Pavel Schweidler
Nedělní den sice začal prohrou ve fotbale, ale nám to náladu nepokazilo. Při nedělním obědě kluci vypráví, jak se měli na cyklovýletě v jižních Čechách, o najetých kilometrech, Maxíkově bouračce, keškách, které lovili s dospělými… Nedělní den prožíváme společnými hrami a aktivitami, jak venku, tak i doma. Dopisujeme úlohy i zameškaná školní cvičení.
Pondělního rána se probouzíme do krásného počasí, chystám svačiny a snídaně dle gusta každého. Kluky odvážím do školy a školky. Maxík se těší na kamarády ve školce. Chystají ke Dni matek nějaké představení pro rodiče. Já dnes pracuji z domu, daří se mi prodat několik palet zboží dvou klientům, takže úspěšný den. Obchod už není co býval, tlak na cenu, rychlost dodávky, konkurence veliká, všichni se snaží urvat co se dá… Sotva jsme dojeli domů a udělali domácí úkoly, už u dveří zvoní kluků kamarádi a jdou na školní hřiště hrát fotbálek. Já si mám alespoň čas nachystat v klidu večeři. Všichni doráží hladoví, zvu je ke stolu a společně i s kamarády večeříme kuře s těstovinami.
Úterní odpoledne Maxíka vezu ke kamarádce Bee. Domluvili se ve školce, že si spolu budou hrát Na vlásku. Maxa si bere s sebou plyšového chameleona. Erdova klasika: fotbálek, Xbox… V podvečer si chystáme na grilu kukuřici, špekáčky a steaky, díváme se u toho na Scooby Doo… zlatá telka u posezení. Tento týden jede hokej, fandíme Švýcarům.
Středeční klasika: odpolední fotbalový trénink. Dnes s velkým elánem si to kluci sami ženou v kopačkách polem na hřiště, já pracuji na zahradě, seču trávu a zalévám bylinkovou zahradu a stromky. Jako by toho neměli dost, po školních úkolech jdou na školní hrát fotbal…. jedu kolem ze sečení trávy u bytovek a směřuji je, ať za deset minut jdou domů. Chystám večeři, po 3/4 hodině nic, jsem nervózní a dost mě naštvali. Beru auto, jedu pro ně – nikde nikdo… Obvolávám rodiče kámošů – nic… potkávám je cestou domů. Dostávají kartáč a kamarádi zákaz návštěv na 14 dnů. Maxík si to bere dost k srdci a s brekotem se omlouvá, že nezná hodiny – zabrali se do hry a nebyl čas… Vysvětluji jim, že takto pozdě můžou chodit o prázdninách, ale ne když chodí do školy, a že se o ně bojím, aby je nikdo neunesl. Erda se v posteli před spaním v pokojíčku omlouvá, že už to neudělá. Večer dělám rozpočty a nabídky zakázek do pozdních hodin. Ani nevím jak, ale usínám na gauči a budím se o půl čtvrté ráno… slyším z pokojíku jen, že žízeň – beru pití Maxíkovi a ulehám k němu do postele. Hlavně nezaspat…
Besídka se blíží… ve čtvrtek vyzvedávám Erdu a babičku, která se na vystoupení těší. Jedeme do školky – zde jsou velké přípravy, musíme počkat před třídou. Děti se připravují, jsou celé nedočkavé, všichni se mávají rodičů a prarodičům. Paní učitelka opět nezklamala – úplně jiné představení, spousta nových písniček a básníček s kulturními vložkami. Maxík si to s úsměvem užívá a my taky… Maxík Erdu v autě učí novou písničku z besídky – asi to bude hit, musím si ji od paní učitelky nechat okopírovat, ať se ji naučím i já. Babička jede k nám na návštěvu, přidává se i Maxíkova kamarádka Bea. Je u nás poprvé doma, tak si dovedete představit, jak Maxík se snaží ukázat vše. Musí to úplně všechno stihnout – trampolína, Xbox, pokojíček, hračky a zahrada – a to se dokola opakuje. Jsou jak vítr, chtěl bych mít jejich vitalitu… Navečer si pro Beu přijíždí tatínek, dáváme kávu u krbu a probíráme práci.
