Ing. Aleš Hodina
Na jednom nejmenovaném serveru se v diskusích schází řada rozvedených či rozvádějících se žen. Samo o sobě by na tom nebylo nic špatného: jsou ženy, které manžel opustil a potřebují pomoc a útěchu v nelehké situaci.
Problém je v tom, že mnoho těchto žen naopak plánuje a radí si, jak nejlépe opustit svého manžela. A co je nejhorší, radí se spolu i o tom, jak z rodiny odvést také děti a vychovávat je dál bez otce.
Rád bych poznamenal, že podobné chování – tedy rozbití rodiny spolu se snahou přivlastnit si děti jen pro sebe – považuji za stejně špatné i u mužů. Protože se s ním však v praxi setkávám u žen mnohem častěji, dovolím si malé zjednodušení a budu psát jen o nich.
Slušné a zodpovědné ženy, kterých se můj článek samozřejmě netýká, nechť mi prosím toto zjednodušení prominou.
Děj každého takového příběhu je dost podobný. Na začátku si žena vezme muže. Muže, nikoliv anděla – tedy normálního chlapa, který má i nějaké chyby. On totiž nikdo není dokonalý a i tato žena má jistě nějaké chyby. Vždy je proto ve vztahu potřeba určitá tolerance.
Ti dva se tedy rozhodnou své chyby tolerovat a žít spolu. Založí rodinu, vychovávají děti, a ejhle, ženě najednou začnou mužovy chyby vadit. Dokonce natolik, že se s ním hodlá rozejít. A co na to kamarádky z internetových diskusí? Ty jí k tomu ještě dodávají sílu:
Anonymní: „Můj muž byl vždycky takové zvláštní povahy, „co na srdci, to na jazyku“, trochu výbušnější. Do narození dcery jsem jeho nálady moc neřešila… Akorát mi vyčítá, že doma nic nedělám, že je tu pořád jenom nepořádek a že se vlastně ani o dcerku nestarám. Naposledy jsme se tak pohádali, že doma házel židlí a rozbil i několik věcí.“
BohunkaP: „Uteč, dokud můžeš, nečekej – mohla bys strašně litovat. Žiješ jenom jednou, je to Tvůj život, nenech si ho zničit.“
Dorka_X: „Ty i tvoje dcera si zasloužíte lepšího manžela i tátu. Nenech se zastrašit a požádej o rozvod.“
Poslední diskutérka radí dokonce rovnou i vyměnit dítěti jednoho z rodičů. Jako by to byla blůza v šatníku. Bohužel odchod těchto žen od rodin jen málokdy proběhne, aniž by s sebou zároveň nevzaly i děti. Že tím berou děti tátovi a tátu dětem? Že připravují děti o polovinu jejich rodiny? Koho to zajímá! Ale kdyby pak táta aspoň chtěl být se svými dětmi stejně jako ona, to už by přece jí, jejich „výlučné majitelce“, děti bral:
Anonymní: „Odstěhovala jsem se (s dcerou) na druhý konec republiky. Teď ji chce na každých 14 dní on a na 14 dní já. Ach jo, mám takový strach, že mi ji veme.“
son1cka: „Nech sa vyhráža, kolko chce, daj to na súd, nech mu dajú ten víkend á 14 dní a adios…“
Anonymní: „Já jsem matka, tady má domov. … Tak snad vše dopadne dobře a dostaneme soudkyni, co je matkou.“
Falešná ženská solidarita zde bohužel funguje. Zvlášť když je u soudu pravidelně podpořená srdceryvnými příběhy o tom, jaký je muž tyran a despota, protože doma praštil židlí. Skoro to vypadá, že každý druhý chlap musí být nesnesitelný násilník, protože rozvodovost u nás dosáhla 50 % a stoupá dál. V prvním pololetí roku 2011 dokonce přes 85 %.
