Amelia Hill
–
Opatření, která se zkoušejí, aby se zabránilo odcizení rodičů, zahrnují tresty včetně trvalé ztráty kontaktu s dítětem.
Rozvádějícím se rodičům by mohl být odepřen kontakt s jejich dětmi, pokud by se je pokusili obrátit proti jejich bývalému partnerovi. A to v rámci „průkopnického“ postupu, který je testován britským Poradenským a podpůrným soudním úřadem pro děti a rodiny (Children and Family Court Advisory and Support Service – Cafcass).
Fenomén, kdy jeden z rodičů poštvává své dítě proti druhému, se nazývá rodičovské odcizení. Jeho konečným cílem je přesvědčit dítě, aby navždy vyloučilo tohoto rodiče ze svého života.
Cafcass uvedl, že v poslední době zjistil rodičovské odcizení ve výrazném počtu 125 000 případů, kterými se každý rok zabýval.
Sarah Parsonsová, zástupkyně ředitele Cafcass, uvedla: „Stále více si uvědomujeme, že rodičovské odcizení se objevuje v mnoha našich případech, a uvědomili jsme si, že je naprosto nezbytné, abychom převzali iniciativu. Náš nový postup je průkopnický.“
Nový postup zpočátku dá rodičům šanci změnit své chování pomocí intenzivní terapie. Odcizující rodiče, kteří na to nezareagují, nebudou mít možnost nechat své děti žít u sebe.
Kromě toho by bylo možné na několik měsíců omezit nebo zakázat kontakt mezi rodičem a dítětem. V nejextrémnějších případech bude odcizujícímu rodiči trvale zakázán jakýkoli kontakt s jeho dítětem.
Odhaduje se, že odcizení rodičů se vyskytuje u 11 % – 15 % rozvodů, které se týkají dětí, a předpokládá se, že tento podíl narůstá. Další výzkumy zjistily, že přibližně 1 % dětí a dospívajících v Severní Americe zažívá odcizení rodičů.
Soudci a soudkyně ve Velké Británii tento jev stále více uznávají. Jedna psala o případu, kdy byla nucena změnit bydliště dítěte, aby obnovila vztah mezi dítětem a odcizeným rodičem. “Považuji rodičovskou manipulaci s dětmi, když s hrůzou vidím její obrovský výskyt, za mimořádně škodlivou,” uvedla ve svém shrnutí.
K odcizení rodičů dochází v rozsahu od mírného po extrémní, každé z nich může být pro zúčastněné děti velmi škodlivé. Odborníci připouštějí, že teprve nyní začínají chápat škálu způsobů, jak se projevuje.
Parsonsová řekla: „Nedávno jsme zaujali mnohem jasnější postoj k odcizení rodičů, o kterém chceme vyslat velmi jasnou a rozhodnou zprávu.“
„Současný rozšířený pohled na odcizení rodičů je vysoce polarizovaný a nezabývá se rozsahem odcizení. Chceme znovu získat půdu pod nohama a dosáhnout jemnějšího a sofistikovanějšího chápání toho, co se děje.“
K odcizení rodičů dochází téměř výhradně, když se rodiče rozcházejí nebo rozvádějí, zejména pokud probíhají právní bitvy. Nicméně se odlišuje od běžné nevraživosti mezi rozvádějícími se rodiči a je mezinárodně uznáváno jako typická forma rodičovského psychického zneužívání a domácího násilí, která podkopává základní zásady Všeobecné deklarace lidských práv a Úmluvy OSN o právech dítěte.
V USA a Kanadě jsou soudem ustanoveni a dozorováni „rodičovští koordinátoři“, kteří pomáhají obnovit vztahy mezi odcizenými rodiči a dětmi. V Mexiku a Brazílii je rodičovské odcizení trestným činem.
Až dosud bylo řešení případů odcizení rodičů ve Spojeném království závislé na sociálních pracovnících Cafcass, kteří uznávali jeho výskyt případ od případu. Mnoho rodičů však tvrdí, že jejich odcizení bylo přehlédnuto nebo zhoršeno systémem sociální práce a rodinného soudnictví, což často vedlo k trvalému odcizení jejich dítěte.
