Mgr. Jana Barvíková, Ph.D.

–

Abstrakt

Monografie přináší další dílčí výsledky z kvalitativních šetření Jak se žije dětem po rozchodu rodičů? a Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?, založených na hloubkových rozhovorech s mladými lidmi, kteří v dětství či dospívání zažili rozpad rodiny, a s rodiči po rozchodu, realizovaných v rámci projektu „Dopady míry rodičovského konfliktu na dítě a role, jakou v nich hraje konkrétní forma porozvodového uspořádání péče“ (2019–2024). Studie navazuje na jeho předchozí výstupy a sleduje vnímání rozchodu a vybrané praktické aspekty porozchodové péče z pohledu dětí a rodičů. Jelikož je určena především rodičům, jichž se tato problematika týká, obsahuje i doporučení, co děti od rodičů po rozchodu potřebují, formulovaná mladými lidmi s touto zkušeností. Napříč sledovanými tématy se jednoznačně ukazuje, že rozchod a jeho důsledky děti i rodiče zvládají lépe, pokud se rodičům daří zachovávat dobré vztahy, zdvořilou komunikaci a nastavení péče citlivě přizpůsobují potřebám dětí.

Klíčová slova: rozvod; rozchod; uspořádání péče o děti po rozchodu; rodičovství; rodičovský konflikt

Abstract

The monograph presents additional partial results from the qualitative studies How do children live after their parents‘ separation? and How are children raised after separation/divorce?, based on indepth interviews with young people who experienced family breakdown in childhood or adolescence, as well as with parents after separation. These studies were conducted as part of the project „The Impact of Parental Conflict on Children and the Role of Post-Divorce Custody Arrangements“ (2019–2024). This study builds upon previous outputs and examines the perception of separation and selected practical aspects of post-separation child custody from the perspectives of both children and parents. Since it is primarily intended for parents facing these issues, it also includes recommendations on what children need from their parents after separation, as articulated by young people with this experience. Across the topics explored, it clearly emerges that both children and parents cope better with separation and its consequences if parents are able to maintain good relationships, polite communication, and adjust custody arrangements sensitively to the needs of the children.

Keywords: divorce; separation; post-separation child custody arrangements; parenting; parental conflict

Obsah

Úvod

1. Metodologie

2. Co děti po rozchodu od rodičů potřebují?

2.1 Rady dětí rodičům

2.2 Co se rodičům povedlo

2.3 Co by děti od svých rodičů potřebovaly jinak

3. Rozchod a jeho vnímání

3.1 Hodnocení rozchodu rodičů – přinesl jim štěstí?

3.2 Sdílení dopadů rozchodu s vrstevníky

4. Rozpad rodiny a děti

4.1 Přání, aby se k sobě rodiče vrátili

4.2 Připomínky ztráty

4.3 Společná setkání původní rodiny

5. Zkušenosti dětí a rodičů se střídavou péčí

5.1 Adaptace dětí na změny prostředí

5.2 Stesk dítěte po druhém rodiči

5.3 Předávací den

5.4 Rytmus střídání péče

5.5 Nastavení a změny v rytmu i typu péče z pohledu dětí

5.6 Názory dětí ve výlučné péči na střídavou péči

Závěr

Literatura

Příloha

Úvod

Rozchod rodičů dětem zpravidla zcela změní život. Rodiče nicméně mohou podniknout účinné kroky, které jim toto zlomové, náročné období a jeho důsledky pomohou překonat. Výzkumy ukazují, že pro děti nebývá traumatizující ani tak rozchod jako konflikt mezi rodiči – myslí-li rodiče během rozchodu a řešení porozchodového uspořádání péče a výživy především na potřeby dětí, všechny změny mohou zvládnout snáze (Careyová & Rudkinová, 2024; Pemová & Ptáček, 2020).

V posledních dvou desetiletích – v porovnání se zvyklostmi a rozhodovací praxí soudů ve druhé polovině 20. století – v povědomí odborné i laické veřejnosti čím dál více rezonuje, že rodiče se rozcházejí spolu a nikoliv se svými dětmi, že mezi nejdestruktivnější důsledky rozpadu vztahu a konfliktu rodičů pro děti patří faktická ztráta jednoho z nich a že pro rozvoj své osobnosti a zdravý psychický vývoj potřebují nejen matku, ale i aktivního otce, a že mají mít svobodu volného přístupu k oběma rodičům a kontaktu s nimi, a to i v období, kdy jsou právě v péči jednoho z nich. Rodiče jsou tedy odborníky nabádáni, aby se zdrželi zamezování kontaktu a podkopávání kvality vztahu dítěte s druhým rodičem, a nevtahovali ho do jejich konfliktu (Mahrer et al., 2016; Mikulková et al., 2021). Pro uspořádání, které zajistí stálou fyzickou, emocionální a sociální přítomnost obou rodičů v životě dítěte bez ohledu na právní formu péče, se užívá pojmenování „sdílené rodičovství“ (Pemová
& Ptáček, 2020).

