Eva Decroix
–
4.7 Sociální péče
Zcela nejdříve je nutné upřesnit, z jakého titulu má sociální péče své místo v rozvodových řízeních. Důvodem, který sociální pracovníky vede ke vstupu do soudních řízení v okamžiku rozpadu rodiny, je především zájem dítěte. Přesto je role sociálních služeb jako aktérů rozvodového řízení v obou státech zcela odlišná. V české právní úpravě vstupuje sociální pracovník vykonávající svou funkci v rámci odboru sociálně-právní ochrany (dále také jen OSPOD) do všech opatrovnických řízení jako kolizní opatrovník dítěte a do některých řízení navíc z důvodu ohrožení dítěte a jeho sociálně-právní ochrany.
Ve francouzské právní úpravě je role sociální péče v rozvodovém procesu v principu omezena na situace, ve kterých si vstup sociálního pracovníka vyžádá soud a požádá o sociální šetření (enquete sociale) v rodině. Systém sociální péče je ve Francii velmi komplexní, a jak upozorňuje Elischer, je decentralizovaný a na lokální úrovni rozdělen mezi několik oddělených odborů. (381) Sociální systém se ale zaměřuje na dítě v nebezpečí (enfant en danger) a dítě týrané (enfant maltraité) nebo dítě v ohrožení (enfant en risque). Sociální systém ani jeho aktéři nejsou, narozdíl od českého systému, zapojeni a priori do soudních řízení v pozici opatrovníků nezletilých dětí. „Orgány sociální péče nemají žádnou úlohu při řízeních ve věcech péče o dítě a dalších rodinných věcech v běžných kolizních záležitostech.“ (382)
Před jakýmkoli rozhodnutím, kterým se stanoví podmínky pro výkon rodičovské pravomoci nad právem styku s dětmi nebo o svěření dětí třetí osobě, může soud pověřit jakoukoli kvalifikovanou osobu udělat sociální průzkum. Seznam sociálních pracovníků, které soud jmenuje, je uveden na speciálním seznam v jurisdikci každého soudu. Soudce ale může v případě potřeby jmenovat jakoukoli jinou kvalifikovanou osobu podle svého výběru. K nařízení sociálního šetření může soudce přistoupit na základě vlastního uvážení nebo na žádost jedné ze stran.
V rámci sociálního šetření mají být prozkoumány rodinné poměry, podmínky výkonu rodičovské odpovědnosti. Výsledkem šetření je zpráva obsahující jak zjištění, tak návrh řešení. Soudce zprávu přednese stranám a jejich právním zástupcům. Podzákonné předpisy definují, jak probíhá sociální šetření. Sociální pracovník provede dva rozhovory s každým rodičem, a to přímo v domácnosti.
Za účelem pochopení odlišnosti českého a francouzského postavení sociální péče v rozvodových řízeních je předně třeba odpovědět na otázku, jaká je role sociální péče v rozvodovém procesu. Prostřednictvím sociální péče stát plní svou odpovědnost základního garanta sociálně-právní ochrany dětí. (383) Do určité míry je možné opřít existenci i fungování odborů sociálně-právní ochrany dětí v českém právním řádu o článek 31 Listiny základních práv a svobod, dle kterého jsou rodičovství a rodina po ochranou zákona a dětem a mladistvým je zaručena zvláštní ochrana. Obsah sociálně-právní ochrany dětí (materiální definici) definuje zákon neúplným výčtem obsahujícím ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny, zabezpečení náhradního rodinného prostředí pro dítě, které nemůže být trvale nebo dočasně vychováváno ve vlastní rodině. (384) Dítětem se pro účely sociálně-právní ochrany rozumí nezletilá osoba, která se nachází, z různých právních či faktických důvodů, jejichž rozsah je blíže specifikován zákonem, na území České republiky. (385) Zejména se má sociálně-právní ochrana dětí zaměřit na děti, které jsou v ohrožení, přičemž „nastane-li situace, která ohrožuje řádnou výchovu a příznivý vývoj dítěte, kterou rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte nemohou nebo nejsou schopni sami řešit, je nezbytné přijmout na ochranu dítěte a k poskytnutí pomoci rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte opatření sociálně-právní ochrany“. (386, 387)