Od jara 2018 bude všem sociálním pracovníkům Cafcass v první linii dán nový soubor pokynů nazvaný „průvodce ostrým konfliktem“, stanovující kroky, které musí sociální pracovníci podniknout při řešení případů, kdy je podezření na odcizení. Průvodce bude přesně vyjmenovávat, kdy by děti měly být odňaty odcizujícímu rodiči a umístěny k rodiči, který byl „cílem útoku“.
Pokyny, které se rovněž dotýkají toho, jak mají být případy řešeny u rodinných soudů, byly rozeslány soudcům, lobbystickým skupinám včetně Families Need Fathers, odborníkům, lékařům a právníkům, aby je mohli za dobu tří měsíců posoudit.
Vedle těchto pokynů vytvořil Cafcass dvanáctitýdenní intenzivní program nazvaný „pozitivní rodičovství“. Jeho cílem je pomoci zneužívajícímu rodiči, aby se vžil do pozice svého dítěte, a naučit ho dovednosti, které mu umožní překonat své vzorce chování.
Testování začne brzy na 50 vysoce konfliktních rodinách vyhledaných po celé zemi. Po vyhodnocení na jaře bude program spuštěn na celostátní úrovni.
Pokud to nebude fungovat, přivedou se psychiatři, psychologové a odborníci na duševní zdraví. Ovšem pokud odcizující rodič bude pokračovat v tomto zneužívání, jeho kontakt s dítětem bude omezen na návštěvy pod dohledem.
V extrémních případech bude zahájeno řízení o zbavení rodičovských práv a rodič ztratí kontakt se svým dítětem. “Naší prioritou však je zachování vztahů s oběma rodiči,” uvedla Parsonsová.
Jerry Karlin, předseda a výkonný ředitel Family Need Fathers, uvedl, že nový přístup Cafcass je „velmi vítanou zprávou“.
“Už dlouho se ví, že démonizace rodiče poškozuje dítě nejen v době odloučení, ale ovlivňuje i jeho dospělý život,” řekl. “Rodičovské odcizení je identifikováno jako jednoznačně největší problém těch, kteří přicházejí do FNF hledat pomoc.”
Případová studie – Robert (jméno bylo změněno)
“Prožil jsem a byl jsem svědkem neúprosného odcizení mé starší dcery za posledních pět let, které vyvrcholilo naprostou ztrátou kontaktu. Už jsem ji tři roky neviděl ani neslyšel. Prvních 12 let jejího života jsme měli fantastický, láskyplný vztah.“
“Z toho, co mi řekla moje mladší dcera, vím, že má bývalá žena způsobovala mnoha rafinovanými i jednoduššími cestami nesnesitelné napětí u mé nejstarší dcery. Nakonec pro ni bylo příliš emocionálně traumatizující mě vidět. Nakonec mi poslala krátký e-mail, že chce přerušit veškerý kontakt se mnou. Od té doby jsem o ní neslyšel.“
“Bolest rodiče vystaveného rodičovskému odcizení je věc, která vám skutečně ničí duši, když ji prožíváte. Pamatuji si, jak jsem v mých nejtemnějších dnech v noci řídil a myslel na to, že bych třeba neotočil volantem, když jsem vjížděl do zatáčky s vysokou kamennou zdí. Je to hrozná forma týrání dětí, která se snaží dostat ven z hromady předsudků a nevědomosti.“
Převzato z The Guardian. Přeložil Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
2. 6. 2020 at 19:27
Ztratit děti by měli všichni otcové, kteří se jich navzdory breku domáhají. Syndrom zavrženého rodiče zas nemusí být taková hrůza, stále lepší než dítě nucené opustit maminčinu nárůč. Vztah lze kdykoliv pak dohnat v dospělosti.
2. 6. 2020 at 22:44
Dítě které nechce vidět otce,tak hlavně proto,,že je proti otci poštváno matkou…To chcete trestat oběť.?
3. 6. 2020 at 9:04
Myslím, že syndrom odcizeného rodiče hrůza je. A to z pohledu dětí. V podobném duchu tohoto článku jsem argumentoval u soudu. Pokud by rodič dělající peklo přišel o péči, rozmyslel by si to a děti tak zůstanou odstíněny od z toho plynoucích negativních podlostí. A o to by přeci mělo jít. „Dohnání“ vztahů v dospělosti je nejen diskutabilní, ale rozhodně dětem nenahradí absenci výchovného času potřebného pro svůj rozvoj. Potrestáni by měli být tedy rodiče bránící vyrovnané péči, neboť v konečném důsledku právě oni dětem škodí nejvíc.