PhDr. Ilona Špaňhelová
Mám 5,5letou dceru, kterou mám s jejím otcem ve střídavé péči určené soudem a dohodou rodičů od jejích 2,5 roku. Do 5 let bez větších obtíží se dcera střídavé péči podřizovala, ale za poslední 3 měsíce vyžaduje teď častější kontakt s matkou. Její otec zprvu mínil, že by se dcera měla nadále podřizovat tempu střídavé péče. Po domluvě ale usoudil, že bude lepší pro naši dceru, když jí bude smutno, aby za mnou mohla přijít (otec se o dceru velmi hezky stará a má ji opravdu rád, jen myslím, že jí prostě chybí ta máma).
Vzhledem k tomu, že pracuji ve směnném provozu a dcera si vzpomene například v pondělí, že chce jít ve středu za mnou, a já mám naplánované odpolední směny a nemohu si je tak rychle změnit (podařilo se mi to jen párkrát), dochází k situaci, kdy mi volá, že chce jít ke mně, a já ji bohužel musím zklamat. Dělá pak otci hysterické scény, přestože jí to vysvětlujeme, že je malá a co by dělala sama v bytě, že bude u tatínka a ihned si ji vezmu, jak to bude možné. Dokáže několik hodin brečet, vztekat se, ječet, dupat… Trestat dítě za to, že se vzteká, když nechce jít spát nebo cokoliv jiného, je normální, ale v případě, kdy se jí stýská po matce?
Jsme z toho oba už velmi unavení a tak se vás ptám, co by bylo vhodné řešení? Zrušit střídavou péči a abych změnila zaměstnání a mohla fungovat s dcerou běžně – přes den školka, odpoledne se mnou – s tím, že by se s otcem mohla vídat, kdy by chtěla? Nebo trvat na tom, že si na režim musí přivyknout?
A. N., Praha
Obecně jsem pro to, aby rodiče v tomto věku dítěte brali jeho názor jako “poradní hlas”. Jasné stanovisko, na kterém se domluvíte, má být mezi vámi a jejím tatínkem. Dcera může ve svém věku podlehnout lehce náladě, svému chtění. A to nemusí být vždy směrodatné pro její další pobyt u otce nebo u matky.
Ptejte se – jak se má za ty poslední 3 měsíce? Ptejte se paní učitelky ve školce – změnilo se něco v jejím vztahu k dětem, projevuje se nějak jinak? Je nějaká změna u vás rodičů? Je tedy možné najít příčinu? Pracovat s ní a odstranit ji?
Pokud příčinu nenajdete, nedělala bych to, že bych jí dala volbu, když jí bude smutno, aby za vámi mohla přijít. Neměla by jasné pravidlo. Měla by pak dny rozházené, tak jak píšete, nemohla byste se jí někdy přizpůsobit (jste v práci). Vhodnější je určitá jistota pro dítě, která je mnohdy i náročná, je však uskutečnitelná. Čili spíše bych doporučila ve střídavé péči setrvat. Hledala bych, jak učit tatínka, aby ji uklidnil, umazlil.
Nejsem ve vaší situaci, neznám všechny podrobnosti, zvažte to spolu s otcem dcery.
Klidně jí dejte jasný kalendář – už se jistě vyzná ve dnech – co a kdy a jak bude. Dělejte spolu s ní pro druhého radost – ať “napíše” spolu s tátou to, co prožili, když byla u něj, ať nakreslí zážitky a pak vám daný sešit donese a vypráví o tom.
Vy pak s ní udělejte stejnou věc a ať to donese tátovi.
Hledejte, jak vztah jednoho i druhého rodiče zocelovat a podněcovat.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
2. 4. 2013 at 9:38
Problém nevidím ve střídavé péči, tedy ani řešení v její zrušení. Jistě je nejlepší, když rodiče se mohou domluvit a dítě může oslovit, zavolat, navštívit druhého rodiče. Ale ani v harmonickém manželství a rodině toto není možné kdykoli a jakkoli. Tu náročnost přináší život sám.
2. 4. 2013 at 10:13
Nevidím naprosto žádný důvod, proč by se děcko nemohlo při střídavé péči setkat s matkou, i když je aktuálně v péči otce a naopak. Rozumní lidé se bez problémů domluví (což se evidentně v tomto případě stalo) a pokud je čas a podmínky, nic tomu nebrání.
2. 4. 2013 at 11:09
“tu náročnost přináší sám život”
nejde o uspořádání po rozvodu, jsou li oba vyspělí lidé dítě prospívá před rozchodem i po něm, a může kdykoli k oboum rodičům.
jsou li oba nebo některý z nich deblil, dítě strádá i případě společně žijících rodičů. Ale stále mín než v ústavu.
Znám spousty dětí kteří mají psychoprojevy tiky atd. a jsou z úplné rodiny, jsou zdeptané přístupem svých milujících rodičů ale bohužel zmatených rodičů.
2. 4. 2013 at 13:32
Pokud to chápu dobře, jde o vzácnou situaci. Rodiče se chtějí domluvit, ale dítě to nechce chápat.
Navrhuju toto. Domluvit se, že toto přání dceři, resp. nerealizovatelnost prakticky ukážete. Až bude chtít k mamince v době její práce, tak ji tam do prázdného bytu po souhlasu tatínek vezme, aby viděla na vlastní oči, že jí nekecáte. Myslím, že pak to bude chápat podstatně líp. Předpokládá to ovšem důvěru na obou stranách.