V souvislosti s rozvojem interdisciplinární spolupráce profesí zapojených do řešení rodičovského konfliktu (inspirované tzv. Cochemskou praxí) (1) ve snaze o nastavení takového průběhu rozvodového, respektive opatrovnického řízení, které neeskaluje rodičovský konflikt, je aktuálně více než kdy dříve kladen důraz na odpovědnost rodičů za dosažení dohody o péči a výživě (namísto konfliktního soudního sporu), na spolupráci rodičů při péči o děti, při řešení jejich záležitostí a při rozhodování o klíčových aspektech jejich života. Namísto právních sporů je preferována mediace, kde se rodiče s odbornou podporou snaží najít společné řešení. Od rodičů se očekává, že v zájmu svých dětí budou usilovat o zlepšení vzájemné komunikace a spolupráce, o zpracování emocí, které tomu brání, a v případě potřeby k tomu využijí odbornou pomoc (Rudolph, 2009; Ballnik, 2012; Justiční akademie, 2019a, 2019b, 2022; Mikulková et al., 2021). Tyto – pro mnohé rodiče v situaci (po)rozchodu náročné – požadavky se daří naplnit, pokud se o to v zájmu dětí snaží oba.

Uvedené změny v základním paradigmatu se opírají o výsledky zahraničních studií. Ty se většinou přiklánějí k tomu, že z hlediska různých indikátorů děti ve víceméně rovnoměrně rozdělené péči, kdy s každým z rodičů tráví nejméně 30 % svého času, prospívají lépe než děti ve výlučné péči jednoho z rodičů (např. Braver & Lamb, 2018; Nielsen, 2018; Bastaits & Pasteels, 2019; Braver & Votruba, 2018; Turunen, 2017; Fučík & Šolcová, 2022). Ne vždy se však rovnoměrná péče rodičů jeví pro děti jako vhodné řešení, například v případě různých forem patologie osobnosti, chování a vztahu rodičů (závislosti na návykových látkách, domácí násilí, násilí vůči dítěti apod.) či příliš velké vzdálenosti jejich bydlišť (Nielsen, 2015; Braver & Lamb, 2018; Barvíková, 2019; Smyth et al., 2016). Některé výzkumy také naznačují, že dětem dlouhodobě vystaveným intenzivním konfliktům rodičů se v rovnoměrné péči daří hůře než v péči výlučné (např. Augustijn, 2021; Mahrer et al., 2018; Emery, 2009; McIntosh & Chisholm, 2008; Moyer, 2004). Kontroverze přináší otázka, zda rovnoměrná péče spojená s přespáváním u obou rodičů skutečně přináší prospěch nejmenším dětem, tedy dětem mladším tří let (Pruett et al., 2014; Pruett et al., 2016; McIntosh, 2014; Warshak, 2014). Výzkumy ukazují, že se dětem po rozchodu daří nejlépe, je-li kvalita rodičovství matky i otce vysoká a není přítomen rodičovský konflikt (Mahrer et al. 2016). Kvalita společně stráveného času je pro zdravý vývoj dětí dokonce důležitější než samotná frekvence kontaktu s rodiči. Důraz kladený výhradně na to, kolik času děti tráví u jednotlivých rodičů, tedy může odvádět pozornost od klíčového aspektu – posilování a udržování emočního pouta mezi dětmi a oběma rodiči (Trinder, 2010; Fehlberg et al., 2011; Smyth et al., 2014; Neale, Flowerdew & Smart, 2003; Steinbach, 2019; Pemová & Ptáček, 2020).

