Prava-deti.cz

–

Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

Komentář

Tomu se odborně říká „předvídatelnost soudního rozhodnutí“. Vychází to ze základního principu právního státu, kde by každému občanovi mělo být známo, jaká jsou stanovená legislativní (zákonná) pravidla. Logika vychází z toho, že pokud občané netuší, jak jejich jednání dopadne u soudu, tak nemůže ve společnosti existovat řád. Pokud jsou rozhodování soudů nepředvídatelná, pak se nejedná o právní stát, ale o soudní zvůli a chaos bez srozumitelných pravidel.

Jak je to v praxi

Česká republika si toto ustanovení sice do Občanského zákoníku napsala, ale jinak ho zcela ignoruje a v žádném případě nerespektuje. To číslo 13 je doslova příznačné, protože to je patrně nejnešťastnější ze všech paragrafů v Občanském zákoníku. V ČR totiž nelze odhadovat, jak soudní řízení dopadne. Klasickým a nezpochybnitelným příkladem nevyzpytatelnosti soudních řízení je např. absence závazného výpočtu výživného – viz ZDE. Záleží jen na tom, jakého dostanete soudce. Soudci jsou totiž nezávislí a dle výkladu řady z nich jsou nezávislí na zákonech a spravedlnosti. Není vůbec nic neobvyklého, když soudci v ČR při svém rozhodování ignorují zákony, rozhodování nadřízených soudů a dokonce i závazné nálezy Ústavního soudu. Prakticky nic jim za to totiž nehrozí a respektování pravidel je u soudců pouze dobrovolné, bez vymahatelnosti. Teoreticky soudcům hrozí zahájení kárného řízení, ale to je tak vzácné, že vzácnější už je jen spravedlivě ukončené kárné řízení. Obava z kárného řízení je to nejmenší, čeho se soudci v ČR obávají. Navíc, i kdyby se postiženému podařilo dosáhnout kárného řízení proti soudci, který ho poškodil, tak odškodnění se už nedočká.

Rada k používání § 13 OZ v právní praxi

Ti, kteří naletěli na fámu o spravedlnosti v soudních síních, končí často rozcupovaní na lidském dně. Soudní jednání jsou bitvy, jen se u nich nestřílí z kovové munice, ale munice argumentační. Tento nešťastný třináctý paragraf můžete použít jako argumentační munici. Můžete si nalézt nějaký případ podobný tomu vašemu a dožadovat se, aby i váš soudce postupoval tak, jako soudci v uvedeném případu. Neočekávejte, že vám na to soudce skočí. Patrně vás soudce usadí, že nejsme v USA, což má pravdu. K právnímu státu máme hodně daleko (tím nechci tvrdit, že by snad v USA bezvadně fungovala justice, navíc oni mají jiný systém). Ale jako jeden z mnoha argumentů to posloužit může. Pokud jste v právně slabší pozici (rovnost v řízení je jeden z dalších mýtů), tak se chytejte každého stébla. Můžete u soudu tvrdit, že očekáváte od soudu stejný přístup, jako je aplikován v jiných případech, a to bez ohledu na své postavení (pohlaví, národnost, věk…). Neupínejte se ale na to, jak už bylo uvedeno, tento paragraf je mnoha soudci zcela ignorován.

Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