Pokud tento zákonný rámec výkonu sociálně-právní ochrany dětí aplikujeme na rozvodovou situaci, měl by OSPOD vstupovat do řízení a přijímat opatření nezbytná k ochraně dítěte v situaci, kdy rodiče povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti neplní, nebo práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti nevykonávají nebo zneužívají. Tyto situace v rozvodových řízeních nesporně nastávají především tam, kdy rodiče nejsou schopni vyřešit své porozvodové záležitosti dohodou a dítě se stává nebo může stát předmětem nebo obětí jejich sporů. Je otázkou, zda v situacích, kdy rodiče, byť rozvádějící se, plní své povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti řádně a svá práva z ní plynoucí nezneužívají, má vstupovat do rozvodového procesu orgán sociálně-právní ochrany dětí za účelem přijetí nezbytných opatření. Pro úplnost je nutné doplnit, že mezi těmito opatřeními zákon uvádí opatření preventivní spočívající v pomoci a podpoře rodičům k řádnému plnění rodičovské odpovědnosti; opatření poradenské, umožňující poskytnutí pomoci rodičům, kteří se potýkají s problémy v oblasti výchovy dítěte, ale také opatření výchovné, které představují opatření od napomenutí po návrh na omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti. Opatření preventivní jsou zcela nepochybně vhodné pro rodiče v jakékoliv životní fázi a o to více pro rodiče, kteří se ocitají v často složité životní situaci rozvodu. Nicméně je třeba podotknout, že základním kritériem použití jakýchkoliv opatření dle zákona o sociálně-právní ochraně je takové dítě, které se nachází v situaci, kterou rodina není schopna či ochotna řešit sama. Automatická presumpce toho, že rozvádějící se rodina, je rodina, která není schopna řešit situaci dítěte, je extensivní výklad nevhodně zasahující do autonomie rodiny.
Orgán sociálně-právní ochrany dětí ale častěji než na základě zákona o sociálně-právní ochraně dětí vstupuje do opatrovnických procesů z titulu kolizního opatrovníka dítěte jmenovaného soudem. Dle § 892 odst3 OZ“ Rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi nám a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka“ Vzhledem k tomu, že dítěti je opatrovník jmenován z důvodu možného střetu, neboli kolize se zájmy rodiče, vžilo se nelegislativní opatření „kolizní opatrovník“, a to jak pro opatrovnictví hmotněprávní k zastupování k určitému právnímu jednání, tak pro opatrovnictví procesní, k zastupování v soudním řízení. V oblasti procesního zastupování je poté klíčové ustanovení § 469 ZŘS, které stanoví povinné zastoupení dítěte v řízeních ve věcech péče soudu o nezletilé, přičemž současně určuje, že „opatrovníkem soud jmenuje zpravidla orgán sociálně-právní ochrany dětí“. (388, 389)
Úkolem opatrovníka je poskytovat dítěti, které situaci dostatečně chápe, informace o řízení, zjišťovat jeho názor a tento zprostředkovat soudu. Skutečnost, že opatrovník je dítěti v řízení jmenován automaticky, bez ohledu na situaci v rodině, a jeho úkolem je především zajištění komunikace s dítětem, navozuje dojem, že rodiče nejsou v dané situaci dle zákonodárce tuto roli, spadající běžně do rodičovské odpovědnosti, odpovídajícím způsobem plnit a jejich neschopnost má suplovat soudem jmenovaný úředník. Znamená to, že zájmy rodičů se ocitají v okamžiku určení otázek péče o nezletilé v konfliktu se zájmy nezletilého? Nebo jen zákonodárce vyjadřuje tímto institutem specifické postavení dítěte v daném řízení a poskytuje mu dodatečnou ochranu, která není v konfliktu s právy a povinnostmi rodičů? Nebo je zřízení samostatného institutu kolizního opatrovníka v těchto věcech institucionálním vyjádřením a podporou participačního práva dětí?
