Prava-deti.cz
–
Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.
Komentář
Tomu se odborně říká „předvídatelnost soudního rozhodnutí“. Vychází to ze základního principu právního státu, kde by každému občanovi mělo být známo, jaká jsou stanovená legislativní (zákonná) pravidla. Logika vychází z toho, že pokud občané netuší, jak jejich jednání dopadne u soudu, tak nemůže ve společnosti existovat řád. Pokud jsou rozhodování soudů nepředvídatelná, pak se nejedná o právní stát, ale o soudní zvůli a chaos bez srozumitelných pravidel.
Jak je to v praxi
Česká republika si toto ustanovení sice do Občanského zákoníku napsala, ale jinak ho zcela ignoruje a v žádném případě nerespektuje. To číslo 13 je doslova příznačné, protože to je patrně nejnešťastnější ze všech paragrafů v Občanském zákoníku. V ČR totiž nelze odhadovat, jak soudní řízení dopadne. Klasickým a nezpochybnitelným příkladem nevyzpytatelnosti soudních řízení je např. absence závazného výpočtu výživného – viz ZDE. Záleží jen na tom, jakého dostanete soudce. Soudci jsou totiž nezávislí a dle výkladu řady z nich jsou nezávislí na zákonech a spravedlnosti. Není vůbec nic neobvyklého, když soudci v ČR při svém rozhodování ignorují zákony, rozhodování nadřízených soudů a dokonce i závazné nálezy Ústavního soudu. Prakticky nic jim za to totiž nehrozí a respektování pravidel je u soudců pouze dobrovolné, bez vymahatelnosti. Teoreticky soudcům hrozí zahájení kárného řízení, ale to je tak vzácné, že vzácnější už je jen spravedlivě ukončené kárné řízení. Obava z kárného řízení je to nejmenší, čeho se soudci v ČR obávají. Navíc, i kdyby se postiženému podařilo dosáhnout kárného řízení proti soudci, který ho poškodil, tak odškodnění se už nedočká.
Rada k používání § 13 OZ v právní praxi
Ti, kteří naletěli na fámu o spravedlnosti v soudních síních, končí často rozcupovaní na lidském dně. Soudní jednání jsou bitvy, jen se u nich nestřílí z kovové munice, ale munice argumentační. Tento nešťastný třináctý paragraf můžete použít jako argumentační munici. Můžete si nalézt nějaký případ podobný tomu vašemu a dožadovat se, aby i váš soudce postupoval tak, jako soudci v uvedeném případu. Neočekávejte, že vám na to soudce skočí. Patrně vás soudce usadí, že nejsme v USA, což má pravdu. K právnímu státu máme hodně daleko (tím nechci tvrdit, že by snad v USA bezvadně fungovala justice, navíc oni mají jiný systém). Ale jako jeden z mnoha argumentů to posloužit může. Pokud jste v právně slabší pozici (rovnost v řízení je jeden z dalších mýtů), tak se chytejte každého stébla. Můžete u soudu tvrdit, že očekáváte od soudu stejný přístup, jako je aplikován v jiných případech, a to bez ohledu na své postavení (pohlaví, národnost, věk…). Neupínejte se ale na to, jak už bylo uvedeno, tento paragraf je mnoha soudci zcela ignorován.
Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ
14. 12. 2017 at 16:46
Pokud přinesete na soud rozsudek v podobném případě, tak vás soud vyhodí se dvěma důvody: 1) každý případ je jiný. 2) rozhodnutí v jiné věci není důkazem. Mají pravdu, ale nedejte se, žádejte specifikaci podstatných znaků, ve kterých se případ odlišuje. Měly by to být takové, které jsou relevantní k tomuto rozhodnutí, tedy např. nikoliv odlišnost v tom, že dítě je chlapeček, ale v dodaném rozhodnutí to byla holčička. Počítejte ale s tím, že to stejně soud nebude nejspíš respektovat, je nezávislý. Pokud ani Ústavní soudu nerespektuje vlastní nálezy, pak nelze očekávat od obecných soudů lepší chování.
14. 12. 2017 at 20:24
a proto je potreba vymenit nebo zadadne omezit svevoli zmrdske stolice
15. 12. 2017 at 12:07
Není nic nespravedlivějšího, co nedodržuje ani vlastní zákony , nežli feministická justice.https://images.vsevjednom.cz/vzkaznik/4/11.gif