaci předsudků, zvyků, tradic a jiných postupů, které jsou založeny na stereotypních rolích pohlaví jako obecné povinnosti předcházet násilí (DZ Odstavec 43 a odstavec 53).
Zjednodušeně řečeno, Istanbulská úmluva naprosto popírá, zakazuje a trestá pojímání ženy jako ženy a muže jako muže ve společnosti. Pokud někdo nesouhlasí s tím, že muž nemůže menstruovat ani kojit dítě, dopouští se stereotypního pojímání rolí žen a mužů. A pozor, týká se to i žen. Důvodová zpráva potom ukládá státu povinnost přijmout opatření, která jsou nezbytná k podpoře změn mentality a postojů společnosti formou násilné a nátlakové převýchovy (IU Článek 12. odstavec 1, DZ odstavec 85).
Heterosexuální muži jsou Istanbulskou úmluvou automaticky kriminalizováni a diskriminováni
Ratifikací Istanbulské úmluvy se s okamžitou platností stávají všichni heterosexuální muži pachateli genderově podmíněného násilí na ženách, na které se nevztahuje žádná ochrana. Povinně zavedená zvláštní opatření k zabránění genderově podmíněného násilí a k ochraně žen před ním nejenže nebudou podle této Úmluvy pokládána za diskriminaci, ale podle Důvodové zprávy lze považovat za objektivní a rozumné zdůvodnění použít zdroje a přijmout zvláštní opatření ve prospěch jen ženy jako oběti (IU Článek 4. odstavec 4, DZ odstavec 55).
Istanbulská úmluva a její Důvodová zpráva připouštějí odsouzení bez důkazu jen na základě oznámení nebo jen obavy z nežádoucího chování, čímž jednoznačně diskriminují muže, v případě procesů s dětmi ale diskriminují i ženy – matky (IU Článek 54, DZ odstavec 278). Údajnému pachateli upírá Istanbulská úmluva právo na obhajobu.
Stát po ratifikaci Istanbulské úmluvy bude povinen umožnit obětem vypovídat v souladu s pravidly svého vnitrostátního práva v soudní síni bez jejich osobní přítomnosti nebo alespoň bez přítomnosti údajného pachatele, a to zejména prostřednictvím využití vhodných komunikačních technologií, pokud jsou tyto k dispozici (IU Článek 56. písmena d. a i.). Důvodová zpráva potom jasně uvádí, že si oběť ještě před tím, než je obviněný skutečně uznán jako pachatel může rozhodnout o tom, jakým způsobem bude ve prospěch údajné oběti probíhat vyšetřování a soudní řízení (DZ Odstavec 287).
Dojde-li k situaci, kdy se žena nebo oběť (genderově podmíněného) násilí rozhodne spor řešit mediací nebo smírčím řízením, nebude jí to umožněno (IU Článek 48, odstavec 1, DZ odstavec 252). V případech, kdy se žena nebo oběť rozhodne trestní oznámení zcela stáhnout například v případech, kdy se v průběhu trestního řízení situace zklidní nebo dojde mezi partnery ke společné domluvě, nebude možné již trestní oznámení podle Istanbulské úmluvy stáhnout (IU Článek 55, odstavec 1). Zavedení tohoto článku úmluvy je nejen rizikové, ale hlavně velmi zneužitelné (DZ Odstavec 280).
Ratifikace Istanbulské úmluvy znemožní opatrovnickým soudům postupovat podle tzv. cochemské praxe, která funguje na základě vzájemné komunikace rodičů a jejich zkompetentnění k společné rodičovské zodpovědnosti. Tato praxe je už téměř 15 let velmi úspěšně používaná v Německu, kde díky ní už prakticky neznají vyeskalované války o děti a v ČR funguje už na zhruba 10 % soudů. Pokud se ale objeví podezření z násilí, nesmí se praxe postavená na setkání údajné oběti a údajného násilníka vůbec použít, natož nařídit. Úmluva tím tak jde proti těm trendům v opatrovnické oblasti, které se dají označit za dobrou a žádoucí praxi, protože křivých obvinění při rozvodech je dle prací doc. Čírtkové až 90 %.