Rodičovská odpovědnost a její výkon v zájmu nejlepšího zájmu dítěte by neměla být ex lege a plošně zpochybněna a oslabena zřízením jakéhosi institucionálního dohledu. Zájmy rodičů se neocitají pouhou skutečností rozpadu společné domácností a nutností určit nové podmínky péče o dítě v konfliktu se zájmy nezletilého dítěte, rodiče jsou i nadále osobami nejlépe schopnými zajistit odpovídající výkon participačních práv dětí v řízení a předání informací dětem, včetně důsledků nastalé situace. Plošnost jmenování opatrovníka nezletilému dítěti je minimálně sporná. Dle Evropské úmluvy o ochraně práv dítěte by měl mít soud pravomoc ustanovit dítěti zvláštního zástupce pro řízení v situaci, kdy jsou osoby mající rodičovskou zodpovědnost vyloučeny ze zastupování dítěte z důvodu konfliktu zájmů. (390) Jmenovat opatrovníka dítěti, jehož rodiče jednají v jeho nejlepším zájmu a ve shodě není důvodné. Naopak by bylo vhodné uvolnit kapacity a posílit výkon práv opatrovníka dítěte v řízeních, kde je zjištěn konflikt zájmů mezi individuálními zájmy rodičů o zachování maximálního rozsahu výkonu rodičovské odpovědnosti na každé ze stran a nejlepším zájmem dítěte. Právo soudu jmenovat dítěti zvláštního zástupce v takovém případě by mělo být zachováno a rozšířeno, tak aby v potřebných případech byl dle zvážení soudu procesním opatrovníkem jmenován nejen orgán sociálně-právní ochrany dětí, jehož výkon bude vždy omezen systémově, ale také advokát či jiný zástupce z řad odborné veřejnosti. Situace, kdy rodiče zjevně jednají ve vlastním zájmu a za tímto účelem využívají právního poradenství a dítě se ocitá uprostřed tohoto právního bitevního pole, aniž by mělo odpovídající právní zastoupení, neposkytuje odpovídající ochranu nejlepšího zájmu dítěte.
Stejně tak musí být při jmenování opatrovníka zohledněny situace, kdy rodiče sice nejednají a priori ve vlastním zájmu, ale dítě nedostatečně zastupují a se soudem nekomunikují nebo nijak aktivně zájmy dítě nehájí. Tuto situaci připomněl Ústavní soud, který v roce 2019 uvedl: „Je-li řízení před soudem, jehož účastníkem je nezletilý, jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, neznamená to, že půjde vždy z hlediska zájmů nezletilého o zastoupení řádné. Problém vzniká, jestliže zákonný zástupce zastupuje nezletilého pouze formálně, fakticky však se soudem nekomunikuje. Takový zástupce nečiní žádné procesní úkony k ochraně práv nezletilého, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy i samotným účelem zastoupení (…) Jde v podstatě o srovnatelnou situaci, jako kdyby nebyl vůbec zastoupen. Je povinností soudu v takové situaci vždy přinejmenším zvážit, zda v konkrétní situaci jsou dány podmínky pro ustanovení opatrovníka.“ (391)
Jakkoliv jsou rodiče i v rámci soudního řízení týkajícího se otázek v životě dítěte nebo řízení upravujícího podmínky výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti po rozvodu plnými a jedinými nositeli této odpovědnosti, mohou nastat situace, kdy je nutné „suplovat“ rodiče ve výkonu části jejich rodičovské odpovědnosti jmenováním opatrovníka. Vždy ale zůstává prioritou povinnost chránit nejlepší zájem dítěte a zájem na zachování co možná nejširšího rozsahu výkonu rodičovské autority.