V pátek se s Janou domlouvám, že kluky zavedu na trénink, ať se potom staví pro věci. Maxík se hlasitě loučí, že se uvidíme v sobotu na promítání VLKOVA. Promítáme sestřih dění z posledního ročníku v místní restauraci, jen pro vlkováky s manželkami a dětmi.
Sobotní den trávím prací v dílně, vyrábím vestavnou skříň kamarádovi. Musím ji do neděle namontovat. Odpoledne se jdu podívat na hřiště, kde kluci hrají zápas proti Bohdalicím. Dobře to tam sázeli, 9:6 vyhráli, Erda dal dva góly a Maxík v posledním útoku málem taky. Škoda, na jaře pořád čekáme na gól…
20. 5. 2013 at 9:11
Co takhle zveřejnit kroniku NEstřídavkáře. Copak by bylo v kronice napsáno ?
– stál jsem několik hodin před domem , zbytečně.
– podal jsem návrh na výkon rozhodnutí, zbytečně
– byl jsem u soudu, zbytečně.
– kvůli výpalnému na alicích chcípám hlady, zbytečně
– před roky jsem souložil, zbytečně
20. 5. 2013 at 18:47
Je fakt, že závidíme. Nepostřehl jsem ze začátku, jak se střídavkář ke střídavce dostal.
Idylku bychom mohli popisovat všichni. Když jsem 16 let vychovával své děti (syna), jezdili jsme na výlety, měli všechno, jako každá normální rodina.
Narodila se dlouho očekávaná dcera a vše bylo ideální.
Potom přišel rozvodový průmysl a nemáme nic. Děti zničené dětsví i budoucnost. Otec žijící pod hranicí bídy a matka veselá, tak leda při večírku svých také “šťastně rozvedených kamarádek”.
Když jdu na besídku dcerky, obviní mne pomalu ze závažného zločinu. Když mne sama dcerka pozvala do školy, na dílničky, málem na mne feministické učitelky zavolaly dráby v podobě ozbrojené jednotky MP, což se také stalo, když jsem si dovolil vyprovodit a zamávat dceřipři odjezdu na školní výlet.
20. 5. 2013 at 20:06
Pane JTR, oni na Vás OPRAVDU zavolali Městskou Policii? Nenechte se odradit!
20. 5. 2013 at 23:06
JTR: Ty učitelky by měly potrestat. Nechámu jak někdo tak hnusný a bezcitný může vychovávat děti.
21. 5. 2013 at 1:59
Kdo je potrestá ?
Jde o to. Matka je zaměstnankyní školy, tedy má vliv na pošpinění otce markantní.
Na druhou stranu musím napsat, že i ve škole jsou lidé soudní a rozumní a chovají se ke mně seriózně jako k rodiči a otci. Řekl bych, je to tak napůl.
Co se týče MP, také zjistila, že byla spíše zneužita, nemusela nic řešit. Při návratu a druhém výletu už asistenci asi odmítla. Samozřejmě jsem i slušným způsobem intervenoval u vedení MP, zda-li je normální takováto činnost.
Opět se musí rozpoznávat, že lidé jsou různí a i u MP pracují lidé rozumní. Nicméně označování otce/ů za lumpy a nebezpečné jedince je dnes móda v rozvodovo-opatrovnických sporech. Stigmatizace domácího násilníka zůstává a omluvy, odčinění příkoří, zadostiučinění se domáháte jen velmi těžko.
Momentálně vedu soudní spor o odškodnění za křivé obvinění z domácího násilí, které mne i ve škole poškodilo (ne u rozumných lidí a zaměstnaců, kteří nne léta znají), ale u fanatických, patrně rozvedených již zmíněných učitelek a pod.
U soudu, který vydal na popud matky a OSPOD stigmatizační hanopis. Jak myslíte, že to dopadne ?