To číslo je děsivé. Znamená, že většina nových rodin se nyní rozpadá. Za první republiky to bylo 1 %. Krize rodiny se dále stupňuje. Dvě třetiny návrhů na rozvod přitom podávají ženy. Americký profesor Stephen Baskerville vidí hlavní příčinu ve spojení feministických hnutí a státní byrokracie. Říká k tomu:
„Sociální stát se stal sebefinancujícím a rozrůstajícím se soukolím pro rozvracení manželství, pro korumpování matek, pro oddělování otců od dětí, pro ničení majetků rodin, pro erodování zákonných právních procesů a pro kriminalizaci otců.“
Ano – i pro kriminalizaci. Není dnes výjimkou, že rozvodový spor je „okořeněný“ falešným obviněním z domácího násilí nebo dokonce ze zneužívání dětí. Autorkám těchto křivých obvinění se ani po odhalení jejich nepravd většinou nic nestane.
Prvním krokem k tomu, aby se s tímto marasmem dalo něco dělat, je některé věci si vůbec uvědomit. Třeba to, že dítě má vždy jen jednu maminku a jednoho tatínka. Takže například nový partner matky není a nikdy nebude táta jejích dětí. Nebo že ti opravdoví tátové nejsou žádní „stykači“, aby se s dětmi jenom „stýkali“. Jsou rodiči stejně jako mámy – měli by tedy o děti pečovat a vychovávat je.
Děti totiž potřebují oba rodiče. A je jim v podstatě jedno, jestli se tatínek s maminkou milují, nebo ne. Důležité pro ně je, aby oni milovali je a byli jim oba k dispozici. Proto má smysl snažit se udržet rodinu. A když se to přece jen nepodaří, tak aspoň zachovat dětem péči obou rodičů.
Rozvodová epidemie dnes zasahuje čím dál víc lidí. Má to aspoň jednu výhodu: čím dál víc lidí si začíná tyto problémy uvědomovat. Mnoho jich sice rezignuje nebo dokonce akceptuje feministické názory na rodinu. Jiní ale naopak cítí potřebu s tím něco dělat. A nejsou to jen postižení rodiče – většinou tátové – ale i babičky a dědečkové dětí, strýcové, tety…
Vznikají a rozvíjejí se sdružení a hnutí, která se snaží chránit rodinné vazby. Každý ale může začít i sám u sebe. Nerozvádět se a snažit se problémy v rodině řešit jinak než rozchodem. Všichni mají nějaké chyby… A tak mnohem důležitější než dokonalý výběr partnera je dokázat vyjít s tím, kterého jsem si vybral.
Někdy to ovšem nedokáže partner. Pak je třeba nevzdat se aspoň svých dětí a bojovat o ně i u soudu.
Mnoho mužů se už dnes také nenechá opít rohlíkem. Nevěří pohádkám rozvedených žen o tom, jaký byl jejich bývalý muž gauner a tyran. Představí si totiž, že to samé by mohly za pár let vyprávět i o něm. Třeba jejich budoucím dětem. A když už takový chlap vůbec jde do vztahu s rozvedenou ženou, která od dětí odstavila otce – a snaží se udělat jejich „tátu“ z něj – řekne jim:
„Podívejte, já můžu být váš kamarád, ale tátu máte jen jednoho. Má vás rád a trpí tím, co se stalo. On by vás měl vychovávat.“
Co však dělat se ženami, které se cíleně rozhodnou, že ze svého dítěte udělají polosirotka už od narození? V internetových diskusích se dnes můžeme potkat i s takovými:
Anonymní: „Ahoj, prosím, můžete mi poradit? … Mám už určitý věk, tzn. nad třicet let, a přála bych si mít dítě. Bohužel jsem nenarazila na partnera, o kterém bych mohla říct, že to bude otec mých dětí, vím však o dvou mužích, kteří jsou mi sympatičtí, … Chtěla bych se zeptat, jak jim mám říct, že bych si přála s ním mít dítě?… Chci mu říct, že nechci, aby byl uveden jako otec a že dítě budu vychovávat sama, nikdo to nebude vědět, že by byl otcem dítěte.“
