Mgr. Pavlína Kysilková

5. Interpretace dat

5.1 Cesta ke střídavé péči

Začátek interpretace získaných dat otevírá kapitola o samotné cestě ke střídavé péči. Zaměřím se na rozvodové boje o péči respondentů a dále se přesunu ke vnímání přijetí jejich výsledné péče. Také se v této kapitole zaměřím na samotné začátky střídavé péče, které dělím na začátky nového života rodičů a změny u dětí pohledem rodičů.

5.1.1 Rozvodové rozepře

Cesta ke střídavé péči je vždy spojená s rozvodem, který bývá často velmi těžkou emocionální zkouškou. Proto i cesta k porozvodové péči může být velmi těžká. Jak jsem uvedla v teoretické části práce, existuje u nás trend svěřování dětí do péče matkám. I to může být ukazatel toho, proč střídavou péči požadují v mém výzkumném vzorku především muži. ženy mají většinou jistotu toho, že dítě bude v jejich péči. Jak jsem tedy již naznačila, v mém výzkumném vzorku vyvstala nabídka ke střídavé péči ze strany otce. Důvody otců můžou být různé. Názory matek na důvody, můžou být emocionálně zabarvené, ale většinou se shodují, že to bylo z důvodu ješitnosti otce a uražení jeho osobnosti či posílání alimentů.

,,Jak jsme dospěli. Tatínek dospěl. Jak jinak, jako ve všech případech. No on s tím přišel. Bývalý k tomu došel, on chtěl děti do střídavky. Vyloženě tam byla asi bych řekla ješitnost a všechno a že mě děti nenechá…. Prostě, že budou ve střídavce.“ (Nina)

,,On je takovej prostě, aby neplatil ty alimenty. On by nepřekousl, že by mi musel posílat peníze, aniž by on z toho něco měl. Já osobně si myslím, nebo i názor mých známých a naší rodiny je, že to je hlavně kvůli tomu, kvůli penězům a ze začátku to bylo tak, že mi chtěl ublížit. On mi chtěl ubližovat, vyloženě na truc, protože věděl, že je to moje dítě a bez toho asi normální máma by nedokázala se vzdát, že jo, vlastního děcka.“ (Soňa)

Stejně tak i Petr nezná důvody matky, která dlouhodobě bojovala proti střídavé péči, a i on se domnívá, že to bylo vše z důvodu ješitnosti.

,,Já do dneška pořádně neznám důvod, proč ona to odmítá. Jo, tady tohle, protože ona má velmi náročnou práci, celkem často v zahraničí a samozřejmě taky pro ňu velmi výhodný, že o ty děcka se někdo postará a ona se týden může věnovat tý práci, a do dneška nevím vlastně ten přesnej motiv. Já si myslím, že to už je takový to pošramocený ego.“ (Petr)

To jsou ovšem domněnky respondentů o jejich bývalých partnerech. Otcové v mém výzkumu řadí jako hlavní důvod své dítě a nezmiňují se o nějakém emocionálním důvodu proti matce. Chtějí se na výchově podílet, udržovat s dětmi vztah a každodenně s nimi žít. To vše může být zapříčiněno zapojením otců již před samotným rozpadem manželství. Otcové v mém výzkumu byli buď na rodičovské dovolené nebo se velmi podstatně podíleli na výchově svého dítěte.

,,Přitom před tím jsem ho normálně každý večer, když jsem přišel z práce, jsem ho koupal a všechno. No prostě všechno tohle dítě zapomnělo.“ (Marek)

,,Jak jsme k tomu dospěli no. Ono to taky nebylo zas tak jednoduché, ono to bylo samozřejmě trošku složitější, protože já sem v tý době byl s dětma doma, to je asi věc, která mě v tý střídavce velmi pomohla, v době vlastně kdy se manželka odstěhovala… mohla mít trošičku i strach z toho, že ty soudy přiřknou děti do mé péče… Protože věděla, že v podstatě ty děti sou moje obliga a jelo se tímhle způsobem.“ (Petr)

Je tedy zřejmé, že otcové v mém vzorku se zapojovali do péče, a i přestože se Petr snažil již za trvání manželství, nebyla u něj střídavá péče automatická, tak jak by se dalo předpokládat. I přes jeho zájem a zapojení mu to nebylo natolik k dobru. Jejich spor se řešil celých 5 let.

,,My jsme v podstatě měli od začátku nastavenou střídavou péči, nicméně, narovinu říkám, že jsem následně žádal i o výhradní péči, ale nebylo to z toho důvodu, že bych si nějakým způsobem chtěl děti vydupovat,… takže pět let trval soudní spor, protože maminka samozřejmě s tímhle nesouhlasila, takže pět let jsme se táhli o tom, jak to vlastně bude a nebude.“ (Petr)

Jak jsem již psala, většinou s návrhem přichází otec, jelikož matka si často své dítě přivlastňuje a to i ihned po rozchodu. U Marka si matka po rozchodu dítě ihned odvezla a on tak na delší dobu dítě neviděl. Je zřejmé, že pro dítě tak malého věku je doba velmi dlouhá a lehce může zapomenout. Kontakt a tím i vztah otec – dítě, může být lehce narušen.

