Mgr. Martin Beneš
–
V souvislosti s „rozvodovou“ novelou občanského zákoníku (268/2025 Sb.) veřejný prostor opět jednou zaplnilo téma rodičovských („rozvodových“) sporů. Často přitom znělo slovo „vysokokonfliktní“. Co by se mělo stát, aby rodičovské spory takové (vysokokonfliktní) nebyly?
Tuto úvahu píšu jako člověk, který se v oblasti rodičovských sporů jako soudce pohybuje posledních devět let. Osobně toto téma považuji za vyřešené – alespoň z hlediska svého postupu. Co je tedy třeba dělat?
Z hlediska fungování institucí je především třeba rodičovský spor nezhoršovat. K tomu je nutné mít alespoň základní pochopení nastavení lidí v situaci rozchodu. Rozpadá se rodina – největší životní projekt. Projekt, do něhož byly vloženy obrovské prostředky (finanční, energetické, citové). Projekt, jehož rozpad bývá spojený se značným zklamáním, obvykle projektovaným do toho druhého. Do toho, kdo odešel, případně do toho, který mě svým chováním ve vztahu „přiměl“ odejít. Ten druhý je tak obvykle vnímán jako málo spolehlivý, případně jinak dysfunkční jedinec (a to obvykle oběma z rodičovského páru). Pokud v dané vztahové situaci přispěchá systém hledat „lepšího“ rodiče, působí taková snaha jako rozbuška, hozená do střelného prachu vzájemných negativních emocí.
Jaké je tedy řešení? Uklidnit emoce. Postupně (nicméně od počátku, cíleně, kontinuálně) zklidňovat negativní nastavení rodičů. Směrovat je k tomu, jak situaci vnímá jejich dítě. Jaké důsledky může pro něj mít, když své nastavení nezmění. Ujišťovat je, že to, co aktuálně prožívají a cítí je normální; nicméně v zájmu jejich dítěte je tuto fázi co nejdřív překonat a posunout se do konstruktivních vod. Že ten druhý, kterého nyní vnímají tak ostře negativně, je druhým milovaným rodičem jejich dítěte. Že jejich dítě si nezaslouží přijít o vztah s jedním rodičů – naopak, je pro něj zásadní udržovat a rozvíjet vztah s oběma rodiči co nejlepší.
Jak na to? Nám se jako bezkonkurenčně nejefektivnější nástroj osvědčila edukace. Skupinová, jednou za měsíc, cca 10 rodičovských párů. Krátká (45 minut) prezentace na uvedené téma v duchu sdíleného rodičovství (Sdílené rodičovství, ISBN 978-80-262-2216-3, PEMOVÁ Terezie, PTÁČEK Radek, Portál, 2024). Samozřejmě důsledně potvrzovaná jak postojem soudu, tak OSPOD (v duchu: „ne, opravdu to není jinak, než právě takto“). Náklady toho jsou minimální (cca 50 tisíc Kč ročně – práce pro dva lidi na několik hodin měsíčně, jeden jako přednášející, druhý jako koordinátor, který rodiče na edukační seminář zve a technicky jej zajišťuje). Teoreticky je realizovatelné i bez externích zdrojů (opakovaně jsem stál před tím, že nebude nezisková organizace, která by edukaci pro naše klienty zajišťovala, a byl jsem připraven ji vést sám – ten přínos je obrovský, pár hodin času měsíčně za to rozhodně stojí). Tak jako tak na začátek každého semináře chodím a alespoň jej uvedu.
Proč to není standard? Nevím. Nehodí se to pro justici? Vyloučené to určitě není (viz zahraniční systémy „Problem solving justice“ jako hybrid mezi soudní a sociální prací). Bylo by lepší, kdybychom tento proces měli zajištěný speciální organizací mimo justici (podobně jako ve Velké Británii – CAFCASS)? Bylo.
A co by bylo úplně nejlepší? Kdybychom celospolečensky změnili svoji optiku. Kdybychom se dokázali rozvádět bez bojů o děti. Kdybychom přijali, že rozvod (rozchod) je záležitostí života partnerů, ale dětí se má dotknout co nejméně. Že soudní systém zde není od toho, aby ze dvou rodičů udělal jednoho. Že to není možné, že pro to není žádný rozumný důvod. Naopak. Kdybychom místo neustálé medializace vysokokonfliktních rozvodů konečně vedli celospolečenskou debatu o tom, že vysokokonfliktní rozchody dětem ubližují, zásadní měrou stojí za problémy v oblasti duševního zdraví dětí a mladých lidí. O tom, jak jim předcházet, jak systematicky poskytovat rozcházejícím se rodičům podporu v tom, jak najít cestu sdíleného rodičovství v životě po rozpadu partnerského vztahu.