Lasicka: „A nemůžeš toho dotyčného prostě jen svést?“
kacabus: „Taky si myslím, pokud to opravdu chceš takto, tak mu nic říkat nemusíš…“
Kam až jsme se to vlastně dostali vinou neustálé podpory samoživitelek? Ještě chvíli tomu budeme mlčky přihlížet a rozhovor s malou holčičkou, obsažený ve čtvrtstoletí starém filmu Sexmise, se stane realitou:
„Pověz mi, kde máš tatínka?“
„Co je to tatínek?“
Převzato z HODINA.BLOG.IDNES.CZ
23. 11. 2011 at 7:23
Bohužel se společnost neuvědomuje, že tento stav likviduje rodinu a společnost. Jaké budou děti bez rodiny? Jak budou vychovávat své děti? Tato zrůdnost se v plné míře projevila v 70-80 letech, kdy se stal rozvod běžnou součástí společnosti. Ženy v parku, kam se svými dětmi chodím se mnohdy baví, jak ho odřela, kolik peněz si odnesla, že ho nepotřebují…..Bohužel jsem jedním z dětí, které vyrůstalo bez otce. Matka si usmyslela, že bude mít dítě sama. Po 10-ti letech mi domů dovedla skutečného kreténa, který má velkou odpovědnost za to, že jsem v 15-ti letech utekl od matky na vojnu. Dnešní stav? S matkou se nestýkám, otce nemám. Mám 3 děti a dělám vše pro to, aby věděli, že mají tátu, že se na něj mohou spolehnout, že je táta miluje. Jsem přesvědčen, že se mi to daří. Má matka mi totiž byla odstrašujícím příkladem. Když jsem dospěl, tak jsem pořádně nevěděl jak dál.Jediné co jsem věděl, bylo to, že nikdy nebudu jako má matka!
23. 11. 2011 at 14:01
Perfektní racionální článek pohledu žen a smutné závěrečné video, dnešní raelita!
K tomu pouze pro dokreslení dodávám zajímavý odkaz „uštvané matky“ aneb kampak se nám z toho vytratil tatínek ???
http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina/zapisnik-ustvane-matky/30022-jak-vypada-jeden-den-v-zivote-ustvane-matky
23. 11. 2011 at 21:39
JTR – ONY ze sebe dělají záměrně chudinky…jejich hormony nedovolí otevřít rozumu mozek a prozřít, solidarita ženské skupiny u nás je na tom tak, když některá o sobě prohlásí jaká je chudinka a jak to má těžské s tím dítětem tak hned druhá jí začne sekundovat….to že brání péči druhého rodiče k tomu se již žádná nepřizná…ono by to totiž popřelo tu jejich chudinkovnost, ufňukanost
v tzv. jménu dítěte jsou schopny páchat cokoliv a ostatní se jich budou zastávat….obraz společnosti je krásnou ukázkou kam se ta jejich výhradní péče dostala a co na dětech = současných dospělých za desítek let společně s podporou tohoto „systému komunismuů napáchaly…tedy stále kupředu levá stejnou brázdou ni krok stranou
takto vám to také řekla soudružka soudkyně, která ve jménu „tzv. českého práva“ vás okradla o co šlo? Buďte rádi, že vás neposlala na popravu, takto se to v minulosti stranou dělávalo
, krásná to demokratická budoucnost českých dětí a co na to pan prezident, raději mlčí
demokrat
23. 11. 2011 at 21:42
Pavle díky za váš příspěvek, jak sám píšete toto je reálná ukázka té české mateřské lhostejnosti a sobeckosti o které píši dokola, která je snad v genech českých matek již zakotvena díky systému, který to do nich zasel a podporoval…bohužel se snaží oklamat okolí, že ony za to nemohou či nemohly…ale ano, prostě to praktikovaly a praktikují…se svojí zahleděností do sebe….dítě je pouze nástroj a zbraň jak se z čehokoli vylhat a získat podporu a solidaritu ostatních, které taktéž nepoužívají mozek, buď ho nemají, nebo nechtějí….
