Stridavka.cz
V poslední době se – s ohledem na neutěšený stav českého opatrovnického soudnictví – častěji zabýváme problematikou podjatosti soudců. Setkali jsme se ovšem i s bezprecedentním postupem: soudkyně opakovaně bez jednání rozhodla o podaných návrzích přesto, že vůči ní byla podána námitka podjatosti. Sokolovská soudkyně HANA MATĚJKOVÁ se přitom zaštítila ustanovením § 15b odst. 2 občanského soudního řádu.
Pokud se s obdobným postupem také potkáte, je dobré vědět, že soudce, vůči němuž byla podána námitka podjatosti, by do jejího rozhodnutí neměl ve věci vůbec jednat a rozhodovat. Výjimky ovšem existují a upravuje je právě § 15b o.s.ř.:
(1) K rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná.
(3) Ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná.
Pokud tedy například námitku podjatosti uplatníte před jednáním, na kterém byla věc rozhodnuta, je takové rozhodnutí platné. Zákon však tuto výjimku vztahuje výslovně k jednání soudu. Pokud soud rozhoduje bez nařízení jednání, nemohla být „námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta“. Žádné takové jednání totiž nebylo.
Výjimku uvedenou v § 15b odst. 2 o.s.ř. tudíž nelze vztáhnout na případy, kdy soud rozhoduje bez nařízení jednání. Odporovalo by to liteře zákona a nad jeho rámec omezovalo práva účastníků řízení.
Přesně takového postupu se však dopustila v uvedeném případě sokolovská soudkyně Matějková. Je proto namístě se proti takovému rozhodnutí odvolat a nadřízený soud by jej měl zrušit pro rozpor se zákonem.
Mimochodem, dokonce ani místopředseda sokolovského soudu Ladislav Šturma neshledává v postupu soudkyně problém. Zdá se, že překrucování práva i skutečnosti je oblíbenou činností na sokolovském soudě. Šturma totiž mimo jiné také uvádí, že námitka podjatosti nebyla „nijak odůvodněna“:
Nahlédneme-li však do textu námitky podjatosti, najdeme zde uvedené přinejmenším následující důvody (použitelné jistě i v některých dalších opatrovnických řízeních). Jejich hodnocení bude předmětem rozhodnutí nadřízeného soudu – důvody námitky však zde uvedeny jsou:
– „soudkyně Matějková soustavně preferuje jednoho účastníka soudního řízení před druhým, konkrétně matku před otcem“
– „negativní poznatky však nejsou zjišťovány ani v péči otce o nezletilého, a přesto soudkyně Matějková stále bezdůvodně preferuje péči matky“
-„soudkyně Matějková uvádí, že nepředávání nezletilého matkou nelze považovat za bezdůvodné bránění ve styku“
– „soudkyně Matějková též ignoruje názor nezletilého“
Kromě toho námitka podjatosti přímo odkazuje i na další důvody, uvedené v čl. 4 již dříve podaného návrhu na změnu předběžného opatření. I tyto důvody byly tedy už v okamžiku podání námitky soudu sděleny – citujeme z dřívějšího návrhu na změnu předběžného opatření:
– zdejší soud neumožnil ani po třech letech strávit Štědrý den společně nezletilému a otci, ačkoliv mohl, neboť v tomto řízení může soud rozhodnout i bez návrhu
– zdejší soud do řízení přibral – namísto renomovaného znaleckého ústavu – profeministickou znalkyni (i přes upozornění otce)
– takovou znalkyni pak zdejší soud svými otázkami navádí k „hledání lepšího rodiče“, přičemž otázky jsou zároveň návodným způsobem zaujaté vůči střídavé výchově
– zdejší soud bezdůvodně setrval na výlučné péči matky
– zdejší soud zamítl návrh na mediaci, která by mohla vést rodiče ke spravedlivé dohodě
– zdejší soud opakovaně zamítá návrhy na výkon rozhodnutí směřující vůči matce
Shrnuto v kostce: milující otec, který si nikdy nepřál rozbít rodinu a snažil se ji udržet, přičemž chce svého syna řádně vychovávat, se má zřejmě spokojit s tím, že se synem bude jen v rámci tzv. „styku“, pouze on kvůli tomu bude muset stále jezdit 170 km daleko do pohraničí, kam ovšem syna zavlekla matka, na jeho převezení nebude moci ani využít pomoci zmocněné osoby a jakékoliv řešení bude dáno do rukou znalkyně, dlouhodobě spolupracující s matkami v rámci mateřského centra, jež zakládala.