Tato kniha přináší další dílčí výsledky projektu „Dopady míry rodičovského konfliktu na dítě a role, jakou v nich hraje konkrétní forma porozvodového uspořádání péče“ (zkráceně „Dítě v rodičovském konfliktu“), řešeného Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, v. v. i., (RILSA) (2) v letech 2019–2024. Projekt se zaměřoval na vývoj vztahu a konfliktu mezi rodiči před a po rozchodu, na způsob nastavení uspořádání péče o děti a jejich výživy po rozchodu či rozvodu a zkušenosti i každodenní život rodičů a dětí v jednotlivých formách péče. V průběhu tohoto obsáhlého výzkumu byla provedena řada kvalitativních a kvantitativních sociologických šetření, a to jak s odborníky zapojenými do řešení rodičovského konfliktu, tak s veřejností, zvláště pak s rodiči nezletilých dětí se zkušeností rozchodu/rozvodu a s mladými lidmi ve věku 16 až 29 let, kteří v dětství či dospívání zažili rozchod/rozvod svých rodičů. Svým zaměřením a rozsahem se tak jednalo v České republice o zcela ojedinělý výzkum. Zatímco jeho dosud publikované výsledky (3) byly určeny Ministerstvu práce a sociálních věcí a širší odborné i laické veřejnosti, tato publikace, která na ně navazuje a odkazuje, je určena především rodičům, kteří o rozchodu a následném nastavení péče o děti zatím jen uvažují či se již rozešli a záleží jim na tom, aby rozpad společného soužití byl pro jejich děti co možná nejmenší zátěží. Řada otázek, které v této souvislosti rodiče obvykle zajímají, byla již zodpovězena ve dvou předešlých závěrečných studiích (viz níže), jež vycházely z odborné literatury a analýz dat pořízených v průběhu projektu, především pak v rámci dotazníkového šetření Dítě v rodičovském konfliktu 2021 a kvalitativních výzkumů Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu? a Jak se žije dětem po rozchodu rodičů?

Studie „Dítě v rodičovském konfliktu I.: Uspořádání péče o děti po rozchodu rodičů – představy, preference a realita“ (Lehmann & Barvíková, 2023) čtenáře uvádí do problematiky uspořádání péče o děti po rozchodu či rozvodu rodičů. Přináší základní vymezení právních pojmů – výlučná péče, střídavá péče a společná péče – a výsledky zahraničních studií, sledujících dopady modelů rovnoměrné péče na děti. Uvádí zároveň na pravou míru některé mýty, které se často vážou k chápání jednotlivých typů péče. Věnuje se také tomu, jaké uspořádání péče považovali rodiče, respondenti dotazníkového šetření, za nejlepší v okamžiku rozchodu a proč. Dále pak sleduje, jaké důvody v rodinách respondentů kvalitativního šetření vedly k volbě uspořádání péče o děti, které praktikují. Studie ukazuje, že zatímco matky zpravidla předpokládají, že po rozchodu budou o děti pečovat minimálně ve stejné míře jako otcové, ti obvykle usilují o svůj podíl na péči maximálně v rozsahu rovnoměrném s matkou. Matky se tedy spíše snaží zachovat v České republice dosud tradiční a převažující model péče, kdežto část otců usiluje o jeho posun k rovnoměrnějšímu rozdělení péče. Často je k tomu vedou obavy, že výlučná péče matky jim znemožní podílet se plnohodnotně na výchově a péči o dítě a mohla by vést k oslabení až ztrátě vztahu s dítětem. To, jaké uspořádání péče pro své děti rodiče preferují, zcela zásadně ovlivňuje také jejich postoj ke střídání dvou domovů. Mezi rodiči zatím převládá názor, že pro dítě je vhodnější stabilita jednoho domova než rovnoměrná péče obnášející střídání domácností obou rodičů. Zastávají jej častěji matky než otcové, podobně jako postoj, že dítě ve střídavé péči je batůžkářem bez domova. Pocit domova se u dětí formuje na základě mnoha faktorů, přičemž fakt, že dítě žije výhradně v jedné domácnosti, sám o sobě pro jeho vytvoření není podmínkou. Absence pocitu domova souvisí spíše s nenaplněním některých zásadních potřeb dítěte, především vztahové blízkosti s rodiči a dalšími členy jejich domácností, osobního prostoru či možností seberealizace v daných domácnostech a s existencí rodičovského konfliktu. Zisky z rovnoměrné péče v podobě blízkého vztahu s oběma rodiči v hodnocení dětí s touto zkušeností zpravidla převažují nad nároky existence dvou domovů a přesunů mezi dvěma domácnostmi.