Bez ohledu na to, zda je kolizní opatrovník jmenován z důvodů zákonné fikce střetu zájmů nebo soudem zjištěného možného střetu zájmů, jeví se jako zásadní otázka vymezení právního rámce práv a povinností kolizního opatrovníka. Podstatou funkce kolizního opatrovníka je výkon procesního zastoupení dítěte. Vzhledem k tomu, že se jedná o zastoupení procesně-právní, kolizní opatrovník nebude moci dítě zastoupit při těch právních jednáních, která mají hmotněprávní povahu a která přímo nesouvisí s s vedeným soudním řízením, jelikož zde zůstává zachováno oprávnění i povinnost rodičů své dítě zastupovat z titulu rodičovské odpovědnosti. Pravomoci a postavení kolizního opatrovníka v řízení odpovídají postavení jiného zástupce účastníka řízení s jednou zásadní výjimkou, že kolizní opatrovník dítěte nemůže plně zastupovat vůli zastoupeného. (392, 393) S ohledem na rozlišovací schopnosti zastoupeného dítěte je dítě jako zastoupená osoba schopno svou vůli projevit pouze v omezené míře, přičemž tato může být do určité míry ovlivněná okolnostmi v dané domácnosti, a ne zcela vyjadřovat nejlepší zájem dítěte. Kolizní opatrovnictví dítěte proto vyžaduje zvláštní, k dítěti citlivý přístup. Od kolizního opatrovníka se předpokládá v souladu s jeho postavením procesního zástupce podávání procesních návrhů a vyjadřování se k nim, podávání návrhů na provedení důkazů, formulace závěrečných návrhů či podání opravných prostředků. (394) A konečně je součástí jeho role zprostředkování stanoviska dítěte. Opatrovník postupuje tak, aby dítě dostalo všechny potřebné informace o soudním řízení a bylo důsledně informováno o všech důsledcích soudního řízení, ale také o důsledcích názoru, které vysloví, ať již přímo soudu, nebo zprostředkovaně přes kolizního opatrovníka. Kolizní opatrovník jako strážce bezchybného procesního postavení dítěte by měl bezvýhradně dbát na respekt participačních práv dítěte.
Výkon kolizního opatrovnictví orgánem sociálně-právní ochrany dětí však pokládá dlouhodobě otázku, zda „je v případě výkonu kolizního opatrovnictví, orgán sociálně-právní ochrany dětí v kombinovaném postavení orgánu veřejné moci nadaného odpovídající pravomocí podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, nebo zda je v postavení pouze kolizního opatrovníka podle ZŘS a OSŘ, tj. toliko podle civilně- procesních předpisů“. (395) Šínová současně uvádí, že pokud vystupuje orgán sociálně-právní ochrany dětí při výkonu kolizního opatrovníka jako orgán veřejné moci, je to role „kvalifikovaného kolizního opatrovníka“, jehož oprávnění jsou zcela odlišná od „běžných kolizních opatrovníků“. (396) Právně byla tato otázka vyřešena Nejvyšším správním soudem, který v roce 2021 jednoznačně definoval, že „opatrovnictví je institutem soukromého práva, a to i v případě, že se jedná o tzv. veřejného opatrovníka“. (397) Roli orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníka dítěte poté definoval také Ústavní soud, který upřesnil, že „orgán sociálně- právní ochrany dětí se v pozici jmenovaného opatrovníka nestává účastníkem a stranou řízení, ale je výlučně zástupcem dítěte“. (398)
Nicméně v aplikační praxi se tato čistě teoretická a právní rovina nadále střetává s některými konkrétními aspekty výkonu funkce kolizního opatrovníka ze strany orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jedná se mimo jiné o oprávnění OSPOD pořizovat úřední protokoly z jednání, provádět šetření v domácnosti, prošetřovat majetkové poměry rodičů, ale také předvolat si lékaře nebo zaměstnance školy na jednání. Odborné názory na tuto problematiku, ale také metodiky jednotlivých krajských úřadů a stanoviska ústředních orgánů se různí a hranice mezi výkonem kolizního opatrovnictví a výkonem veřejné moci zůstává nejasná. (399, 400) Tato skutečnost se v aplikační praxi ukazuje jako poškozující pro řádné zastupování práv dětí, neboť vede ke zpochybňování práce sociálních pracovníků, nevyjasněným očekáváním ze strany rodičů či soudu a v konečném důsledku tak k latentní pasivitě a právní opatrnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí při výkonu kolizního
opatrovnictví z obavy o nepřekročení pravomocí, jejichž limity jsou vágní.
Naopak ve francouzské právní úpravě je hranice mezi sociální péčí a zastupováním dítěte zcela zřetelná. Sociální péče nevstupuje do řízení jinak než prostřednictvím soudem nařízeného sociálního šetření. Soud ale jmenuje dítěti opatrovníka ad hoc v případě, že jsou zájmy jednoho ze zákonných zástupců případně zájmy obou zákonných zástupců v rozporu se zájmy nezletilého. (401) Soud může ke jmenování přistoupit na návrh rodičů, návrh státního zástupce nebo z moci úřední. Dítě má vedle práva na opatrovníka také právo být informováno o svém právu být zastoupeno advokátem. Tuto povinnost podání informace nesou rodiče a soud činí zápis do spisu o jejím splnění. Pokud si dítě advokáta nevybere nebo o něj nepožádá, může mu být po uvážení soudu přidělen z moci úřední. (402, 403)
(381) ELISCHER, David. Sociálně-právní ochrana dětí ve Francii: aktéři a základní principy systému. In: WINTEROVÁ, Alena a DVOŘÁK, Jan (ed.). Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2009. ISBN 978-80-7357-432-1, s. 149.
