Mgr. Martin Fafejta, Ph.D
Jak to vypadá se střídavou péčí u nás doma v Olomouci.
Osoby a obsazení:
Martin – já
Jana – má bývalá žena
Vája – mladší dcera, 9 let
Klára – starší dcera, 16 let
Pátek
Vyzvedávám Váju ze školy. Na víkend jedeme vlakem do Pardubic za dědečkem a babičkou. Jezdíme tam v průměru tak jednou za dva až tři měsíce, tentokrát je hlavním cílem sobotní Cirque de Soleil v Praze. Klára se výletu neúčastní. Radši bude s koňma. Jana na víkend nic neplánuje, bude spát u ní.
Víkend
Výlet do Prahy, Vája nadšená. Mně je trochu líto, že Klára nejela, ale je už velká a má své zájmy. V neděli cvičíme na flétnu a děláme domácí úlohy. Taky by toho děti mohly dostávat míň, skoro není čas, aby si Vája pořádně užila dědu a babičku. Večer přijíždíme domů, Klára už je doma, podle instrukcí udělala nákup.
Pondělí
Odvádím Váju do školy. Uvidím se s ní až ve středu. V práci jsem do šesti, pak jdu na badminton.
Úterý
Znovu v práci až do šesti, ve středu je státní svátek, píšu Janě e-mail, jak to bude s Vájou. Teoreticky (podle soudem schválené smlouvy) by mi měla dovézt děti v sedm ráno před dům, ale to je nesmysl. Nejde jen o to, že by si nikdo z nás nemohl přispat, ani ve školní dny to nepraktikujeme, i když je to tak psáno ve smlouvě. Ve středy odvádí Jana Váju přímo do školy a já si ji tam až odpoledne vyzvedávám. Jana nemá žádné plány a odepisuje, že děti může dovézt před obědem nebo po obědě. Mně je to celkem jedno, nejsem žádný velký kuchař, ať se klidně najedí u ní. Píšu jí, ať se děti rozhodnou samy. Jana mi později odepisuje, že doveze děti po obědě kolem druhé.
Středa
Klára nakonec přijíždí neohlášeně už před obědem. Upozorňuji ji, že pro ni nemám přichystaný oběd, říká, že ho přiveze maminka. Ona ale už chtěla být se mnou kvůli věcem do školy. Děláme spolu matiku. Kolem druhé přijíždí Jana s Vájou. Jak se ukazuje, nehrály spolu na flétnu (což mi nevadí, já na rozdíl od Jany na flétnu sám hraju, tak je to primárně můj úkol s Vájou cvičit), ani neudělaly žádné úkoly (no, něco udělat mohly, ale stejně jsem neměl pro Váju nějaký extra program, tak se do toho vrháme). Vája se věnuje ručním pracem a sleduje u toho na Youtube scénky ze sobotního cirkusu. Večer si leháme trošku dřív, v televizi nic zajímavého, tak Váje můžu déle číst.
Čtvrtek
Ráno s Vájou do školy, pak zkrácený pracovní den, slíbil jsem Kláře, že s ní půjdu hrát badminton a nejlépe nám to oběma vyhovuje už na půl druhou. Po badmintonu běžím vyzvednout Váju, stavujeme se v knihovně prodloužit knížky a pak už na flétnu. Vája se za mými zády naučila nazpaměť koledu. Ejhle! Jsme doma, já musím ještě večer na jednu odbornou debatu, ale teď se mi chce docela spát. Klimbám na gauči a Vája přehrává celý svůj repertoár koled. Pak úkoly, večeře, Klára dostane instrukce ohledně ukládání Váji a běžím do města. Po besedě ještě poklábosit s organizátory, před půlnocí jsem doma.
Pátek
Znovu s Vájou do školy, uvidím se s ní až ve středu. Jedu na celý den do Brna. Z Brna nakonec odjíždím dřív, než jsem čekal, z nádraží volám Kláře, jestli nechce přespat u mě, že bychom se podívali znova na tu matiku (Kláře trojka nepřijde jako dobrá známka). Klára říká, že stejně chtěla přespat u mě, ona nějaké rozpisy a dohody, u koho by kdy měla být, nebere moc vážně. Já ani Jana to nijak neřešíme. Prostě je dost velká, aby si o určitých věcech mohla rozhodovat sama. Doma už v sedm, dvě hodiny se moříme s geometrií, doluji již dávno zapomenuté znalosti.
Sobota
Klára mne instruuje, co všechno potřebuje vyprat, a pak odjíždí na výlet s Janou a Vájou. Já peru a doháním resty z týdne. Klára večer píše mail, nemůže vyřešit nějaké příklady, chvíli jí virtuálně pomáhám, ale pak se s ní loučím a odcházím do kina.