,,My jsme se rozešli, když bylo synovi rok a půl a v podstatě matka ho hned odvezla na 14 dní ke svým rodičům, takže já jsem ho 14 dní neviděl. V tý době mu bylo rok a půl a samozřejmě po té 14 denní době, kdy jsem ho neviděl, tak ten kluk na mě koukal jak na cizího. Takže bylo to takový bolestivý … skoro dva roky pokusy o nějakou dohodu všechny vyvolaný mnou.“ (Marek)

Stejně tak Ota se setkal s odstěhováním matky z jejího důvodu a on během jednoho dne přišel o ženu a i o dítě, jelikož matka si ho automaticky odvezla. Ota byl bezradný, jelikož nevěděl, jaké má práva či co může nadále požadovat.

,,Přesně před dvěma roky se odstěhovala ze společné domácnosti i s dcerou, my jsme žili do té doby ve Znojmě a když bylo dceři tři a půl roku, tak v podstatě matka se odstěhovala k příteli do Olomouce jo… já jsem o tom nevěděl… a potom jsem se jako musel dožadovat nějakých informací, co se teda děje, kde dcera je a jestli vlastně můžu jí nějak kontaktovat… já sem nahlásil na ospodu řekněme odchod matky.“ (Ota)

Ovšem Ota nechtěl o svoji dceru přijít a tak okamžitě sepsal návrh svých myšlenek, který předal matce. Matka si uvědomila, že otec o své dítě usiluje a nakonec na střídavou péči přikývla.

,,…nicméně prostě ze strany matky byly určitý řekněme snahy vůbec jako ten kontakt nepovolit, a tak dále, a když vlastně pořád tohleto pokračovalo, tak já jsem zformuloval návrh, normálně do wordu jsem napsal asi stránku a půl návrh, který říkal, že bychom si dceru po týdnu střídali. Tenhle návrh, kterej vlastně popisoval střídavku po týdnu, jsem posílal přes ospod jakoby matce… A vlastně ona na to vlastně úplně obratem zareagovala, že ano.“ (Ota)

Ve výzkumném vzorku se objevil také názor a přání dítěte. Dcera respondentky sama přišla s tímto návrhem a předložila ho rodičům. Tamara sice přiznává, že má pocit, jakoby to na ní dcera s otcem přichystali, ale nebránila se jejímu přání. Začínali s péčí výhradní. Sama respondentka uvádí, že to bylo z důvodu nemožnosti střídavé péče, ale hned poté, co to bylo ze strany otce umožněno, bylo dceřino přání zrealizováno.

,,Malá byla svěřená do mé péče. Střídavá péče nepřipadala v úvahu. A brával si jí jednou za 14 dní na víkend. Potom nastal čas, kdy za prvé on změnil práci a za druhé k tomu došlo přímo na popud dcery, která tady tohle chtěla a vyloženě si o to řekla.“ (Tamara)

,,Ona to prvně řekla tatínkovi a tatínek s tou informací nějakým způsobem pracoval a nevím, jestli jí řekl, něco ve smyslu: nebudeme to říkat mamince, to já nevím teď. Ale vím, že tatínek měl delší čas se s tím ztotožnit. Mně totiž osobně přišlo, že to tak spolu na mě upekli… A vlastně mi to oznámili oba dva jako hotovou věc.“ (Tamara)

Tamara si ovšem uvědomila, i přesto že to pro ni byl šok, že nechce své dceři bránit v kontaktu s otcem, a nechtěla, aby se na ni dcera po nějaké době zlobila. Proto o nějaké jiné řešení neusilovala.

,,…ty moje první myšlenky, co se mi honily hlavou, tak jsem si říkala, když já řeknu teď ne, tak čeho dosáhnu? Dosáhnu akorát toho, že oni se ještě víc v uvozovkách spiknou. Ona v budoucnu, až bude starší, mi tady tohle bude zpětně vyčítat, že jsem tady tuhle věc nedovolila.“ (Tamara)

Tamara cítila obavy, aby to pro dceru nebylo příliš těžké a domnívala se, že by na to mohla být dcera malá. Proto ke střídavé péči přistupovali jako ke zkoušce, která pokud dceři nebude vyhovovat, tak skončí. Proto se s otcem dohodli, že to bude ze začátku pouze na zkoušku.

,,Napřed jsem měla prostě obavu, že bude něco špatně, že bude mít problémy ve škole, že se třeba zhorší v prospěchu, nebo že jsem četla, že někteří děcka začnou koktat, nebo že se začnou v noci pomočovat. Tak z toho jsem měla prvotní obavu.“ (Tamara)

Jak jsem již psala, se střídavou péčí přicházeli většinou otcové. Matky požadovaly ze začátku péči výhradní. Pokud ale nastávaly problémy, tak braly střídavou péči jako ústupek či kompromis. Z výzkumu vyplynulo, že matky nechtěly otce vyřadit z podílu na výchově, ale měly strach, aby to na dítě nemělo negativní následky. Otcové od dětí Soni a Radky se o své děti za dobu manželství nestarali a nyní se o své děti hlásili. Soňa tedy požadovala péči výhradní, ale nemluví o tom, že je nutnost, aby byla výhradně její.