(382) SYLLOVÁ, Jindřiška. Zastupování dětí v kolizních případech, Komparace úpravy zastupování nezletilých v rozhodnutích o péči ve vybraných státech. Srovnávací studie, Parlamentní institut, Poslanecká Sněmovna Parlamentu České republiky, č. 5.429, 2023, s. 2.
(383) ELISCHER, David. Sociálně-právní ochrana dětí ve Francii: aktéři a základní principy systému. In: WINTEROVÁ, Alena a DVOŘÁK, Jan (ed.). Pocta Sentě Radvanové k 80. narozeninám. Praha: ASPI, 2009. ISBN 978-80-7357-432-1, s. 141.
(384) Ustanovení § 2 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
(385) Tamtéž, ustanovení § 3.
(386) Tamtéž, ustanovení § 6.
(387) Tamtéž, ustanovení § 91.
(388) Dle § 482 ZR je poté orgán sociálně-právní ochrany dětí zpravidla jmenován opatrovníkem také v řízení ve věcech mezinárodních únosů.
(389) Zákon o sociálně-právní ochraně dětí nicméně počítá, po novelizace provedené zákonem č. 363/2021 účinné od 1. 1. 2022 také s možností, že opatrovníkem dítěte bude jmenován advokát, viz ustanovení § 55 odst. 2: „V případě, že je opatrovníkem dítěte jmenován advokát, obecní úřad obce s rozšířenou působností na jeho žádost písemně sdělí informace o nezletilém dítěti vztahující se k výkonu opatrovnictví nezletilého.“, nebo ustanovení § 51 odst. 4.
(390) Úmluva č. 54/2001 Sb. m. s., Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o přijetí Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, článek 9 – Ustanovení zástupce.
(391) Nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. ÚS 3304/13.
(392) Ustanovení § 31 odst. 2 OSŘ: „Ustanovený opatrovník nebo jiný zástupce má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci.“
(393) HOFSCHNEIDEROVÁ, Anna. O roli kolizního opatrovníka dítěte v soudním řízení o péči, respektive o úpravě poměrů dítěte. [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/o-roli-kolizniho-opatrovnika-ditete-v-soudnim-rizeni-o-peci-respektive-o-uprave-pomeru-ditete-110853.html#_ftnref4.
(394) Ustanovení § 28a odst. 1 OSŘ: „Procesní plnou moc nelze omezit. Zástupce, jemuž byla tato plná moc udělena, je oprávněn, ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník.“
(395) ŠÍNOVÁ, Renata. Samostatný kolizní opatrovník, II. Analýza procesu přechodové fáze. Cochem, z. s., 2022, s.11. [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné
z: https://www.cochem.cz/wp-content/uploads/2022/11/metodika_2_analyza_procesu_prechodove_faze.pdf
(396) Tamtéž, s. 10.
(397) Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.5.2021, sp. zn. Komp 3/ 2018, bod 24.
(398) Nález Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18
(399) KŘÍSTEK, ZÁRASOVÁ, NOVOTNÁ nebo KILAROVÁ citováni in: ŠÍNOVÁ, Renata. Samostatný kolizní opatrovník, II. Analýza procesu přechodové fáze. Cochem, z. s., 2022, s. 11. [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné z: https://www.cochem.cz/wp-content/uploads/2022/11/metodika_2_analyza_procesu_prechodove_faze.pdf
(400) ŠÍNOVÁ, Renáta. Ke jmenování kolizního opatrovníka v řízení ve věcech péče o nezletilé po novelizaci § 469 ZŘS. Právní rozhledy, 2017, č. 23-24, s. 829-834.
(401) Ustanovení čl. 383 CPC.
(402) Smlouvu o zastoupení může sjednat i samo dítě viz. § 894 OZ
(403) Ustanovení čl. 1186 CPC.
Okomentovat