Ing. Martin Abel
–
Zdá se vám to jako sen? Ano, tak to funguje ve Švédsku, střídavá péče nastává po rozvodu automaticky (nazývá se také „společná péče“). Tzn. ihned po rozvodu si rodiče musí sami stanovit, jak se budou o dítě starat. Soud řeší pouze ten stav, kdy jeden z rodičů se o dítě starat nechce. Rodič musí uvést důvody, proč tomu tak je, a teprve pak soud rozhodne o výlučné péči.
Okolo 90 % dětí ve Švédsku, které pocházejí z rozvedených rodin, má rodiče, kteří péči o něj sdílejí společně. I děti, které žijí jen s jedním rodičem, mají s druhým rodičem častější kontakt, než je obvyklé v ČR.
Švédské zákony vychází z principu učinit rodinný život co nejvíce genderově vyrovnaný. Cílem je posílit aktivní účast otců na rodinném životě a péči o dítě, a to jak ve vztahu, tak i v případě jeho rozpadu, což je v tvrdém rozporu s českou praxí. Důsledná podpora otců je výsledkem ocenění významu obou rodičů pro vývoj dítěte. Dohoda obou rodičů a přání dítěte jsou základem pro další uspořádání péče o dítě. Převážná většina těchto uspořádání nevyžaduje zapojení soudu a účastní se jej pouze sociální pracovník, advokát a mediátor. Pozor nyní čtěte pozorně a raději několikrát:
V 90 % všech rozchodů dospějí rodiče k dohodě bez větších sporů. Pouze 2 % dohod o opatrovnictví je řešeno soudně.
Díky pozitivnímu myšlení i po rozvodu považují rodiče svého bývalého partnera za dobrého rodiče a nechtějí jej vyloučit z každodenního kontaktu s dítětem. Proto také nikoho nepřekvapí, že děti žijící ve střídavé péči zažívají méně stresu než ty, které žijí jen s jedním z rodičů. Faktorem, který zvyšuje stres u dětí, je konflikt mezi rodiči a je úplně jedno, zdali jsou rodiče sezdáni nebo rozvedeni.
Znamená to tedy, že střídavá péče je pro děti vždy lepší než péče jednoho rodiče?
Za podmínek, které existují ve Švédsku, rozhodně ano: Oba rodiče se účastní už od začátku aktivně péče o dítě a je podporována vzájemná dohoda mezi partnery, s přihlédnutím k přání a věku dítěte a pozitivním společenským klimatem celé společnosti.
Co znamená švédský model?
Především je to jiné myšlení obou rodičů a fatální omezení sporů o děti. Osobně jsem se tázal na zkušenosti několika Švédů a Švédek. Nikdo z nich si nedovedl představit, že by po rozvodu společné dítě vyrůstalo bez jednoho z rodičů. Tady je vidět evidentní rozdíl chovaní českých a švédských rodičů, kdy český právní systém a společnost žene rodiče do konfrontace – zloby a nenávisti. Pan soudce, paní soudkyně za pomocí dalších úředníků musí rozhodnout, co bude s vaším dítětem. Tedy cizí lidé „se montují“ do vašeho života a rozhodnou o dalším životě vašeho dítěte. Do střídavé či společné péče je přitom v ČR svěřeno cca 5 % dětí.
Druhým faktem je, že lidé-rodiče vychovaní v české pokřivené společnosti mnohdy ani nejsou schopni uvažovat jinak. Výsledkem je, že jdeme do války, válku očekáváme a především ochotně spolupracujeme se soudem, advokátem a OSPOD. „Ochotně“ znamená, že jeden nebo oba rodiče využívají jednotlivé složky justičního systému rádoby ve svůj prospěch. Výsledkem jsou spory, které se přenáší na děti. Spory není možné nikdy utajit a na dětech zanechají následky. Výsledkem jsou děti, které mohou mít narušený pohled na svět, na jednoho z rodičů a společnost. Rozpadlá rodina se stala de facto majetkem státu, který jí říká, jak má žít.
Osobně si neumím představit, že by do mého života zasahoval státní úředník. Státní úředník, kterého profesně nejvíce zajímá to, co bude na oběd a kdy je konec pracovní doby.
Zásadní životní prioritou by mělo být vyřazení státu ze života občana a prosazování osobní svobody. Stát prostřednictvím úředníků nemůže rozhodovat o životě svých občanů. V současné době stát ztratil svůj význam, stát má poskytovat občanům servis a nikoliv řídit jejich životy. Proto je třeba vliv státu co nejvíce vynechat.
Jak se ovlivňování státu vyhnout v případě rozvodu a SP?
Zkrátka k soudu nejdu a vše si rodiče vyřeší sami. Jen uvažte sami, co je lepší? Chodit po soudech, být v konfliktu se soudy, OSPOD, platit advokáta, komunikovat s lidmi, kterým je váš osud lhostejný, nebo si vyřešit rozvod sami? (Technicky samozřejmě rozvod řeší soud.)
Za sebe mohu doporučit jediné, vytěsněte český stát ze svého života. V případě SP si vezměte příklad ze Švédů. Čím se liší Švéd od Čecha? Ničím! Pouze se liší soudy, kdy české mají úchylnou touhu „montovat“ se lidem do života. Liší se i společenským klimatem, česká společnost má touhu stále něco a někoho kontrolovat a řídit. České společenské klima vlastně deformuje české občany již od narození.
13. 12. 2017 at 8:40
Hezky prispevek, ale nechapu jak se tyka nas tady v ČR.
Svedsko je civilizovana zeme a diky tomu je tam vsechno jinak nez u nas v bananovce….
13. 12. 2017 at 9:55
Pokud jeden z rodičů ví, že má v 90% zajištěnou pomoc silné moci, pak jeho ochota respektovat dítě a druhého rodiče se blíží limitně nule. Příčinou konfliktů je tedy celkové nastavení opatrovnické justice a nerespektování rovnosti povinností a práv obou rodičů ze strany státu.
13. 12. 2017 at 19:48
Moc bude silná jen natolik, nakolik ji budeme ochotni vnímat a respektovat jako normu. I soudci se musí řídit zákonem.
13. 12. 2017 at 23:38
Pošleme tam naše soudce na stáž. 😀
A zákonodárci se můžou přidat.
14. 12. 2017 at 20:11
souhlas. ale jak z te spiny ven? … jak vyvolat zhrouceni feminackovskeho systemu v cz?
14. 12. 2017 at 20:13
… ja vidim uz dlouho jako prvni krok vyreseni vyzivneho. tj nejvetsi motivace feminanynek a parazitu o nem rozhodujicich. odstrihnout motivaci
15. 12. 2017 at 6:58
Švédsko je země prolezlá feminismem. Je to vidět i na tomto: „Soud řeší pouze ten stav, kdy jeden z rodičů se o dítě starat nechce. Rodič musí uvést důvody, proč tomu tak je, a teprve pak soud rozhodne o výlučné péči.“ Myslíte, že projde důvod: o dítě se má starat výhradně matka a mě s tím neobtěžujte a hlavně ne s výživným.
15. 12. 2017 at 20:50
ne. myslim si ze ve svedsku si feministky nevyzobavaji jen ty vyhody ktere se jim hodi