Ing. Aleš Hodina

Dnes ráno zatkla policie v Nymburce občanského aktivistu Jiřího Fialu, bojujícího za to, aby děti z rozvedených manželství nepřicházely o svého tátu. Podle posledních zpráv byl Fiala deportován do Kladna, odkud vyšel příkaz k jeho zatčení. Důvodem má být, že se nedostavoval k soudním jednáním vedeným kvůli předloňské blokádě státního zastupitelství v Nymburce.

O co tenkrát šlo? Skupina aktivistů zablokovala vstup do budovy Okresního státního zastupitelství v Nymburce na protest proti údajné zvůli a porušování zákonnosti tamními státními orgány. V případě podobné blokády Městského soudu v Praze, který odmítal respektovat rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, byli tito aktivisté nakonec zproštěni obvinění.

Proč tedy státní moc nyní volí tak razantní postup? Je to snad zastrašování, nebo vyřizování účtů? Jiří Fiala je bezesporu nepohodlnou osobou, protože poukazuje na zlořády v naší justici a úřednickém aparátu. Pravda, často nejde pro ostré slovo daleko a stihnul už pourážet řadu lidí včetně autora tohoto článku. Přiznejme si ale, že v případě některých soudkyň a úřednic sociálních odborů, které svým zaujatým rozhodováním beztrestně ničí životy rodičů a jejich dětí, není jednoduché toto jejich jednání komentovat a zůstat při tom slušný.

Fiala ale nikoho fyzicky nenapadal (ani při pokojné blokádě), není to násilník, vrah, zloděj ani žádný primitiv. Jedná se naopak o člověka inteligentního a sečtělého, který dokáže přesně analyzovat problém a popsat jeho příčiny. To dokázal například v publikovaném ROZHOVORU. Jeho “chybou” je, že nechce být ovcí, která se smíří s každou hloupostí přicházející shora. Takové lidi, třeba i trochu podivínské, občanská společnost potřebuje. Byrokratická mašinérie už méně.

Zatčení Jiřího Fialy proto působí jako snaha ho “umravnit”. Chtělo by se říci, že další vývoj jeho případu prověří, zda u nás můžeme hovořit o právním státě. Možná to zní jako silná slova, ale skutečnost je ještě o něco pesimističtější. Ten, kdo nahlédne pod pokličku a může se seznámit například se soustavnou diskriminací tátů při soudních jednáních o děti, na druhé straně třeba se zákonem posvěceným okrádáním drobných akcionářů, na třetí straně s mediálně známými, ale neřešenými tunely a podvody, a tak dále, těžko může o právním státě vůbec mluvit.

Řekněme tedy, že Fialův případ prověří, zda můžeme dnes, 20 let po pádu socialismu, hovořit alespoň o snaze o právní stát. Kauzu budeme dále sledovat.