Vysoké riziko zneužitelnosti Istanbulské úmluvy
Istanbulská úmluva klasifikuje jako trestný čin nejen jakýkoliv fyzický akt vykonaný na druhé osobě (IU Článek 35), ale i vtip, poklonu, dvojsmysl nebo dokonce pouhý dotek.
Doslovně tyto nové, zcela absurdní trestné činy jmenuje právě Důvodová zpráva (IU Článek 40, DZ odstavec 208).
Je naprosto absurdní, aby byla do národní legislativy zanesena opatření, která kriminalizují v podstatě malicherné vzorce a způsoby chování, jejichž význam lze různě interpretovat v závislosti na dalších okolnostech. Je naprosto nepřijatelné, aby byl mladík v pubertálním věku kriminalizován za to, že mrkne na dívku, která se mu líbí anebo partner za to, když v hádce uchopí a stiskne ženě ruku, pokud se na něj napřahuje s úmyslem ho uhodit nebo ve vzteku hodit předmětem, který má zrovna po ruce.
Provádění článků Istanbulské úmluvy povede jednoznačně k jejich zneužívání, které ve spojitosti s dalším článkem (IU Článek 55) neúměrně zatíží již dnes tak zatížené soudnictví, vyšetřovací orgány a orgány činné v trestním řízení.
Prolomení profesní mlčenlivosti
Dalším z naprosto nepřijatelných opatření je prolomení mlčenlivosti některých profesních skupin, a to například lékařů a psychiatrů. Stát musí přijmout taková opatření, aby těmto skupinám profesionálů nebránily v možnosti za vhodných podmínek podat oznámení příslušným organizacím nebo úřadům, pokud mají oprávněný důvod se domnívat, že byl spáchán závažný násilný čin spadající do působnosti této Úmluvy (IU Článek 28, DZ Odstavec 146).
Je naprosto nepřípustné, aby byly informace týkající se zdravotního stavu předávány do rukou pracovníků neziskových organizací, a to i bez souhlasu pacientky nebo pacienta. O poskytnutí takovýchto údajů třetím stranám může rozhodnout pouze soud, který v takovýchto případech funguje jako pojistka proti zneužití.
Istanbulská úmluva zavádí mezigenerační konflikty
Rodina je nositelem a zdrojem pravé vazebnosti společnosti, což Istanbulská úmluva nejen absolutně popírá, ale dokonce, co je horší, i potírá. Zavádí mezigenerační konflikty, z nichž právo podle Istanbulské úmluvy má pouze ten, kdo se neidentifikuje jako muž nebo žena (DZ Odstavec 53).
Neakceptovatelný je ve vztahu k právu rodičů na výchovu svých dětí článek Důvodové zprávy (DZ Odstavec 53), který hovoří o pohlaví jako společenském konstruktu – podle genderové ideologie může být ženou i muž a muž i ženou podle toho, kým se cítí být.
Takové osoby nesmějí být diskriminovány a nesmí na nich být pácháno násilí. Istanbulská úmluva považuje za genderově podmíněné násilí i psychické násilí, přičemž význam vážné poruchy sama úmluva nedefinuje (IU Článek 33, DZ odstavec 180).
Istanbulská úmluva přiřazuje domácí násilí dospělým osobám v rámci rodiny (IU Článek 3, odstavec b), Důvodová zpráva ale jasně hovoří i o dětech a násilí mezi generacemi, které se obvykle vyskytuje mezi rodiči a dětmi (DZ Odstavec 41).
Přijde-li tedy nezletilé dítě za svým rodičem s požadavkem o změnu pohlaví z důvodu, kdy se neztotožňuje s pohlavím biologickým (DZ Odstavec 53), nebude mít rodič (nebo rodiče) možnost do takového rozhodnutí jakkoliv zasahovat, protože by se podle Istanbulské úmluvy a Důvodové zprávy dopustili diskriminace a trestného činu genderově podmíněného násilí (IU Článek 33, DZ odstavec 180). V konečném důsledku budou mít rodiče strach z možného právního postihu v případech, kdy budou chtít se svými dětmi řešit jejich pohlavní a genderovou identitu.
