Kateřina Kolářová

–

Brzký termín jednání před soudem. Žádné taktické kroky advokátů. Aktuální posudky. Metoda smírného řešení sporů o děti se pozvolna dostává i do Česka.

Vysoká rozvodovost je realitou všech evropských zemí. V Česku se podle statistik rozpadá dokonce každé druhé manželství. Velmi často jsou rozvody provázeny úporným bojem o děti. Za jejich vítěze pak bývá leckdy považován ten z rodičů, který dítko dostane do péče, a to bez ohledu na to, jaké stopy za sebou zanechá.

S revoluční metodou řešení rozpadu rodiny přišel v 90. letech významný německý soudce Jürgen Rudolph. Cochemský model pojmenovaný podle města, kde Rudolph vykonával soudní praxi, se pozvolna dostává i do českých rozvodových postupů. Cílem metody je přivést rozhádané rodiče v zájmu jejich dětí k dohodě a ke znovunabytí společné odpovědnosti. Středobodem, ke kterému se metoda upíná, je, aby dítě „neztratilo“ ani jednoho z rodičů.

Převažuje výlučná péče

Ze statistiky za loňský rok, kterou LN poskytlo ministerstvo spravedlnosti, vyplývá, že české soudy ve valné většině případů svěřovaly děti do výlučné péče jednoho z rodičů – matce v téměř 17 tisících případů, otci pak v 1506. Střídavá a společná péče byla loni vedle výlučné v evidentní početní nevýhodě, rozhodnuto tak bylo celkem ve 2564 případech.

Metoda, které německý soudce vdechl život, je založena na interdisciplinární spolupráci profesí, jež při rozvodu vystupují – advokátech zastupujících rodiče, soudcích vedoucích případ, orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), mediátorech, poradnách, soudních znalcích a dalších. Praxe má dovést rodiče k tomu, aby se společně dohodli a nenechali o osudu svých dětí rozhodovat někoho jiného (soud, OSPOD a další). „Děti si často říkají: Když mě má táta rád, pročpak jde potom pryč? – Tento zorný úhel mě fascinoval a bylo mi zcela jasné, že se musí podniknout vše možné, aby zůstala společná péče a společná odpovědnost,“ vysvětluje soudce Rudolph v knize Jsi moje dítě, co jej k metodě přivedlo.

Praxe dokazuje, že při konfliktních rozvodech jsou rodiče ve většině případů zastoupeni advokáty. Dokumenty, které pro svého klienta právníci připravují, jsou však často formulovány tak, aby vedly, z pohledu jednoho z rodičů, k žádoucímu rozhodnutí soudu. Pokud s takovým navrženým rozhodnutím není druhý z rodičů ve shodě, nastává právnická bitva, v níž často vypjaté spory rodičů zastíní nejlepší zájem dítěte.

Nepromarnit čas

Podle cochemské praxe by advokáti v soudních řízeních o svěření výchovy a styku s dětmi neměli používat žádné konfliktní strategie. Povinnosti jsou kladeny i na soud, který by měl termín řízení nařídit během dvou týdnů po obdržení podání, a to i na úkor jiných kauz. Priorita těchto sporů je odůvodněna dynamikou životních situací dítěte. Předejít má mimo jiné i delšímu přerušení kontaktu dítěte s jedním z rodičů.

Z dat pro rok 2017 o průměrné délce řízení svěření dítěte do péče pro případ rozvodu však vyplývá, že soudy k rozhodnutí došly v řádu 109 až 182 dnů.

Dle metody má OSPOD ještě před nařízeným jednáním vstoupit do intenzivního kontaktu se všemi zúčastněnými, aby stanoviska sociálních pracovníků vycházela z aktuální situace. Podle zkušeností z Německa se tak sociálním pracovníkům spíše podaří dovést rodiče k dohodě, a to i z důvodu rychle se blížícího stání u soudu.

V Česku aplikace těchto postupů podle Aleše Hodiny, zakladatele a ředitele Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě, zatím pokulhává. „Chybí tady ucelený systém, který by skutečně vedl k dohodě. Dokonce se setkáváme často s opačným případem, kdy rodič, jenž nabízí sám vyváženou dohodu nebo třeba i několik variant dohody, nemá v tomto podporu úřadů. A dokonce často naopak je tlak na jednoho rodiče, většinou otce, aby se vzdal své péče,“ uvedl.

Plán: odborné poradenství

Podle ministerstva spravedlnosti se na zavedení alespoň některých prvků modelu smírného řešení rodinných záležitostí s využitím interdisciplinární spolupráce pracuje zhruba na 25 českých soudech. Zrod interdisciplinárních týmů resort podporuje prostřednictvím spolupráce s Justiční akademií. Speciálním školením prošlo již 16 okresních soudů, letos na podzim se připojí další.

„Semináře vycházejí z principů interdisciplinární spolupráce popsané v cochemském modelu, ale zároveň dávají každému soudu možnost nastavit si pravidla fungování této spolupráce přesně podle místních potřeb,“ vysvětlil Martin Bačkovský z tiskového oddělení ministerstva.

Resort spravedlnosti má ale další plán, jak pomoci konsensuálnímu řešení záležitosti dítěte. „Navrhujeme zavedení standardního využívání odborného poradenství v souvislosti s řízením péče soudu o nezletilé. Z poznatků z praxe totiž vyplývá, že řada rodičovských konfliktů je způsobena nedostatečnou informovaností rodičů či jejich nedostatečnou komunikací,“ doplnil Bačkovský. Absolvování odborného poradenství by měl soud rodičům uložit ještě před samotným řízením.

Výraznou postavou cochemské praxe v Česku je Vladimír Polák, soudce Okresního soudu v Novém Jičíně, který s metodou pracuje téměř tři roky. Loni měl dle statistik svěřit do střídavé péče asi pět procent dětí a okolo dvaceti procent do péče společné. Dalšími soudy, jež metodu alespoň z části aplikují, jsou například Okresní soudy v Berouně, Benešově, Chrudimi, Mostě a v Kladně.

Převzato z Lidových novin