5. listopadu 2026

Veřejný ochránce práv

–

Období tzv. Dušiček patří více než kdy jindy myšlenkám na naše blízké, kteří již nejsou mezi námi. Navštěvujeme místa jejich posledního odpočinku a vzpomínáme na ně. I tak osobní chvíle, ale mohou poznamenat rodinné spory, jak se ve své praxi přesvědčil ombudsman.

Málokdo dopředu počítá s tím, že se jednou dostane s příbuznými do sporu o hrob, přesto k tomu dochází. Nejvíce bolestivá a psychicky náročná situace nastává pro pozůstalé, když při návštěvě hřbitova zjistí, že došlo ke zrušení hrobu bez jejich vědomí, nebo dokonce proti jejich vůli.

Podobné situace se obávala i žena, která se obrátila na ombudsmana. Vyrůstala s matkou a otcem jako jedináček. Po těžké nemoci však její matka zemřela. Hrob, kde spočinula ona i další část rodiny, měl v nájmu otec. Dcera chodila hrob navštěvovat a starala se něj.

Později se otec znovu oženil. S nevlastní matkou však dcera neměla příliš dobré vztahy. Když po několika letech zemřel i otec, přišla dcera o svého posledního blízkého příbuzného.

Po otcově smrti se nájemkyní hrobového místa stala jeho druhá žena. Dcera zesnulého se s ní chtěla domluvit na sdílení pronájmu, společnou řeč s nevlastní matkou ale nenašla.

I když bylo přání dcery naprosto pochopitelné, přechod nájmu na její nevlastní matku proběhl podle zákona. Pokusit se o dohodu tak zůstává v podobných případech jediným možným řešením.

Jak na takové situace pamatuje zákon o pohřebnictví?

Podle něj právo nájmu hrobového místa přechází na osobu, kterou za svého života určil nájemce. Může to být kdokoliv – třeba příbuzný, přítel nebo kolega z práce.

Pokud nájemce nikoho nestanovil, nebo na právo nájmu na danou osobu přejít nemůže, získává jej manžel či manželka zemřelého nebo další blízké osoby v tomto pořadí: jeho děti, rodiče, sourozenci, neteře či synovci. Když to u žádné z těchto osob není možné, přechází právo nájmu na dědice.

Příklady dalších sporných situací z praxe

Kdo je majitelem náhrobku?

Vlastníkem náhrobku (pomníku, desky, rámu hrobu nebo hrobky) je ten, kdo náhrobek či hrobku pořídil nebo zdědil. Může to být nájemce hrobu, ale může to být i jiná osoba, například někdo z členů rodiny.

Příbuzní vymazali jména předků z náhrobku. Jak se proti tomuto jednání bránit?

Vymazání jmen některých členů rodiny z náhrobku lze považovat za vážný zásah do piety zemřelých předků a pozůstalých.

Ochranu proti zásahu do osobnostních práv spojených se zachováním piety k zemřelému upravuje občanský zákoník. Pozůstalí mají právo obrátit se v dané věci žalobou na civilní soud, aby ve věci rozhodl, zda došlo k zásahu do jejich osobnostních práv.

Převzato ze stránek Veřejného ochránce práv