RNDr. Jan Kubalčík, Ph.D.

–

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás ve věci Vašeho záměru novelizovat vyhlášku, kterou se provádí zákon o matrikách (301/2000 Sb.) tak, aby pojem „otec” a „matka” zmizel z rodných listů dětí vyrůstajících u stejnopohlavních párů a býl nahrazen pojmem „rodič” a „rodič”. Za Konzervativní stranu Vás vyzývám, abyste od tohoto záměru upustil.

Ve své odpovědi Alianci pro rodinu mj. uvádíte:

“Především chci zdůraznit věc, která ve Vaší komunikaci, snad nedopatřením, nezaznívá: stávající formuláře s kolonkami „matka“ a „otec“ zůstávají v platnosti. Nikdo nikomu nic nebere, nikdo nikomu nic neupírá.”

Toto Vaše tvrzení, snad nedopatřením, je zjevně nepravdivé: matku či otce berete vybraným dětem (ano, ne všem, ale vybraným… jsou ale snad tyto vybrané děti “nikým”?), neboť hodláte posvětit předstírání, že mají dva otce a žádnou matku nebo dvě matky a žádného otce. Každému takovému dítěti, kterého se to bude týkat, upíráte přinejmenším jednoho z biologických rodičů.

Dále píšete:

“Ve své komunikaci se zaštiťujete právy dítěte, konkrétně právem dítěte na otce a matku. Otce a matku u nás mají také tisíce, možná desetitisíce nešťastných, opuštěných, nebo dokonce týraných dětí. Naplnění tohoto údajného „práva“ jim harmonické dětství a dobré startovní podmínky do života automaticky nezajistilo.”

Musím přiznat, že jsem skutečně nepříjemně překvapen až zaskočen mírou demagogie, kterou právě uvedená pasáž obsahuje. Úplná rodina – matka, otec a jejich biologické / osvojené děti – je statisticky optimálním místem pro výchovu. Pokud o tom pochybujete, seznamte se, prosím, alespoň např. s těmito texty:

• „Dítě potřebuje matku a otce. Příroda to vymyslela dobře“
• Co nemohlo vyjít v Deníku N: Dítě uprostřed zmatků dospělých

Tím, že ne každá úplná rodina je optimálním místem pro výchovu dětí, se na pravdivosti daného tvrzení nemění vůbec nic – jde o statistiku.

Samozřejmě také známe situace, kdy dítě v úplné rodině s mámou a tátou vyrůstat nemůže, protože nějaké objektivní příčiny to znemožňují (např. úmrtí jednoho z nich…). Vždy byla – a nepochybujeme že stále je a bude – taková životní situace považována za bolestnou ztrátu a pro každé dítě, které se v této situaci ocitá, za velkou nepříjemnost. Ale když to neplánovaně přinese život, je to něco zcela jiného, než když takovou situaci plánovaně navozuje stát svými zákony či vyhláškami. Ano, někdy – ze zmíněných objektivních příčin – nelze právo dítěte, aby znalo své biologické rodiče, naplnit. Bylo by však zvrácené z toho dovodit, že takové právo je tedy nicotné a můžeme jej bez dalšího u vybraných dětí pošlapat a toto pošpapání navíc “posvětit” mocí státu. Vůči takto postiženým dětem by to byla hanebná nespravedlnost – a jak věděl již sv. Augustin, stát bez spravedlnosti je jen velká ničemnost. Vy, vážený pane ministře, za to nesete odpovědnost a je mi až nepříjemné, že se musím osmělit Vám takovou věc připomenout.

Konečně ve své odpovědi Alianci pro rodinu píšete:

“Oháníte-li se zájmy dětí, zaměřte své úsilí na ty děti, které pomoc skutečně potřebují. Děti vyrůstající v rodinách stejnopohlavních rodičů to nejsou, a vzhledem k tomu, že řada z nich už je nebo brzy bude dospělá, jistě není daleko doba, kdy Vám to tyto děti řeknou samy.”

Není třeba čekat. S názorem takto vychovávaných dětí – dnes dospělých lidí se můžete seznámit bez prodlení.

Závěrem se odkazuji na stručné stanovisko, které jsme k této otázce zveřejnili již v listopadu 2021.

Chtěli jsme věřit, že dojde-li po volbách na podzim 2021 ke změně vlády, návrhy tohoto typu budou opuštěny. Je nám líto, že jsme se mýlili. Nicméně, i v důsledku naší zmíněné víry jsme tehdy byli takto struční a nyní jsem musel, omlouvám se, některé argumenty předložit podrobněji.

Samozřejmě budeme rádi, pokud na tento kritický apel zareagujete. Nejvíce ovšem přivítáme, když se rozhodnete mu vyhovět.

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print