JUDr. Jakub Kříž, Ph.D.

–

„Tož, kolik jich je?“ musí se ptát zmatený pozorovatel veřejného prostoru, když přijde na řeč o počtu pohlaví.

Ještě jako prezidentská kandidátka Danuše Nerudová tvrdila, že sama neví:

Ale myslím si, že bychom měli respektovat, že jsou v naší společnosti minority, které mají jiné pohlaví, měli bychom to akceptovat. […] No, tak třetí, čtvrté, páté, já už nevím, kolik jich v tuto chvíli je.

Jako kandidátka do Evropského parlamentu již má jasnější představu:

Myslím, že to vím od narození. […] Já jsem automaticky měla pocit, že se mě ptáte na gender, a ne na pohlaví. Pohlaví jsou dvě, to víme všichni.

Samozřejmě je to celé nedorozumění založené na nepochopení rozdílu mezi genderem a sexem, protože pro obé se v češtině nezřídka používá výraz pohlaví. První je kategorie společenská či niterná (podle toho, kterou teorii genderu zastáváte), druhé odkazuje k biologické danosti, která je přísně binární. Kdo toto neví, měl by na sobě zapracovat.

Třeba si nechat poradit od odborníků doprovázejících mladé lidi. Ale ouha. Podle nich to není tak jednoduché, že by z biologického hlediska byli pouze holčičky a chlapečkové, také biologické pohlaví se může nacházet někde mezi dvěma póly, které označujeme jako muž a žena.

Pomoc! Jak to tedy je?

Někteří prominentní zastánci genderu jednoduše odmítají biologickou binaritu. Pohlaví může být třeba pět: muži, ženy, herms, merms a ferms. Ale také se může jednat o biologické kontinuum.

Jejda, a kdo má pravdu?

Nejviditelnější obhájkyně moderního pojetí genderu, matka queer studies Judith Butler vám vysvětlí, že je to jedno:

Méně mě zajímá, čí teorie je správná a čí špatná, protože útok na gender je zároveň útokem na demokracii.

Důležité je, že pokud nesouhlasíte, jste ohrožením pro demokracii.

Převzato z blogu Právo v dešti