24. 11. 2011 at 8:31
Rozveď se – opravdu perfektní článek pana Hodiny.
Přidám ještě dnešní postřeh silně související:
Dnes jsem se dočetl jak opět odsoudili „spravedlivě“ zlého domácího násilníka. A vězte, týrání opravdu hrozné, důkazy prokazatelné
Manžel, když nemohl spát – rozsvítil v bytě !
Kamarádka manželky u soudu dosvědčila – že viděla modřinu na lokti – zcela určitě způsobenou manželem !
Co nám z toho vyplynulo – o tom zde již mnoho bylo napsáno.
Manžel s manželkou nesmí žít společně – v této zemi zakázáno.
Požádati vlastní manželku o manželské intimnosti – zavrženíhodný trestný čin !!
Naopak podporovat cizoložství vlastní manželky jest povinností manžela – vyklidit vlastní byt a umožnit manželce nerušené sexuální radovánky s milencem.
Podpořit tytofinanční hotovostí, bo třeba milence manželky třeba pohostit a finanční prostředky ve směru manžel – manželka jsou společné !!!
24. 11. 2011 at 8:46
JTR – výstižně jsi uvedl důvody pro které je dobré v ČR uzavírat svazek manželský
až na tuto úroveň to české dámy povýšily
– je to jediný stav, kdy na vás mají v rukou nástroj a zbraň = zákony. Jaké? O těch se dá diskutovat měsíce. Soudce Boblig http://cs.wikipedia.org/wiki/Jindřich_František_Boblig_z_Edelstadtu by dnešní vyspělé inkvizici 21. století mohl pouze jenom závidět
Kamarádky jsou vůbec nejlepší k svědectví u soudu. To potom člověk jenom žasne, jak čistě bílý tento ženský národ lilií vlastně je. Také znám tyto pravdy od kamarádek předem sepsané u kafíček a dortíčků.
24. 11. 2011 at 13:14
Ono by pro začátek stačilo odstranit z mluvy nepochopitelné vyýrazy jako nevlastní otec, nevlastní matka a nevlastní syn, dcera. Nevlastní může být možná šiška na stromě. Berou mě mory, když slyším že partner manželky ke kterému utekla je nevlastním tatínkem mého syna
24. 11. 2011 at 16:13
doktore a jak vidíte názor matky – najdu pro tvé dítě novou rodinu…nového tatínka…
, proč to tak vehementně u těchto matek je podporováno právě úřady a soudy? Nebo opravdu neplatí, že dítě již nemá ani svého biologického otce a dostavit dítě od vlastního otce je nejlepší řešení? Pro koho? Nejlepší zřejmě pro maminku s výhradní péčí. Nebylo by nejlepší tu výhradní péči spíše zúžit na opravdu potřebné minimum, kde druhý rodič není schopen o dítě pečovat?
24. 11. 2011 at 17:42
Takový názor je pochopitelně zcestný a vypovídá o nezralosti ženy a rodiče. Na druhou stranu musím podotknout, že osobně jsem se v soudní síni potkal s velmi vstřícnou soudkyní, která mojí ex nic nepodporovala, naopak jí stírala a stála plně na mé straně.
25. 11. 2011 at 8:43
Zřejmě jste se setkal s bílou vránou, buďte rád, z této zkušenosti zřejmě pramení i váš optimismus v opatrovnických věcech. Těchto bílých vran je ovšem v české justici poskromnu. Již zásadní problém je v nerespektování platných zákonů samotnými soudkyněmi = toto já neuznávám i když je to v zákoně – kde to potom jsme? A k té nezralé matce, víte kolik jich tu je a žádají o svěření dítěte do své výhradní péče a soudkyně mateřskou solidaritou toto schvalují
jedná se tedy o soudy nebo o tzv. „soudružskou bumážku?“ se soudy tyto praktiky nemají nic společného…natož v roce 2010 a více – http://ligaotcov.sk/clanky/news_cochems … nase-deti/