,,Já jsem chtěla samozřejmě ho ve svý péči, aby byl ve výluční, že on by ho měl jednou za 14 dní. A já jsem ho chtěla mít u sebe, protože jsem si říkala, že to dítě potřebuje domov. Nechtěla jsem bránit tátovi, aby ho vídal. Chtěla jsem prostě, aby byl u jednoho doma a toho druhého navštěvoval jednou za 14 dní.“ (Soňa)

Při rozhodování o péči mohou do řešení vstupovat například psychologové, jako tomu bylo u Soni. Psycholog dokonce naznal, že by dítě svěřil do péče otce, jelikož je to syn a syna by měl vychovávat otec.

,,Můj bývalý manžel není ten typ, aby na to přistoupil, takže šlo do sporu. Šlo se samozřejmě do velkého sporu, do tahanice… dětský psycholog naznal, že bude lepší táta do výchovy než já, protože jsem jakoby máma citlivější a že bych z něho mohla vypěstovat tyrana, nebo jak to nazýval. Takže by byl spíš pro, aby ho měl ten táta.“ (Soňa)

Nakonec ale právní zástupce přišel s návrhem střídavé péče, takže by Soňa o svého syna nepřišla. Otec s návrhem souhlasil.

,,…potom bývalej před soudem řekl, před dveřma, než jsme vlezli do té soudní síně, že se domluvil s mojí právničkou, že bude lepší, když ho budeme mít ve střídavé péči. že on ho prostě nechce mít, jakoby jinak bych to prostě prohrála.“ (Soňa)

Naprosto podobný scénář měl příběh Radky, která se o střídavé péči dozvěděla od svého právního zástupce a přišla s tímto návrhem proto, aby nepřišla o svého syna úplně. U dětí, které byly starší 12 let, se soud zajímal o jejich názory. Stejně tak tomu bylo u Radky, která má syna již ve školním věku. Otec se snažil svého syna naklánět na svoji stranu, což se mu poté také vyplatilo. Syn pak svému otci dal přednost.

,,No tak varianta napřed byla ta, že bych měla jakoby Ivana ve své péči, jenomže můj bývalej chlap prostě začal dělat všechno proto, jako že si toho Ivana strhával jakoby na svou stranu jo, takže když potom vlastně byl u sociálky nebo na sociálce, tak tam řekl teda, že má rád jako oba rodiče, ale když by si mohl vybrat, tak by asi zůstal u taťky.“ (Radka)

,,To když jsem řekla své právničce. Tak ona říká, víte co, navrhneme jakoby střídavou péči, ale potom ten posudek, jako co byl z té sociálky, co přišel jakoby k soudu, tak tam zřejmě bylo teda napsaný, že ten Jan má jako rád oba rodiče a vůbec tam ani nebyla zmínka jo, že by chtěl být až tak třeba u toho taťky… právnička nabídla ještě jakoby tomu mýmu chlapovi, že bysme se domluvili na střídavé péči.“ (Radka)

Názor dětí se řešil také u Niny, jelikož i její děti jsou ve školním věku a jsou tak schopné o sobě rozhodovat. I přesto, že s návrhem na výchovu přišel otec, zároveň se rodiče zeptali svých dětí, jaký na to mají názor. Nina totiž nechtěla, aby děti o svého otce přišly, jelikož se o ně velmi dobře stará. A i Nina stejně jako Tamara se stavěla ke střídavé výchově jako ke zkoušce, která by se po neúspěchu zastavila.

,,…děti s ním chtěly bejt teda a jako táta teda funguje výborně, tak jsem s tím jako vyloženě neměla problém, že by jako to nefungovalo nebo že by se nebyl schopnej postarat, to zas jako ne. Pak jsme se jakoby nějak zeptali těch dětí, jak to vidí oni, jestli by jim to takhle vyhovovalo, že by prostě byly týden a týden, že to zkusíme.“ (Nina)

Shrnutí podkapitoly

Je tedy zřejmé, že střídavá péče se řeší vždy až po přednesení návrhu. Není tedy naprosto automatické, aby se k ní přistupovalo jako k přednostní péči. Ve výzkumu se objevily požadavky na střídavou péči od otců. Jejich bývalé manželky většinou stály v opozici. A proto jsou také rozvodové rozepře někdy prodlužovány na dlouhodobé spory. U respondentek byla střídavá péče chápána spíše jako ústupek proti otci, aby o své dítě nepřišly. Také z výzkumu vyplynulo, že střídavá péče může být samotným přáním dítěte, které si na péči vytvořilo vlastní názor.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST