Petr Cihlář

–

Píše se rok 2100. Politická strana „Rovnoprávná žena“ aktivně ovlivňuje chod státu ze sněmovny, kam se dostala v roce 2047 s heslem „I Ty jsi žena, i Ty jsi utlačovaná“.

Zrovnoprávnění žen za posledních sto let významně pokročilo. Dnes, v roce 2100 se jen nevěřícně ušklíbneme nad rolí ženy dvacátého století, kterou byla podpora muže – živitele rodiny, péče o domácnost a děti. Toto překonané diskriminační rozdělení rolí muže a ženy je pro nás dnes stejně absurdní, jako dělení lidí podle barvy pleti. V domácnosti uvidíte ženy stejně, nebo dokonce méně, než třeba robota nebo muže. Ano, ženy se věnují kariéře a dávno nejsou utlačovány.

V Evropské unii už Česká republika dávno není, byla vyloučena pro hrubé nedodržování mezinárodních smluv a porušování práv dětí. Vyloučení bylo však jen formální, protože již dříve doživotně jmenovaný prezident vynutil na EU tolik vyjímek, že jsme se vlastně jejími zákony prakticky řídit nemuseli a ústava EU se na nás nevztahovala. Poté, co bylo možné několik desítek let rozvést manželství bez udání důvodu pouhým zasláním oznámení druhému manželovi datovou schránkou, byl institut manželství zrušen, jako přežitek. Z usnesení vlády vzniká rodina okamžikem, kdy žena porodí dítě. Rodinu tvoří pouze matka a děti. Biologického otce – spolurodiče si však matka smí ponechat, plní vůči matce a dětem důležitou vyživovací povinnost a pomáhá v domácnosti. Matka určuje zda, a jak často se smí otec s dětmi stýkat, aby nebyla narušená výchova dětí.

Již dvacet let je u ženských příjmení let zrušená koncovka „..ová“ a matky, v drtivé většině příslušnice strany dávají svým dětem taková jména, aby z nich nebylo možné poznat pohlaví a nemohlo tak dojít ke znevýhodnění žen při přijímacím řízení do zaměstnání. Kolonky s dotazem na pohlaví člověka zmizely ze všech dotazníků jako diskriminační, jejich uvedení je přestupkem. Odmítnutí přijetí člověka do zaměstnání nebo rozdíly v platovém ohodnocení z důvodu pohlaví jsou trestným činem, které se trestá vězením. Byly schváleny nové zákony, podle kterých musí být ženy ve parlamentu zastoupeny 50%, na pozicích starostů, hejtmanů a prezidenta se musí s muži střídat.

Bohužel, navzdory úspěchům v oblasti práv žen má česká společnost i vážné problémy. Již před padesáti lety, v roce 2050 byla tak nízká porodnost, že bylo třeba motivovat ženy k rodičovství. Pohlaví dítěte lze dnes již plánovat a mnoho žen odmítalo rodit chlapce s tím, že mají méně kvalitní život, než ženy. Proto bylo porodné za chlapce zvýšeno na 100.000 Kč, za dívku se matce vyplácí 30.000 Kč. Muž má velký význam pro společnost jako pracovní síla a plátce daní, které pak mohou být zpětně ženám – matkám přerozdělovány během mateřské dovolené. Ta byla prodloužena na deset let s tím, že žena pobírá 90 % původního platu. Mnoho žen se však rozhodlo vrátit se brzy po porodu do zaměstnání a pobírat k běžnému platu navíc polovinu rodičovského příspěvku. Studiemi a průzkumy, které si vládní strana „Rovnoprávná žena“ zadala, bylo zjištěno, že děti patří od nepaměti matkám a muži se k výchově dětí nehodí. Děti pracujících žen jsou proto vychovávány již od batolecího věku ve specializovaných výchovných ústavech. Muži však nezůstávají mimo hru. Dvěma třetinami svého platu přispívají výživným na děti. Třetina jde přitom na jejich vlastní děti a matku, druhá třetina jde do mateřského fondu, odkud jsou peníze přerozdělovány ostatním matkám.

Pokud muž žádné dítě nemá, odevzdává do mateřského fondu dvě třetiny platu. Platí tedy stejně, ať děti má, či nikoliv. Ukázalo se totiž, že mnoho mužů předstírá neplodnost nebo odmítá splnit svou společenskou povinnost, kterou je kromě výživy potomků i jejich plození.. 80% žen proto počalo umělým oplodněním a je odkázáno na finanční prostředky z mateřského fondu. Z něj je nutné nejen matkám na obživu přispívat, ale také je k mateřství motivovat, protože porodnost stále bohužel klesá, jak jsem popsal výše. Pokud nejsou příjmy muže dostatečně vysoké, vypočítá se výše výživného z fiktivního příjmu, to jest z příjmu, jaký by měl, kdyby pracoval. V tom se osvědčený systém nezměnil už od roku 2010. Kdo čtyři měsíce výživné nezaplatí, jde do vězení. Ale ani zde se placení výživného nevyhne, protože každý vězeň musí pracovat. Vězení kapacitou nestačily, každý desátý muž je dnes ve výkonu trestu za zanedbání povinné výživy. Proto byly zřízeny četné pracovní tábory s volnějším režimem specializované na trestání neplatičů výživného.

Novým trendem je půjčování těchto pracovních sil – vězňů do rodin dětmi, jejichž matky se rozhodly nesvěřit děti do ústavní výchovy. Začíná se mluvit o tom, že se mnoho žen s vězni tímto způsobem sblížilo, muži se prý osvědčují i při péči a výchově dětí a chtějí v rodině zůstat i po skončení výkonu trestu…

Sci-fi nebo vize? 😉

Dodatek: Tento článek není namířen proti ženám, ale proti lidem, kteří se snaží řešit současné problémy společnosti špatným způsobem.

Převzato z blogu Petra Cihláře