JUDr. Oldřiška Luňáčková
Mám zažádáno o střídavou péči. Matka naší dcery i přes můj nesouhlas ji učí říkat otčímovi „táto“. A jak jsem se dozvěděl od dcery, tohle jí říká i matka otčíma. Mohu učinit nějaké kroky, aby tomu bylo soudně zamezeno?
J. Z.
Každé nezletilé dítě má dva biologické rodiče, matku a otce. To samozřejmě platí i za situace, když se rodiče rozejdou a původní rodina se rozpadne.
Pokud i poté oba rodiče chtějí o své dítě pečovat, a současně k tomu mají dobré výchovné předpoklady, a dítě má k oběma pozitivní citový vztah, nepovažuji za vhodné vést dítě k tomu, aby oslovovalo nového partnera matky „táto“, „tati“ apod., neboť dítě má otce pouze jednoho. Pokud rodič, kterému dítě bylo svěřeno do péče, má nového manžela či partnera, je žádoucí, aby měl s dítětem dobrý vztah. Rozhodně to však neznamená, že by měl nový manžel či partner nahrazovat biologického rodiče. To považuji za možné v případech, kdy např. biologický rodič zemře nebo bez vážného důvodu o dítě dlouhodobě nejeví zájem a dítě samo spontánně nového partnera matky začne jako otce respektovat.
Občanský zákoník mimo jiné stanoví, že jeden i druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje a novému partneru či manželu matky přiznává podíl na výchově dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. Výslovně se zákon k jednotlivostem výchovy dítěte ve vztahu biologického rodiče a nového partnera či manžela rodiče druhého nevyslovuje. Ani nemůže, neboť např. oslovování členů rodiny mezi sebou je velice intimní záležitostí a nelze rozumně požadovat, aby takovéto zcela osobní a důvěrné záležitosti mezi nejbližšími příbuznými upravoval zákon. Stejně tak chtít, aby to byly soudy, kdo za rodiče otázku oslovování v biologické rodině vyřeší, je iluzorní, když není v jejich silách obdobné záležitosti kontrolovat, natož zajistit jejich vykonatelnost. Naopak právě v takovýchto záležitostech je třeba, aby si rodiče byli vědomi odpovědnosti za výchovu svého dítěte a přizpůsobili tomu své jednání při utváření výchovného prostředí dítěte.
Z jednoho z posledních NÁLEZŮ ÚSTAVNÍHO SOUDU však vyplývá, že mezi kritéria, která musí obecné soudy v řízeních o úpravě výchovných poměrů nezletilých dětí – z hlediska nutnosti rozhodovat v nejlepším zájmu dítěte – vzít v potaz, patří i míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb. A rovněž, že rodina představuje primárně biologické pouto a teprve následně sociální institut, jakož i to, že obecné soudy musí vždy usilovat, aby byl jakýkoli zásah do rodinného života dítěte minimalizován a aby dítě bylo svěřeno do péče osoby, která uznává roli a důležitost jiných blízkých osob v životě dítě.
I z uvedených závěrů lze na základě znalosti konkrétních specifik případu dojít k argumentaci v probíhajícím řízení o úpravě poměrů, když má být zároveň též dbáno o minimalizaci zásahu do soukromého života dítěte, jakožto unikátního jedince s vlastní identitou.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
14. 7. 2014 at 23:40
Je to pořád dokola a pořád stejné argumenty atd. … můžu taky sdělit svůj názor když se mi chce a někdy mám chuť ho sdělit … díky za pochopení
15. 7. 2014 at 16:30
A nebiomatka může být lepší než biomatka… gratuluju rozumbrado Katko, takže matku můžeme podle tvojí logiky kopnout rovnou do zadku. Ale nesmíš to být ty, co. Ty jsi nejlepší na světě a nepostradatelná. A umíš se s každým domluvit, škoda, že všichni okoli jsou takoví idioti, že se s tebou nikdo nedomluví. Už se prosím vrať na jednodomovce a básni si tam o tom jak jsi inteligentní a chápavá a jak je třeba děti chránit před bláznivými táty, kteří si snad myslí že by je měli vychovávat…
16. 7. 2014 at 13:42
Nikdy jsem o sobě takhle nepsala a nic takového neříkala. To spíš Váš popis mě sedí na Vás … matka dítě porodila a kdo je otcem dítěte ví přesně jenom matka …
16. 7. 2014 at 16:51
…matka dítě porodila a kdo je otcem dítěte ví přesně jenom matka… v tvém případě jsem si tím jist. Tvé názory asi tato zkušenost formuje dlouhodobě.
17. 7. 2014 at 8:27
Kdo je otcem dítěte často jistě neví ani matka. Ale naštěstí jsem ve 21. století a máme genetické testy, takže už neplatí, že je matka je jistá . A o náhradním mateřství jsi slyšela. To se vezme vajíčko ženy, spojí se se spermií a dá se do dělohy jiné ženy, a kdo je potom matka? Podle zákona je to jasné, ale zákony jsou v tomto sto let za opicemi. Geneticky je matka ta od níž je vajíčko. A mimochodem už se nerozlišuje jen genetický a sociální otec, ale i genetická a sociální matka. A co se týká nahraditelnosti matky…ta je nhraditelná stejně jako otec. Nicméně, podle mezinárodních dohod, závěrů ESLP i našich zákonů, i podle psychologů je pokrevní pouto to zásadní, hlavní a prvávně je myslím nadřazeno všem. Rodina je definována v prvé řadě geneticky a až potom sociálně.
21. 7. 2014 at 15:27
Katko: co příspěvek, to perla.
23. 7. 2014 at 11:21
Pokud tuto sviňárnu matka opravdu dělá, tak by měla jít nepodmíněně a bez debaty na jeden rok do vězení. Za takový hnusnýzločin si nic jiného než kriminál nezaslouží.
23. 7. 2014 at 11:30
Katko, doporučuji vám návštěvu psychiatra. Jak můžete místo „partner matky“ používat takový nesmysljako je „nebio otec“. „Nebiologický otec“ je stejný nesmysl jako kulatý čtvereček. Snad pokud otec umře v raném dětství dítěte, tak pak dítě může partnera matky přijmout za otce. Ale jinak platí, že Otec = biologický otec a „nebiologický otec“ je nesmysl. Já to, že moje bývalá žena označila svého mrdáka Niclase Klarka za náhradního otce mých dětí, považuji za jasný důkaz, že ona trpí vážnou duševní chorobou a neměla by děti vůbec vychovávat.
28. 7. 2014 at 19:42
Moje ex synovi (7) vyloženě nutí říkat svému snoubenci „tati“, syn se s tím svěřil mé přítelkyni, když byli spolu doma. My s partnerkou jej k tomu nenavádíme, nikdy by nás to nenapadlo. Jednoho dne ale syn sám od sebe přítelkyni objal a oslovil maminko. Občas ji tak ještě oslovuje – když chce. Snažili jsme se mu vysvětlit, že maminka je jen jedna, ale další návštěvu přišel s brekem,že mu to jeho matka zakázala takhle partnerce říkat, že prý maminka je jen jedna, ale tatínkové mohou být i 2.
Už to tady bylo jednou! Ex takhle zpracovávala svou dceru, kterou jsem vychovával od 3 let.
2. 1. 2017 at 8:06
Prof Zdeněk Matějček (znémý dětský psychiatr) napsal pojednání „otec biologický a otec skutečný“. Skutečný je ten, koho má dítě rádo, cítí se u něj bezpečně a který nehájí žárlivě jen své zájmy na úkor spokojeného dětstvé svého potomka. Samozřejmě totéž platí i o matce.