V tomto případě budou moci děti i udávat své rodiče za genderově podmíněné násilí, pokud rodiče vyjádří své negativní stanovisko ke změně jejich vlastní integrity, tedy ke změně pohlaví. Rodiče pozbydou tímto drastickým právním zásahem práva vychovávat své dítě podle tradičních hodnot.
Pomoc obětem genderově podmíněného násilí mají zajišťovat ženské organizace a například místními orgány se specializovanými a zkušenými pracovníky s důkladnou znalostí násilí na základě pohlaví a telefonní linky pomoci směrující oběti na správný typ služby a specifické služby pro děti jako oběti nebo svědky (IU Článek 20, odstavec 1, DZ Odstavec 132).
Podle Istanbulské úmluvy potom rodičům-pachatelům genderově podmíněného násilí bude uložen trest včetně trestu odnětí svobody nebo na nich bude uplatněno sledování nebo dohled, a nakonec budou zbavení rodičovských práv, nelze-li jiným způsobem zajistit nejlepší zájem dítěte, který může zahrnovat i bezpečnost oběti (IU Článek 45, odstavec 2).
Indoktrinace dětí genderovou ideologií
Istanbulská úmluva ukládá povinnost zavést genderový mainstreaming do škol a vzdělávacích zařízení prostřednictvím výukového materiálu o otázkách jako je rovnost mezi ženami a muži, genderové role bez stereotypů, genderově podmíněné násilí na ženách a právo na osobní integritu, který by byl přizpůsoben měnící se úrovni vnímání žáků a zahrnut do formálních školních osnov na všech úrovních vzdělávacího systému (IU Článek 14, odstavec 1).
Genderovým mainstreamingem bude podle Istanbulské úmluvy zasaženo i neformální vzdělávání, a to propagací této ideologie v dalších vzdělávacích zařízeních, jakými jsou komunitní nebo náboženské vzdělávací zařízení, aktivity, projekty a instituce založené na sociální pedagogice, skauti nebo dívčí skauti, letní tábory, aktivity po škole atd. (IU Článek 14, odstavec 2, DZ Odstavec 96).
Provádění Istanbulské úmluvy finančně zatíží stát
Provádění Istanbulské úmluvy sebou nese neúměrně vysoké finanční náklady. Stát je povinen poskytnout přiměřené finanční a lidské zdroje pro účely zajištění náležitého provádění uceleného přístupu, opatření a programů pro předcházení a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této Úmluvy, včetně těch, které vykonají nevládní organizace a občanská společnost (IU Článek 8, DZ Odstavec 66). Z Istanbulské úmluvy jednoznačné vyvstává povinnost financovat neziskové organizace propagující genderový mainstreaming, protože právě propagace genderové ideologie je jednou z povinností obsažených v Důvodové zprávě (IU Článek 13, DZ Odstavec 91). To sebou samozřejmě nese nemalé finanční náklady.
Stát bude povinen určit či zřídit jeden nebo více úředních orgánů zodpovědných za koordinaci, provádění, kontrolu a hodnocení postupů a opatření k předcházení a potírání všech forem násilí spadajících do působnosti této Úmluvy (IU Článek 13, odstavec 1). V praxi to bude znamenat více úředníků, a tedy i více vynaložených nákladů.
Stát bude nadále povinen finančně odškodňovat oběti osobám, které utrpěly závažné ublížení na těle nebo újmu na zdraví v rozsahu, v němž odškodné není uhrazeno z jiných zdrojů, například od pachatele, z pojištění nebo ze státních finančních zdrojů určených na zdravotní a sociální potřeby (IU Článek 30, odstavec 2). Odškodnit bude muset stát i ty osoby, kterým vznikly závažné psychické škody způsobené násilím z psychologického hlediska, přičemž ale Úmluva význam vážné poruchy nedefinuje (DZ Odstavec 180).
Dotčené odstavce Istanbulské úmluvy jsou nejen zneužitelné například ve prospěch osob podávajících křivá obvinění, ale jsou diskriminační vůči obětem jiných závažných trestních činností, při kterých dojdou k závažnému ublížení na těle nebo újmě na zdraví, jako jsou například loupežná přepadení, kde tyto oběti na žádné odškodnění od státu nárok nemají. Je zřejmé, že vyplácení odškodného obětem genderově podmíněného násilí sebou ponese vysoké finanční výdaje.
