Mgr. Hana Imlaufová

–

Smutek a pocit ztráty, hněv či pocit nespravedlnosti. To vše a ještě mnoho dalších pocitů může prožívat dítě, jehož rodiče se rozešli. Mozaika pocitů a pohled očima dítěte v různých věkových etapách vzešly z rozhovorů rodinné psychoterapeutky Hany Imlaufové s dětmi, jejichž rodiče se rozešli.

Co všechno děti mohou prožívat

Nejčastěji prožívanou emocí v tomto období je hněv a smutek.

Rozporuplné pocity – prožívají vztek na rodiče, který je opustil, ale při tom ho mají stále rády. Jeden chlapec mi řekl: „Nenávidím tátu, ale přesto ho chci vidět.“

Pocit zavržení rodičem, který odešel.

Popření a neochota uvěřit tomu – že to, čeho se děti hodně bojí, se stalo skutečností.

Naděje, že se rodiče usmíří, mnohdy přetrvává mnoho let, dokonce, i když rodič uzavře nový sňatek.

Smutek a pocit ztráty – nejzřetelnější emoce v tomto období, často ji skrývají, potají pláčou. Ještě těžší je to v případě, kdy jeden z partnerů prožívá „štěstí“, protože je zamilovaný do nového partnera. S ním dítě truchlit nemůže, a před opuštěným rodičem truchlit nechce. Tento stav je mnohem horší, než když truchlí celá rodina v případě úmrtí jednoho člena.

Deprese – projevuje se mimo jiné nedostatečným sebevědomím, nešťastný pocit opuštěnosti. „Proč se to stalo právě mě?“ – tato otázka mnoho dětí doslova pronásleduje. Kolem 7. až 8. roku věku dítěte se mohou objevit i sebevražedné tendence, dítě má pocit, že o ně nikdo nestojí, připadají si zavržené.

Děti budou muset vynaložit značné úsilí, aby ze svého zoufalství vystoupily – podaří se jim to, pokud budou moci své trápení s někým sdílet. Jeden chlapec mi řekl: „Táta si mohl vybrat a nevybral si mě.“

Vztek – často se v něm zrcadlí projevy hněvu mezi rodiči, které dítě vnímá. Souvisí s pocitem bezmoci. Je snadnější být vzteklý než smutný a lidé častěji reagují na vztek.

Vztek děti mohou projevovat prostřednictvím:

• úst – cucají prsty, věci, oblečení, žvýkají papír, koušou nehty, tužky, křičí, nadávají
• rukou – rozbíjejí věci, trhají papír, oblečení, vytrhávají si vlasy, hrozí pěstmi, bijí
• nohou – kopou kolem sebe, dupou, utíkají

Pocit nespravedlnosti – „Všechny ostatní děti mají normální rodinu.“

Hněv – terčem se mnohdy stává nový partner, za kterým jeden z rodičů odešel. (Nejčastěji to bývá milenka – zaútočit na ni je méně nebezpečné, než zaútočit na otce. Je to pokus skrýt pocit žárlivosti, protože druhá žena přišla a ukradla tátu.) Jiné děti se zlobí na oba rodiče, že se sobecky rozhodli pro rozchod a jich se na nic nezeptali, udělali to, co vyhovovalo jim a ne dětem.

Sklíčenost a vztek – často bývají příčinou nespavosti dětí.

Pocit viny – velmi časté a velmi úporné pocity dětí v této situaci. Objevují se v každém věku. „Kdybych nezlobil, tatínek by neodešel.“ Děti si mnohdy myslí, že rozchodu mohly nějak zabránit. Obviňují se, že ony mohou za to, že rodič odešel.

Úzkost, strach a zmatek – vážou se k budoucnosti, děti zoufale zachytávají útržky rozhovorů, kousky informací, čtou rodičům dopisy, naslouchají tajně rozhovorům.

• Prožívají úzkost o otce – Jak to táta zvládne sám? Nebude se mu stýskat?
• Prožívají úzkost o matku – Jak to maminka všechno bude umět sama? Neonemocní, bude někdy méně smutná? Nebude maminka moc chudá? Neodejde také ona???? Některé děti mají děsivé sny, že se ráno probudí a doma nebude nikdo.

Strach se na cokoli zeptat – především, když jeden z rodičů odmítá o druhém mluvit.

Rozpor loajality – jeden ze zákonitě prožívaných pocitů dítěte, úzkost z toho, že když dá najevo lásku jednomu z rodičů, bude se druhý hněvat, nebo mu to bude líto.

Závist – především vůči dětem z úplných rodin.

Pohled z hlediska věku dítěte

Předškolní děti

Jsou obzvlášť zranitelné, mohou se zastavit ve vývoji, hry se stávají stereotypními, ztrácejí schopnost soustředit se, mohou se projevit problémy s příjmem potravy, pomočování, nadměrné lpění na rodiči, který je nablízku.

Nemají pojem o čase, takže říci, že „Táta přijde za týden“ pro ně nemá smysl. Trauma by dítě mohlo mít v situaci, kdy po něm jeden rodič chce před druhým udržet nějaké tajemství – tento nátlak hraničí s citovým vydíráním.

Snaha o upoutání pozornosti – nejčastěji nepřiměřeným zlobením.

Dítě se chová až příliš lhostejně – může skrývat hlubokou sklíčenost, kterou neumí vyjádřit.

Mladší školní věk

V tomto období zaujímá rodina v pohledu dítěte ústřední postavení a rodiče jsou „nejlepší lidé“na světě. To, že jeden rodič odejde, je pro dítě otřes a způsobí nesmírný žal.

Některé děti se zoufale snaží svým nevhodným chováním rodiče „přivolat“ zpět.

Chlapci mnohdy nepřiměřeně zlobí, mají záchvaty zuřivosti, šikanují jiné děti.

Děvčata se mnohdy snaží mamince zoufale pomáhat či udělat vše pro to, aby jí našly „nového tatínka“

Časté potíže ve škole – obtížně se soustředí, jsou roztržité, impulzivní nebo naopak apatické

Děti truchlí nad rozpadem rodiny, kterému nedokázaly zabránit.

Dospívající mládež

Především se objevují pocity odvržení, ztráta sebedůvěry, pocit nezájmu rodičů.

Vliv na utváření jejich pohledu na opačné pohlaví.

Velmi zranitelní – rmoutí se jako děti, ale současně už začínají chápat svět dospělých, sami se již považují za dospělé. Obávají se, zda oni budou umět někdy navázat důvěrný vztah, když to nedokázali rodiče.

Může se začít objevovat sebepoškozování.

Často začínají unikat z domova a vyhledávat skupinu vrstevníků, kde budou prožívat pocit sounáležitosti a přijetí.

Některá děvčata hovoří o „ztraceném dětství“ a předčasně navazují vztah s mnohem starším partnerem.

Velmi negativně nesou očividný sexuální vztah rodiče s jeho novým partnerem, vnímají tyto projevy sexuality až s odporem a hnusem.

Vliv na studijní výsledky, související se ztrátou sebedůvěry a schopnosti se soustředit.

Pocitů a prožitků dětí by jistě mohlo být připsáno mnoho, toto jsou jen ty nejčastější.

Pro poradenskou potřebu zpracovala Mgr. Hana Imlaufová, rodinná psychoterapeutka z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny. Převzato z webu Manzelstvi.cz. S jednostranným pohledem článku na příčiny rozchodu a následné rodinné uspořádání se redakce Střídavky neztotožňuje. Článek publikujeme především jako přehledný souhrn problémů, které mohou děti postihnout v případě ztráty či odcizení jednoho z rodičů.