Neděle
Klára se stavuje pro vyprané věci a ptá se, jak budu odpoledne doma. Zase ta matika! Říkám, že chci jít večer na pingpong, ale ještě nejsem domluvený na kolik, ať se ještě odpoledne ozve. Jede do Brna, má tam sraz s kamarádkami, odpoledne se u mne staví, až půjde z nádraží, a domluvíme se. Pokud budu doma.
S Vájou jsem byl až na to středeční dopoledne přesně podle soudní dohody, s Klárou méně, ale vlastně s výjimkou soboty a úterý jsem se s ní viděl každý den a pořád jsme spolu něco řešili. Hlavně tu matiku. Ale i typicky dívčí problémy. Třeba že neuklidila nádobí.
Poznámka: Tento text jsem napsal již loni, ale od té doby se vlastně nic nezměnilo.
19. 10. 2011 at 9:16
Když to tak čtu, tak by si člověk skoro ani nevšiml, že každý bydlíte někde jinde.V dnešních úplných rodinách ty „výměny“ rodičů (kdy jeden je téměř vždy mimo domov) a komunikace jede téměř výhradně přes mobil, nejsou nikterak vzácné. Spíš si myslím že je to skoro standart. Toto jen a jen dokazuje, jak moc se střídavá péče blíží té klasické -rodinné.
19. 10. 2011 at 10:11
Tady je krásně vidět, jaký je rozdíl mezi střídavou péčí po dohodě rodičů (to vlastně ani klasická střídavá péče není) a mezi soudně nařízenou, která je účastníkům vnucená, musí probíhat přesně na minutu, za vzteku většiny zůčastněných, případně asistence policie.
19. 10. 2011 at 10:16
Pročpak mi mažete příspěvky? Je něco špatně?
19. 10. 2011 at 10:18
Omlouvám se, chyba v počítači. Jen jsem chtěla napsat, že v článku je popsaná spíš péče společná.
19. 10. 2011 at 10:26
Střídavka nikdy není vnucená rodičům. Maximálně jednomu z nich – sobci, který chce bránit ve výchově druhému. A to je dobře, když takovému prevítovi je schopen někdo autoritativně říct, že takhle tedy ne.
19. 10. 2011 at 11:04
Ad žena:
no my jsme teda dospěli ke střídavce přes opravdu nepříjemnej soud, kterej nás k ní dokopal (hlavně bejvalku) a funguje podobně neformálně jako u Martina celkem bez problémů …
A proč vlastně bejvalka tak urputně bojovala proti střídavce, když i děti prohlašovaly, že střídavku chtějí? Klasika: „každá ženská dostane děcka po rozvodu, děti jsou moje, já je porodila, ty seš jen otec atp.“ – naštěstí u soudu zvítězil zdravý rozum
19. 10. 2011 at 12:04
Ano souhlasim, obdobne u pripadu meprvni manzelky, kterou nesmerrne velice vazim, dceri tehdy bylo 5 let, matka mela dcerku ve vlastni peci a presto, nikdy jsme nepoznali kdo vlastne dcerku ma v peci! Proste si velice pamatuji, jak oba jsme si domluvili ze udelamemax, aby dopd rozvodu bylo mene citelne na dceri. Dcera nasoba ma rada, opravdu ma nas oba rada! Jsem za to velice rad a vim ze ted dcerla se musi oprit na tatu vice nez na mamku, proste budoucnost, vysokoskolske vzdelani, uplatneni, sebe realizace! ….
19. 10. 2011 at 12:23
soudů se zdravým rozumem je stále minimum – názor, je jasný a platný, pokud se na tom rodiče nedohodnou střídavku zamítáme i když je jasné, že je proti ní většinou jeden a to většinou matka, tak ji v tom přeci podpoříme, nemůžeme jí direktivně přikázat, že musí umožnit dětem stejný styk s otcem, tak jako si jej vyhrazuje pouze pro sebe….tímto mozkovým posunem se k tomu staví úřady, tj. OSPODY a soudkyně….to je to samé, jako když budete veřejně hlásat, že musíte dávat sociální dávky všem i když nemáte kde brát, tak prostě musíte a všichni na ně musí přispívat….jeden nesmysl vedle druhého…..prostě státní úředníci žijí v jiném světě než my obyčejní lidé….
19. 10. 2011 at 15:15
K té společné péče. Fakticky máme střídavou péči, ale s velmi častým intervalem střídání. Starší dcera si navíc to střídání upravuje momentálním potřebám (v současnosti ve stylu „táta bydlí blíž k nádraží a poradí mi s matikou a angličtinou, máma blíž k centru města a poradí mi s biologií a chemií“).
A co se týká těch bojů o střídavou péči, taky z ní má žena nebyla zpočátku úplně srozuměná, ale k soudu jsme nakonec šli už s dohodou.
19. 10. 2011 at 23:22
Gratuluji rodičům a pro děti evidentně funkční tedy konečně platí jedno „zájem dítěte zůstal zachován“….řek bych že při výhradní péči matky, by evidentně biologie převládala nad pokulháváním matiky by ale ospod, který neumí počítat do dvou nepochopil