Žádosti o azyl z důvodů genderu
Istanbulská úmluva ukládá povinnost rozšířit skupiny uprchlíků uznaných Ženevskými konvencemi o ženy, které ve svých zemích původu podléhají
diskriminaci na základě jejich nízkého společenského postavení. (IU Článek 60 odstavec 1, DZ Odstavec 311). Po snahách mezinárodních organizací zahrnout do těchto skupin i takzvané ekonomické, klimatické a humanitární migranty přichází Istanbulská úmluva se skupinou „genderoví uprchlíci“.
„Genderové uprchlíky“ podle Úmluvy ale nebude možno vrátit zpět do jejich země původu (IU Článek 61 odstavec 1, DZ Odstavec 313). Dotyčné články jsou problematické v počtu zemí, ve kterých mají ženy společensky nižší postavení než muži. Jedná se zejména o země třetího světa, kde je nerovnocenné postavení žen a mužů podporováno, nebo dokonce uzákoněno, což je primárním důvodem páchání násilí na ženách v těchto zemích, nikoliv jak ideologicky tvrdí Istanbulská úmluva proto, že žena je ženou. Tím, že takovým ženám uznáme status uprchlíka, podpoříme a upevníme ty politické, náboženské a ideologické režimy, které podřadné postavení žen uplatňují.
V případě, kdy na tyto země bude vyvíjen nátlak ke změnám týkajících se postavení žen, jednoduše tyto ženy pošlou do Evropy a řeknou „když se Vám naše pravidla nelíbí, vezměte si je“, čímž pro ně bude problém vyřešen. Namísto populistického uznání „genderových uprchlíků“ by měla mezinárodní společenství vyvíjet nátlak a sankcionovat ty země, které porušují dodržování mezinárodního práva v oblasti lidských práv.
Kromě ekonomických dopadů je zde ještě další významný faktor, a to slučování rodin. S ženami, které ve svých zemích původu podléhají diskriminaci na základě jejich nízkého společenského postavení ve společnosti budou přijímáni i jejich rodinní příslušníci včetně dospívajících nebo dospělých mužů. Dotčené články Úmluvy jsou vysoce zneužitelné, a to především organizovanými skupinami pašeráků lidí a některými převážně mezinárodními neziskovými organizacemi.
Pokud někdo namítá, že takto Úmluva určitě nebude vykládána, může se podívat na výklady Úmluvy od Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví FEMN v Evropském parlamentu. Ten vydal stanovisko k tzv. humanitárním vízům, kdy na jejich základě měla Komise připravit nařízení pro všechny členské státy EU (Zpráva – A8-0328/2018 – Evropský parlament).
Kontrolní orgán Grevio
Provádění Istanbulské úmluvy bude kontrolovat nadnárodní skupina GREVIO (IU Článek 66. odstavec 1). Kontrole bude podléhat plnění všech článků Istanbulské úmluvy, včetně implementace genderové ideologie do národní legislativy a její plnění. Voleny jsou osoby s odbornými zkušenostmi v oblastech upravených touto Úmluvou (IU Článek 66. odstavec 4. písmeno a.). Tyto předpoklady splňují nejlépe zástupci genderových a feministických neziskových organizací, což potvrzuje Důvodová zpráva (DZ Odstavec 341).
GREVIO bude ve své podstatě vykonávat dohled nad plněním Istanbulské úmluvy jako politický subjekt, nadřazený národnímu parlamentu (DZ Odstavec 356). Členové GREVIO budou požívat výhod imunity, jaké jsou přiznávány představitelům cizích vlád při dočasném plnění úředních povinností. Imunita jim bude přiznávána i tehdy, kdy dotčené osoby již takové funkce nevykonávají (IU Příloha Přílohy článku 66. odstavců 1-6).
Skupiny chráněné Istanbulskou úmluvou – kde jsou heterosexuální muži?