Že na nic takového lidé neuslyší? U nás to děláme spoustu let a závěry jsou opačné. Každopádně to musíme zkusit. Každých 10 % rozcházejících se rodičů, kteří odloží své spory, znamená 100 tisíc dětí, které prožijí řádově klidnější dětství. Což nepochybně stojí za snahu.
Závěrem dodávám, že nic z výše uvedeného se netýká situace ohroženého dítěte v rodině, v níž se zároveň manželství (partnerství) rodičů rozpadá. Zde je nutné volit jiné postupy, adekvátní dané situaci. Jedná se ale pouze o zlomek z celkového počtu rodičovských sporů.
26. 8. 2025 at 17:04
Jasně, za všechno prý můžou ti hloupí rodiče, co nechápou moudrá slova soudce Beneše.
Konflikty se odstraní tím, že se nikomu nevyplatí je vytvářet. Jestliže matkám beztrestně prochází rozbíjením vztahů a týráním dětí jejich otce „trestat“ a vydírat, s podporou soudů a OSPOD, jsou konflikty logickým důsledkem. A pak přejde Beneš a chce další peníze pro spřátelené edukátory a mediátory. To je úplně špatně. Bez skutečné rovnosti rodičů před soudem, což je v první řadě střídavá péče 50/50, je opatrovnické soudnictví jen jeden velikánský tunel skvěle živící armádu parazitů.
26. 8. 2025 at 21:38
Ja bych byl zvedavy na statistiky. Ty uspesnost a spravnost pristupu vsech ucastniku prokazou nejspolehliveji.
O kolik procent od doby aplikovani tohoto pristupu stoupla pece spolecna a stridava? O kolik procent stoupl od te doby podil casu otcu s detmi? (na prislusnem soudu)
Lisi se ona procenta vyznamne od celostatniho prumeru?
Pokud se procenta lisi od prumeru v jednotkach, je pristup stale celkove spatny .
27. 8. 2025 at 15:19
Článek by měl správně vypadal takto:
Zásadně jsem začal určovat péči společnou nebo střídavou 50/50 a výživné jsem určoval oběma rodičům v poměru jejich skutečných příjmů. Konflikty mezi rodiči proto zcela ustaly. Státu jsem ušetřil miliony. Jako soudce už jsem neměl nic na práci, proto mne propustili. Teď makám v Kauflandu.
30. 8. 2025 at 18:34
Krásná idea, ale na hony vzdálená praxi na většině soudů. V drtivé většině případů vyhrává bezohlednější rodič s výrazně nižším respektem k roli druhého rodiče. Ono by stačilo jedno, vypsat mezi rodiči soutěž, kdo nabídne druhému lepší podmínky. A jeho návrh učinit rozsudkem. Zdrojem konfliktů a zátěže dětí, z mé dlouholeté praxe, je právě absence respektu k druhému rodiči a přenesení rozhodování rodičem, ospodem i soudem na dítě.
1. 9. 2025 at 11:23
Je to tak. I po letech soudních sporů (nejen o děti) mě fascinuje, že porušovat pravidla i soudu viníkovi nijak neuškodí.
Matka nedodržuje rozsudek, dostává pokuty a stejně OSPOD i soud mělou o tom, jak jsou na situaci vini oba rodiče a měli by odložit své spory.
Soud „důrazně doporučí“ matce, aby děti u ní mohly používat telefony, protože mají nárok na kontakt s otcem a na výslechu o půl roku později soudkyni nijak nezajímá, že si otec nemohl se synem zavolat na jeho narozeniny. Atd.
Kdyby opravdu důsledně stíhali toho, kdo konflikt zhoršuje, věřím, že by se věci hodně uklidnili. Naopak mediace a snahy o dohodu alespoň na patolotické jedince absolutně nefungují.
7. 9. 2025 at 10:33
Žádat Globálni pasáky (Milirdáře, Justici, Státomafii, Feministky obou pohlaví …), kteří pomocí pasenjm žen, manželek, dcer i synu na mužích, otcích, dětech, rodinách neskutečně bohatnou, je buďto
1) slepá ulice, na kterou vedou tajní pasáci,-čky infiltrovaní mezi pro-rodinné vzbouřence
2) a nebo výsledek zhloupnutí mozku pseudo-výchovou v předcházejících generacích feministickou výchovou.
Vážení likvidovaní muži a otcové. S militantnými degeneranty obou pohlaví se nediskutuje! Ani se neprosí! Ti se likvidují !!!
Ing. L. Balvín a M. Vetráková, předsedové Únie mužov Slovenska a Klubu žien a matiek podporujúcich ÚMS vám v Českoslovenčině vzkazují osobně 🙂