Ve světle všech těchto skutečností vyvstává otázka: Jakou má mít člověk důvěru v naši opatrovnickou i jinou justici? Namítat podjatost takto postupujících soudců je proto v podobných případech jistě namístě.
12. 10. 2011 at 10:34
jakou důvěru má mít k samosoudkyním? Žádnou, jsou to podrazačky, které preferují sobě rovné….jediné řešení českých chlapů je vykašlat se na rodiny, nepořizovat si děti, rozhodně né v této době, při této vládě a dnešní justici, možná tak za 50 let….a to tu bude ale již úplně jiná rozrostlá společnost = jak český stát účelově likviduje čechy
12. 10. 2011 at 14:15
hmm, nedivim se tomu!
To je normalni!
12. 10. 2011 at 15:38
Už ta soudní budova vypadá dost komunisticky.
13. 10. 2011 at 11:34
Usiluji o střídavou péči. V soudní síni si připadám jako zločinec. Před začátkem soudního jednání se sociální pracovnice kamarádsky baví s advokátkou matky. Na úřadě OSPOD to vypadalo, že se sociální pracovnice snaží pomoci dětem, aby mohli být stejný čas s mámou i s tátou. Dávala mi naději, když tvrdila jak bude vystupovat u soudu – že navrhne psychologické posudky všech zúčastněných, že i ona ze své pozice musí v období,kdy starší syn nastipuje do školy, navrhovat zvýšení výživného, ale nebude navrhovat 100% navýšení jak to požaduje advokátka matky.
U soudu pak učinila pravý opak-žádné posudky nenavrhla, navýšení výživného navrhla tak jak to narhuje advokátka matky.
Co se týká samosoudkyně, tak ta se postavila k věci mnou navrhovaných psychologických posudků všech zúčastněných takto. Ať dopadnou psychol.posudky jakkoli, stajně budu otomtorozhodovat já. Tím projevila neskutečnou aroganci moci.
Nyní jsem tedy ve fázi odvolání ke Krajskému soudu v Praze a stále věřím, že vyšší instituce musí dát za pravduplatným zákonům.
13. 10. 2011 at 13:16
kávičku u přelíčení pracovnice ospodu, advokátka a soudkyně si nepopíjely společně?
– no a účet platíte vy přece, tak proč by si k tomu nedaly ještě vizourka
a když jsme v tom, tak nám tu nechte celou lahvinku na účet tatíka
ona ta arogance chování soudkyně je pouze posunutí arogance chování matky vašich dětí, pokud jste nezaznamenal…tato společnost spěje do vlastní záhuby
13. 10. 2011 at 18:59
Je to strašné, jak dlouho to bude ještě pokračovat? Matka unese děti, lže jim, táta bojuje a bojuje o posranou plichtu i když je jasné kde děti mají domov. A zasraně nemá šanci! Ty děti nemají šanci!
A co z nich vyroste? Podívejte se kolem sebe na třicátníky kteří vyrůstali bez otce…anarchisti, neschopové, náckové, ožralové, muži na okraji společnosti
12. 7. 2012 at 23:10
Bohužel musím souhlasit s tím, že práce sokolovského soudu je min. podivná. O děti mého partnera bychom měli velký zájem, ale řeší se hlavně co maminka, jestlipak nebude strádat – samozřejmě nepřímo. Partner obklopen samými ženami si opravdu připadal, jak největší zločinec pod sluncem. Nejvíce mě mrzí vědomí, že kromě základní péče není dětem dáváno nic navíc – mohou si potichu hrát v pokojíčku.