Důvodová zpráva (DZ článek 87) jmenuje takzvané ohrožené skupiny zranitelných osob, jejichž potřeby se mají zohledňovat. Patří mezi ně: těhotné ženy a ženy s malými dětmi, osoby se zdravotním postižením, včetně osob s mentálním nebo kognitivním postižením, osoby žijící ve venkovských nebo odlehlých oblastech, osoby zneužívající návykové látky, prostitutky, osoby pocházející z národnostních nebo etnických menšin, migranti – včetně migrantů bez dokladů a uprchlíků, homosexuální muži, lesbické ženy, osoby bisexuální a transsexuální, jakož i osoby HIV pozitivní, osoby bez domova, děti a starší osoby. V jakém směru a jakými prostředky se mají potřeby těchto osob zohledňovat, je popsáno výše. Že Istanbulská úmluva nezmiňuje například otce s dětmi, není vzhledem k diskriminačním odstavcům překvapivé, protože takzvaná ochrana se vymezuje v rámci Istanbulské úmluvy pouze na homosexuály.
Závěr
Vyjádření legislativního odboru vlády v roce 2018 bylo ve smyslu, že všechny hlavní zákony už dávno máme (byly jen tři úplně drobné poznámky, které se již v mezičase vyřešily) a ratifikace z pohledu legislativy proto není nutná. Chybí nám jen různá měkká opatření a zapracovat na prevenci – tedy na genderových programech pro děti apod. Vzhledem k tomu, že to bude právě Odbor pro rovnost na Úřadu vlády, který v ČR bude dbát na implementaci tak, aby vše bylo připraveno na kontroly od členů GREVIO, je také nutné mít se na pozoru před dalším silným aktivismem.
V ČR neexistuje nezávislá studie, která by objektivně vyhodnotila, jaké dopady bude mít plná ratifikace IÚ na české opatrovnické soudy, kde se dlouhodobě mluví o vážné diskriminaci otců a křivých obviněních, nebo také na azylovou politiku státu. Všechny údaje tak jen dodává Odbor pro rovnost na Úřadu vlády. Členy vládní Rady pro rovnost jsou pak mj. známí zástupci České ženské lobby.
Úřední překlad Istanbulské úmluvy a její Důvodové zprávy ke stažení
7. 6. 2023 at 14:53
Napadá mne, že asi každý z muklů se tak začne cítit ženou, aby se dostal z mužského do ženského vězení. Vlastně už před soudem bude každý tvrdit, že se cítí být diskriminovanou ženou, protože je to pro něj výhodnější. A vůbec, všichni se rovnou prohlásíme ženami! Nebudou žádní muži a tedy ani genderově podmíněná diskriminace a násilí. Žádní muži, jen samé ženy s pipinami nebo s pindíky. A problém je vyřešen. :-))
8. 6. 2023 at 5:44
Kdysi dávno jsem slušnou část z toho četl, je to pěkná slátanina. Celé to vychází z chybných premis a v podstatě je snaha bránit to, co je hájeno už dnešními prostředky. Navíc jsou nad rámec vymýšleny dohledové orgány s neúměrnou imunitou, které mají kontrolovat implementaci a prosazování. Standardní vyzobávání rozinek ze společného dortu feministkami a těmi, kdo tohle tiše tolerují.
24. 1. 2024 at 1:08
Jen mě tak napadlo ohledně paskvilu Istanbulská úmluva , který se na nás chystají zítra uvalit Ratifikací:
Chystají se vás ukecat, zkrysením…
Bude na vás dohlížet banda globalistických hysterek a pervertů jménem GREVIO (čti grejvjo) – to je foneticky: grave you, zhrobují vás, vaši civilizaci…
Je to víc než symbolické, je to horší…
Zkazit děti, rozvrátit rodiny, popřít ústavy a spravedlnost…
Viz Ústava v Preambuli:
… odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů …
Viz Čl. 96.1: “(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.”
Jak nás může prostá většina poslanců zbavit základních ústavních práv nějakým mezinárodním zotročením?! Na základě nad-národního globalistického vydírání…
Je to v zásadním rozporu s Ústavou a bude se třeba bránit u Ústavního Soudu… Včas, to je dřív než pozdě…
πα½