Pavel Schweidler
Nedělního rána využívám k odpočinku… Píšu článek, vařím, stavím bazén, přítelkyně zase umyla okna, jsem za to rád… zkrátka nedělní pohodička. V podvečer vyrážím na kole se projet do Vyškova a okolí, dávám si tak 35 km polními cestami i cyklostezkami. Ve Vyškově v parku si dávám posilňováka 12°, dorážím před setměním domů a musím si říct, že to byl super den… Člověk si rád odpočine.
V pondělí ráno nabírám mámu a sestřenici s sebou do práce, sháněla brigádu, tak jsem jí napsal dohodu o práci a může se realizovat u mě práci. Zapínám klimatizaci, ať se v balírně neupečeme, práce nám jde od ruky i ostatním zaměstnancům. Odpoledne jedu do druhé práce, dodělat kolem obkladů zednické práce. A k dalšímu klientovi uřezat zábradlí na terase a domluvit si u něj malování a lakování garážových vrat…
Úterý, středa, čtvrtek… práce, práce, práce… pořád dokola, potřeba co nejvíce zabrat, ať mám volno, když mám kluky. Po večerech pracuji na své zahradě. Je sucho, tak zalévám o sto šest… Každý podvečer se zastaví soused pokecat, dáme pivko, pokecáme. Rád bych, aby mi opravil internetové stránky na jednu z firem, co mám. Tak je o čem kecat a představit nějakou vizi, jak bych to chtěl nastavit a udělat. I ten internetový obchod se tam špatně zobrazuje, tož bude mít práce dost… Navečer volám s kluky, jak se mají, co prožili, a říkám jim, co nás čeká v dalším týdnu.
Konečně pátek. S Janou se domlouvám, že můžu přijet později, že mají návštěvu a kluci si pohrají s jejich dětmi. Tak mi to v pátek nedělá problém, můžu si v klidu pobýt v práci, dotáhnout vše do konce, a připravit stroje zaměstnancům a brigádníkům na příští týden. Přijíždím za nimi tak, jak jsme se dohodli, o půl páté. Sotva zazvoním, už je slyším i přes okna halekat: „Táta, táta, táta…“ Skáčou mi do náruče… asi jsem jim už chyběl. Do kufru nakládám školní brašnu (příští týden Erda odevzdává knihy, tak je toho více) a frčíme domů.
Kluci musí za každou cenu hned vyzkoušet napuštěný bazén. Je jako kafe, pořád pere sluníčko, tak je prohřátý až na dno. Kamarád mi volá, že už k nám jde jeho synek, jestli může s klukama být. Že pořád mele dokola, kdy už přijedou za strejdou kluci! Tak se dočkal… Soused si přivezl na víkend taky svého syna, tak je ve 4metrovém bazénu za chvíli plno. Se sousedem se domlouvám, jestli chtějí, tak ať se staví, že budeme opékat na dvorku u krbu. Mám nachystané špízy, turkyň a špekáčky. Maso se povedlo, všichni si pomlaskáváme, sledujeme u toho pohádku Rango. Doporučuji všem. Je už skoro půl deváté a kámoš nikde. No nic, kluky nechávám ještě poplácat v bazénu – nemusí se koupat, jsou vyčvachtaní až až. Všem ustýlám v ložnici a kámošovi píši, že Lukas spí u nás, ať tedy nespěchá, že ho ráno beru na fotbalový turnaj, stejně tam kluci jedou taky. Ať vezme kopačky a sejdeme se před hřištěm…
Sobotní ráno, Erda mě budí, že už je šest ráno, ať nezaspíme turnaj… Kluci lezou z postele a rovnou do koupelny čistit zuby. Lukas si je přejíždí prstem – polní podmínky, nedá se nic dělat. Rychlá snídaně, obléct do sportovního, nachystat kopačky a trika, nějaké love, ať neumřeme hlady, a vyrážíme ke hřišti. Tady se všichni domlouváme, přesedáme do aut, co to dá, protože jedeme až do Hustopečů, což je asi tak 75 km od nás. Jede nás sedm v autě, cestou hádáme „myslím na věc“ a hecujeme se na zápasy. Dorážíme tam a koukáme, jsou tu i Rakušáci i Slováci, 17 týmů. Kluci nastupují k prvnímu zápasu – radost pohledět. Erda dává na úvod 4 góly a Maxík jeden, vyhráváme 12:0, paráda. Kluci jsou v dost dobré náladě. Další prohráváme, jeden remizujme a poslední ve skupině opět vyhráváme. Paráda, končíme druzí ve skupině, hrajeme o třetí až čtvrté místo. Kluci jsou natěšení, posledně to oplakali, že nemají medaile… Prohráváme smolně 3:2. Někteří pláčou, jiní jsou smutní… Byl to dobrý zápas, podali výborný výkon… nevadí, příště se to povede. Po příjezdu domů na to už kluci nemyslí, skáčeme do bazénu a relaxujeme po tom sportovním výkonu.
Večer odjíždíme do Boskovic na narozeniny, ale o tom až příště…
Okomentovat