Studie „Dítě v rodičovském konfliktu II.: Rodičovství před a po rozchodu“ (Höhne et al., 2024) se zaměřuje na okolnosti rozpadu rodiny, na to, jak byl rodiči rozchod komunikován s dětmi, na porozchodové uspořádání péče o dítě, dodržování dohod, které se k němu vážou, komunikaci mezi rodiči a vztahy mezi členy původní rodiny, na úpravu výživného, zkušenosti rodičů a dětí s využíváním služeb odborné pomoci, dopady rozchodu na vybrané oblasti života bývalých partnerů a retrospektivní zhodnocení rozchodu a období po něm rodiči. Z těchto hledisek byly porovnávány případy, kdy je dítě v převážné péči jednoho rodiče, s těmi, kdy o něj víceméně rovnoměrně pečují oba rodiče. Prostor byl věnován rovněž přiblížení právní úpravy jednotlivých typů péče o děti a vývoje soudní judikatury týkající se rozhodování o střídavé péči. V případě převážné péče o dítě analyzovaná data dokládají, že hlavními pečujícími jsou v České republice v drtivé většině případů matky. Rovnoměrná péče, kdy o dítě pečují oba rodiče v přibližně stejném rozsahu, je většinou založena na pravidelném střídání týdenního pobytu dítěte u každého z nich. Dobrým základem pro bezkonfliktní vyjednávání po rozchodu o uspořádání péče o dítě, jeho každodenních záležitostech a nastavení výživného se ukázaly být pozitivní vztahy rodičů ještě v době společného soužití. Přibližně třetina rodičů se dokázala po rozchodu bez problémů dohodnout na konkrétních podrobnostech týkajících se péče o dítě a výživného, zatímco u více než desetiny kvůli tomu docházelo k velkým konfliktům. Úpravu péče a/nebo výživného prostřednictvím soudu řešila zhruba polovina rodičů s dítětem v převážné péči a přibližně dvě pětiny rodičů s dítětem v rovnoměrné péči. Pokud jde o vztahy mezi rodiči, vzájemnou komunikaci a případné vtahování dítěte do jejich konfliktu, lépe si vedli rodiče s rovnoměrnou péčí. Při řešení rozpadu rodiny se rodiče spíše spoléhali na vlastní síly než na pomoc odborníků. Pokud je přece jen vyhledali, nejčastěji se obraceli na pracovníky OSPOD, právníky nebo advokáty.

Předkládaná studie představuje další dílčí výsledky z kvalitativních šetření Jak se žije dětem po rozchodu rodičů? a Jak se vychovávají děti po rozchodu/rozvodu?, založených na hloubkových rozhovorech s mladými lidmi, kteří v dětství či dospívání zažili rozpad rodiny, a s rodiči po rozchodu. Zabývá se rozchodem a vybranými aspekty porozchodové péče z pohledu dětí a rodičů.

Úvodní kapitola nastiňuje metodologii obou výzkumných šetření, z nichž tato studie čerpá. Kapitola Co děti po rozchodu od rodičů potřebují? přináší výčet doporučení pro rozcházející se rodiče ve smyslu, co děti od svých rodičů po rozchodu potřebují a čeho by se rodiče měli vyvarovat, formulovaných mladými lidmi se zkušeností s rozchodem rodičů. Dále obsahuje přehled jejich ocenění zaměřených na to, co se rodičům po rozchodu podařilo zvládnout dobře, a výhrad upozorňujících na to, co by od nich naopak potřebovali jinak. Otázkám, jak děti hodnotí rozchod rodičů a do jaké míry se svými vrstevníky sdílejí pocity, které s ním souvisí, se věnuje kapitola Rozchod a jeho vnímání. Kapitola Rozpad rodiny a děti hledá odpovědi na otázky, přejí-li si děti, aby se k sobě rodiče, kteří se rozešli, vrátili, a stojí-li o společná setkání původní rodiny. Poslední kapitola Zkušenosti dětí a rodičů se střídavou péčí se zabývá tématy jako adaptace dětí na změny výchovných prostředí, stesk dítěte po druhém rodiči, předávací den, rytmus střídání péče, případné změny v nastavení péče a názory dětí ve výlučné péči na střídavou péči. Studii uzavírá přiložený seznam doporučených knih a dalších zdrojů pro rozcházející se rodiče, reflektujících potřeby dětí.

(1) Manuál etablování interdisciplinární spolupráce (Cochemská praxe). Dostupné z: http://cochem.cz/wpcontent/uploads/2021/09/MANUAL-final-cochem-bez-orez.pdf

(2) Od 1. 1. 2025 Výzkumný institut práce a sociálních věcí, v. v. i.

(3) Barvíková, 2019; Höhne & Paloncyová, 2019; Höhne & Paloncyová, 2021; Paloncyová et al., 2022; Barvíková et al., 2022; Lehmann & Barvíková, 2023; Lehmann & Barvíková, 2024; Höhne et al., 2024

POKRAČOVÁNÍ

Toto dílo je licencováno pod Mezinárodní licencí Creative Commons Attribution 4.0, umožňující jeho volné rozmnožování a sdílení.